Anime

Red Garden

11. prosince 2007 v 21:13

Tajemství mrtvých dívek

Red Garden je jedno z těch anime, které vás už na první pohled zaujme. Je totiž něčím originální a tak vám ani tak rychle z hlavy nevyšumí. V Japonsku bylo dovysíláno teprve na jaře letošního roku a celkově zahrnuje 22 dílů.
Čeho si všimnete jako prvního je originální grafika. Neřekla bych, že je výrazně krásná, ale rozhodně je dost zajímavá. Trošku mi připomíná Monster, protože stejně jako v něm jsou u osob viditelné i nedostatky lidských tváří, takže tráře vypadají ponměrně reálně. Možná až trochu moc na anime... Na co se v Red Garden tvůrci dost zaměřili je oblečení a detaily, které ho dokreslují. Takže především středoškolské studentky mají celekm originální a svérázné oblečení.
Hudba je u Red Garden celekm povedená. V seriálu se objevují zpívané písničky, které mě moc nenadchly. Mají dokreslit atmosféru sféru, možná pro někoho je to ok, ale já moc muzikálové vložky nemusím. Opening je povedený a docela se mi líbil. Trošku se mi ale nelíbilo, že naladí na úplně jinou notu než v jaké se seriál odvíjí. Ovšem všechno dohání endingy. Oba jsou prací skupiny LM.C a jsou ve svižném a moderním duchu. První z nich je Rock the LM.C, která sice není špatná, ale na druhý ending Oh, my Juliette ani zdaleka nestačí, protože ji zařazuji mezi ty nejlepší anime songy.
A teď už se trošku podíváme na děj seriálu. Nechci prozrazovat příliš mnoho, protože na seriálu je nejlepší to jak se postupně objevuje o co vlastně jde a jaké spojitosti mezi tím jsou. Hlavními hrdinkami jsou 4 mladé dívky, které studují soukromou střední školu, která je umístěna na ostrově uprostřed New Yorku ve velkém zeleném parku. Na první pohled je vlastně nic nepsojuje. Kate je z bohaté tradiční rodiny a je členkou místního elitního klubu Grace, která dohlíží na pořádek ve škole. Prostě vzorná studentka. Oproti tomu Claire je naopak rebelantka, která utekla z domova od svého otce a snaží se žít na vlastní pěst. Rose je hodná holka, která žije bez otce a stará se o své dva mladší sourozence a nemocnou maminku. A nakonec Rachel, která je taková zlatá mládež. Zajímá se o módu, kluky a vymetá večírky. Jenže pak je jedné noci svede dohromady neznámá síla reprezentovaná barevnými motýly. A tam na ně čeká tajemný muž a žena. A co jim řeknou a jak to bude dál? Nechci už moc prozrazovat, ale do "života" (proč ty uvozovky, pochopíte až uvidíte :-)) děvčat to zazásehne hodně výrazným způsobem.

V Red Garden sice jsou i akční scény, ale hlavní podstata seriálu je v psychologii. V tom jak nejen dívky, ale i ostatní postavy v seriálu řeší své problémy, starosti a jak se s tím vnitřně vyrovnávají. Takže pokud nemáte rádi takovéhle psychologické záležitosti rádi, seriál vám rozhodně doporučuji. Já seriál sice nakonci hodnotím kladně, ale spíš za jeho originalitu než že by to bylo něco mi úplně padne do noty. Pokud máte ale chuť na trochu zamyšlení a vážnější věc, tak jen do toho.
Další info najdete na Anime News Network.
Stahnout můžete z Anime Eden.

Black Cat

4. září 2007 v 19:01

Zlobivé kočičky nosí zvonečky

Black Cat je dalším dílkem ze známého studia Gonzo Digimation a už jsem tady o spoustě jeho výtvorech hovořila. Jen pro připomenutí se jedná např. o Full Metal Panic!, Chrno Crusade, Hellsing, Kaleido Star, Kiddy Grade nebo Trinity Blood. Takže jsem na Black Cat bylo poměrně zvědavá. Navíc se mi líbil název i krátké shrnutí děje. Ale ze sledování jsem už tak nadšená nebyla.
A to proč se mi nelíbil nejsem schopná říct. Vývtarné zpracování je tyicky "gonzácké". Lidi mají až moc velké oči a až moc kulaté obličeje. Pro mě to není úplně top styl, ale zase na druhou stranu, nic co by bylo potřeba příliš kritizovat. Hudba k seriálu mě příliš nezaujala a ani opening mi nepřišel nijak zajímavý. Líbil se mi první ending, kdy všechny postavy ze seriálu byly stylizovány jako humanoidní kočky, ale druhý už byl nudný.
Black Cat je jeden z novějších seriálů, je z roku 2005. Dost zvláštní je jeho délka, na anime neobvyklých 23 dílů.
Hlavních postav děje je několik a je to typická směsice ala Dračí doupě. Prostě se sejde skupinka "odpadlíku" a tak to dají dohromady. Přece jen asi nejhlavnější je Train Heartnett přezdívaný Black Cat- Černá kočka, v jeho případě asi výstižněji Černý kocour :-). Train je členem tajné organizace Chronos. Občas mi přijde, že tvůrcům anime někdy chybí fantazie a některá jména anázvy se opakují stále dokola... Tato organizace se považuje za něco jako ochránce pořádku. Proto je v jejích službách skupina zabijáků, kteří odstraňují nepohodlné osoby. Train nosí označení XIII a jak jinak je tím nejlepším ze všech. Ale poté co se seznámí s dívkou jménem Saya se později rozhodne skupinu opustit a žít si svůj život. Přidává se k lovci odměn Svenu Volfiedovi, který má zase na krku malou holčičku jménem Eve, která byla zachráněna zjednodušeně řečeno z výzkumu dokonalé lidské zbraně.
Hlavním soupeřem v seriálu kupodivu není skupina Chronos, ale také její odpadlický zabiják Creed Diskence. Jeho souboj s Trainem, stejně tak jako příběh o Evem se táhnou seriáem jako červená nit a na pozadí jsou drobné příhody ze života lovců odměn. Děj není vysloveně špatný, ale jsou to v podstatě hodně ohraná témata. Takže při sledování jsem měla velmi často tendenci pomyslet si tohle je stejné jako v anime xy.
Shrnuto podtrženo to není anime, které by mi v hlavě příliš uvízlo. Patří do skupiny seriálů, které hned poté, co je dokoukám smažu a ani nepřemýšlím nad tím, že bych se na něj někdy podívala znovu. Black Cat nemůžu ani doporučit, ani zatratit. Pochopím, že někomu se může líbit a pochopím i že někomu vůbec. Pro mě osobně je to průměr, který mi nic nedal, ale na druhou stranu zase nemůžu říct, že bych nějak výrazně litovala obětovaného času.
Na Anime News Network naleznete Black Cat zde.
Já jsem Black Cat stahovala z Anime Edenu, ale tam už je bohužel odstraněn kvůli licencování. Jediné kde jsem ho ještě viděla je na Reality Lapse.

Paradise Kiss

29. července 2007 v 10:16

Problémy dospívání ve víru módy

Když jsem prvně viděla Pradise Kiss okamžitě mi to připomnělo Nanu. Tak jsem trošku zapátrala na vlnách ineternetu a zjistila jsem, že to nebyla podobnost náhodná a autorem obou mang, které byly předlohou pro tyto dvě anime je stejná osoba Ai Yazawa. Bohužel nemůžu posoudit mangu, protože jí nečtu, takže všechno se týká výhradně anime.
Obě dílka mají spoustu společných znaků. První čeho si člověk všiimne je podobnost kresby a řekla bych, že v případě Paradise Kiss je propracovanější než u Nany a zároveň více připomíná skutečnost. Stejně jako Nana i Paradise Kiss je určená spíše pro holky, ale podle mé zkušenosti se u Nany pobaví i kluci. Je to představitel "slice of life" volně v překladu něco jako kusy ze života a přestože stejně jako v Naně se jedná o prostředí, ve kterém se většina lidí nepohybuje, problémy, které postavy řeší jsou hodně reálné a stejné jako ty naše.
A o čem tedy vlastně Paradise Kiss je? Mladí lidé hledají své místo ve světě a snaží se najít správný směr pro svůj život. Hlavní hrdinkou je Yukari Hayasaka, studentka posledního ročníku střední školy, která se připravuje na přijímačky na vysokou školu. Studijní výsledky Yukari nejsou niajk slavné a škola ji vlastně nebaví a na vysokou se chystá spíš jen kvůli přání své matky a hlavně také proto, že neví co jiného by v životě měla dělat. Připadá si obyčejná a nezajímavá a proto ani nemá odvahu pokusit se sbalit svého spolužáka Tokumori Hiroyukiho, do kterého je tajně zamilovaná.Tokumori je inteligentní, ve škole se mu daří a má jasný cíl co chce v životě dělat. Ovšem celý Yukarin život se díky jednomu setkání naprosto změní.
Yukari prochází městem poté co má za sebou další nudný den ve škole a odpoledne ji čeká ještě nudnější přípavka, když ji znenadání chytne za ruku neznámý kluk. Jak jinak Yukari se pořádně vyděsí. O to víc, že kluk není jen tak obyčejný, ale je oblečen jako drsný punker a na obličeji snad nemá místo, kde by neměl náušnici nebo zicherhajcku (jak by řekl Travolta v Pulp Fiction s bordelem na ksichtě). Yukari začne utíkat, ale Arashi, jak se punker jmenuje není sám, ale má s sebou přátele, kteří nejsou o moc normálnější než on. Nakonec Yukari skončí v jejich ateliréru, protože se jedná o skupinu studentů návrhářské školy, kteří si založili vlastní módní oděvní značku a připravují se na školní soutěž. Vyvrcholením této soutěže je módní přehlídka, ke každá skupina studentů představí svůj model včetně všech detailů. Kromě Arashiho je to jeho přítelkyně Miwako, která je typická slaďoučká dívka s růžovými vlasy a s Arashim tvoří vskutku nesourodý pár. Na první pohled vypadá, že bude "úplně blbá", ale postupem děje zjišťujete, že sice mluví, jak kdyby byla ve školce, ale tak úplně blbá není a stane se pro Yukari důležitou oporou a a dobrou kamarádkou a mimo jiné, to je ona kdo ji začne říkat Caroline, čehož se všichni hned chytnou. Navíc si to s Arashim rozdává prakticky kde může. Podobně jako u Nany, ani v Paradise Kiss není sex žádné tabu a nejenže jej tady provozují, ale klidně se o něm i baví. Druhou "dívkou" (proč je to v uvozovkách neprozradím :-)) je Isabella, která vypadá z celé skupinky nejnormáljnější snad jen kromě toho , že má kolem oka květinu, ale zdání u ní taky klame.Posledním členem a vůdčí osoubou skupiny a módní značky Paradise Kiss je George Koizumi. On je tím kdo šaty navrhuje a také osobou, která nakonec Yukari přesvědčí o tom, aby souhlasila s jejich návrhem a stala se jejich modelkou. Protože hned na první pohled se do Georgeho zamiluje i když se to snaží skrývat.
Yukarinino ano, je ale jen začátkem a otevřelo ji pouze dveře do úplně jiného světa, který ji okamžitě okouzlí a pohltí. Z obyčejné Yukari se najednou stává krásná modelka, pro kterou už budoucnost není plná obav a šedi, ale nalézá svůj životní cíl a vzrušení a radost z budoucnosti. Prožívá svojí první love story, opravdovou práci a hledá porozumění se svojí matkou. Poslední věty možná zněly moc idylicky, protože to bylo všechno jen ne idylické. Yukari si během seriálu vytrpí spoustu nepříjemných chvil, beznaděje a smutku. Je ovšem pravda, že nmoho z nepříjemnýh chvil si Yukari zaviní sama, ale v 17-ti člověk není nejmoudřejší a dělá spoustu hloupostí než najde svůj směr. Stejně jako Nana i Pradise Kiss je chvílemi pěkně depresivní. Možná proto, že nám ukazuje stejné problémy jako máme my, akorát zaobalené do jiného prostředí. Prostě skutečné příběhy, skutečných lidí, kteří jsou malovaní :-). Nikdy jsem si nepřipadala jako nějaká citlivka, ale jak Nana, tak i Paradise Kiss mě chytli. Postavy jsou dokonale charakterově prokreslené, žádná z postav není plochá nebo jednoduchá a během děje se vyvíjí a mění, podle toho jak je osud zkouší.

Když jsem na začátku nakousla výtvarnou stránku věci, tak to ještě še uvedu na pravou míru. Kresba je opravdu parádní. Co velmi oceňuji jsou nejen vychytané postavy, ale i detaily, prostředí a oblečení postav - no přece jen je to seriál z prostředí módy :-). Stejně jako u Nany si budete všímat co má která postava oblečené a je pravda, že autoři si s tím museli opravdu vyhrát.
Hudba je k seriálu taky dobrá, ovšem pravda nehraje tady tak velkou úlohu, ani se tolik nepodíli na atmosféře jako v Naně. Čím se Paradise Kiss může pyšnit je skvělý opening i ending a už dlouho jsem u anime nepotkala znělky, na které by se mi chtělo koukat. Hudba k endingu je prací anglické kapely Franz Ferdinand a je hlavním singlem jejich druhého alba a bylo i úspěšné v hodně hitparádách. Alespoň tak jsem to našla na netu, protože já jsem na tyhle věci trošku buran. Jméno kapely mi sice bylo povědomé, ale neměla jsem tušení, kam zařadit. Po někdy trošku vážnějším ději pak člověka uvolní komické stvárnění postaviček v endingu. Hudba openingu "Lonely in Gorgeous" je pak dílem Tommy February6, což je solo projekt zpěvačky Tomoko Kawase, která jinak hraje s kapelou Briliant Green. Song je to zajímavý a dokonale se k seriálu hodí.
Závěrem bych řekla, že Paradise Kiss je anime, které mi v hlavě uvízne a obratem na něj nezapomenu jako na některá jiná méně povedená díla. Nejvíc mi asi v seriálu vadila Yukarina hloupost, protože někdy se chová jako totální husa. Ale pravda, že jsem v sedmnácti taky flákala spoustu blbostí a i pozdějc se to moc nezměnilo...:-). Seriál je chvílemi smutný až depresivní. Sice nedokáže navodit až takovou hluboc esmutnou atmosfréu jako Nana, ale občas to stačí. Hlavně konec mě docela uzemnil a opravdu jsem čekala uplně jiné zakončení. Každopádně všem, kteří mají rádi příběhy ze života rádi a znají ten pocit, kdy člověk neví jak vlastně naložit se svým životem a co dál, Paradise Kiss vřele doporučuju. Je to anime, které je trošku jiné než ty ostatní a víc reálné.
Ke stažení jsem našla pouze na Anime Nuke

Massugu ni Ikou

10. dubna 2007 v 16:38

Starosti japonského voříška

Massugu ni Ikou je jen taková krátká hříčka o obyčejném psím životě. Je z roku 2003 a má pouze 4 půl hodinové díly. Takže pokud vás zajímá jaký náhled na svět má animovaný pes, zkuste to tady, ale žádnou velkou zábavu nečekejte.
Mametaro je tří a půl letý kříženec, který relativně spokojeně žije se svojí milovanou majitelkou Ikou. Ikou je středoškolačka, která má kromě svého pejska ráda svého spolužáka Akiyoshiho. Náklonost je sice vzájemná, ale posun v jejich vztahu jim ztěžuje nejen jejich ostych, ale i žárlivý Mametaro. Ten společně se svojí přítelkyní Hanako, čistokrevnou kishu fenkou, ale zato pořádně hloupoučkou, kuje plány na rozdělení zamilovaného lidského párečku. V seriálu se objeví i pár dalších postav, spolužáci, další dva psí kamarádi, ale za čtyři díly se jich mnoho nestihne.
Grafika seriálu je poměrně dobrá a i pejsci vypadají dobře, ale trochu moc se používá zjednodušeného "komického" zobrazení. Opening a ending jsou nuda a nějak jsem se nepřinutila se na ně pořádně podívat.
Tohle anime je taková kravinka, která je poměrně dost prostoduchá a i humor je až moc hloupý, takže mít víc dílů než čtyři nepřinutím se to dokoukat. Doporučuju asi lidem co mají rádi pejsky a chovají se k nim stylem: "Putíčku podej paničce pac!" A určitě by to mohli ocenit děti. Čekala jsem, že se mnohem víc zasměju, ale to se bohužel moc nekonalo. Jako nejvystižnější slovo vidím prostoduché a přeberte si to jak chcete.
Na Anime news network najdete Massugu ni Ikou zde.
Stáhnout je možno z Anime Black and White.

Nausicaä of the Valley of the Wind

10. dubna 2007 v 15:42

S chutí do záchrany ekosystému...

Nausicaa z větrného údolí je filmem známého Hayao Miyazakiho. Připomenu jen několik děl na kterých se podílel: Princezna Mononoke, Doručovací služba slečny Kiki, Heidi - děvčátko z hor (to jsem měla jako malá ráda), Anna ze zelených střech (taky pamatuju) a spousta dalších. Ovšem příběh o Nausice mě tolik neuchvátil. Na filmu je znát podobnost třeba s Princeznou Mononoke (téma ekologie), ale v Nausice mi chybí ta fantasie a mýty, které jsou u Mononoke. Za povšimnutí stojí i to, že obě princezny jsou si dost podobné i vzhledově.
Na grafice je hodně vidět, že film je z roku 1984, ale jelikož jsem pamětník starých anime, tak to jsem schopná odpustit. Ale co už mě tolik nebavilo je děj.
Příběh z větrného úolí se odehrává několik let po "apokalypse", která zničila ekosystém na Zemi. V době příběhu se Země skládá z pouští, jedovatých pralesů, kam nelze vstoupit bez dýchycí masky a několika mála míst vhodných pro obývání lidmi. Jedním z těchto míst je právě Větrné údolí. Život tu plyne klidně, lidé se naučili spolu vycházet v míru a milují svoji mladou princeznu Nausicu. Jedním z mála lidí, kteří se nebojí vstoupit do lesa (pralesa) je právě ona. Má totiž zvláštní dar, že se dokáže domluvit s brouky, kteří obývají jedovaté pralesy. Ale klid, který vládne ve Větrném údolí rázem skončí, když tam jednoho dne havaruje letadlo ze sousední země. Ta chce oživit nestvůru, která by vymítíla jedovaté pralesy a pomohla by lidem zptáky dobít Zem. No vypadá to jako super nápad, ale to byl musel jedovatý prales být nákazou, tak jak si lidé myslí. Naštěstí, ale je tu Nausicaa, která dokáže, že prales a brousi neslouží k tomu, aby Zem ničili, ale naopak aby ji zbavily všech jedů a toxických prvků.
Nausicaa z Větrného údolí už není tak dětinská jako třeba Doručovací služba slečny Kiki, ale přesto to není film podle mého gusta. Myšlenka o eokologické katastrofě a ozdravování Zěme pomocí květin a obřích brouků je docela zajímavá, ale já prostě brouky nemám ráda. To už mi byl milejší Blue Gender, kde brouci představovali ty zloduchy (sice si za to mohli lidi taky sami, ale budiž). A po pravdě řečeno ztotožňování se stoprocentně kladnými hrdiny mi nikdy nešlo, takže mě film do sebe nevtáhl. A co mi opravdi hodně lezlo na nervi byla Nausicina sukně. Nechápu proč někdo kdo je tolik v pohybu jako ona, navíc létá na no nevím jak tu věc popsat má tak krátkou sukni a navíc bez kalhotek. To mě opravdu vytáčelo, navíc se takovéhle scény do filmu tohoto typu vůbec nehodily.
Suma sumárum je tenhle film sice ne úplně nezajímavý, ale nepatří k věcem ze kterých bych byla paf nebo měla chuť se na něj ještě kouknout. Možná pro děti dobrý, ale já už jsem viděla dost lepších věcí a jsem už ve věku, kdy mě tohle moc nezaujme. Možná kdybych to viděla jako dítě, teď bych se na to s nostalgií koukla, ale nepamatuji se, že bych tenhle film jako malá viděla.
Informace na Anime News Network a podrobněší info na Wkipedii
Stáhnout si můžete z Anime Edenu

Hrob světlušek

9. dubna 2007 v 20:05

21.září 1945 ... - ...to byla noc, kdy jsem zemřel...

Po to co jsem shlédla Kiki a Nausicu, tak jsem se konečně odhodlala podívat se na i na Hokaru no Hana nebo po česku Hrob světlušek. Tenhle film patří ke klasice a tak jsem se trošku styděla, že jsem ho ještě neviděla, ale hned z několika důvodů se mi do něj nechtělo. Je z války, je smutný a je to typická kresba studia Ghibli.Takže od okamžiku kdy si mi film dostal do ruky a než jsem na něj podívala uplynulo hodně vody.
Většinou se u takhle známých děl bojím, že já budu ta jediná komu se líbit nebude, ale tentokrát se moje obavy nenaplnily a Hrob světlušek uznávám jako anime, které si svoji pověst zaslouží. Přestože to není můj šálek kávy, tanhle filmík se mi opravdu líbil.
Hokaru no Hana si ani na začátku na nic nehraje už v první vteřině vám dá najevo, že tohle nebude nic jiného než pěkně smutná podívaná. Jak už jsem se zmínila příběh se odehrává během 2.světové války v Japonsku a hlavními postavami jsou Seita a jeho menší sestřička Setsuko. Jejich otec bojuje na moři a tak žijí pouze s maminkou. Ta je hned na začátku filmu zabita při náletu (nevypadala dobře...). Seita a Setsuko najdou útočiště u vzdálených příbuzných, ale jejich teta se k nim nechová zrovna nejlépe. Nechce jim dávat jídlo, nadává Seitovi a ani k malé Setsuko se nechová zrovna mile (jojo, válka není lehká doba a nedostatek štědrosti nepřeje). Seita se nakonec rozhodne, že nebude dál snášet příkoří a rozhodne se se Setsuko odejít z tetina domu a usídlit se v bunkru u jezera (bůhví k čemu původně sloužil). Ze začátku vše vypadá jako idylka. Mají dost peněz na jídlo, nikdo je nekomanduje a dělají so co chtějí. Ale pomalu dochází jídlo i matčiny úspory. Seita začne krást, aby vůbec měli co jíst, ale Setsuko nakonec přece jen onemocní. To jak to dopadne snad ani nemusím řikat.
V tomhle filmu, ale nejde o příběh, ale spíš o pocity. O pouto mezi oběma sourozenci, úpornou snahu Seity zabezpečit Setsuko a dpřát ji alespoň trochu radosti. To symbolizuje i plechovka s bonbóny, kterou vzal Seita ještě doma. Když je špatně, dá Setsuko bonbón, ale plechovka není bezzedná a tak jednoho dne bonbóny dojdou... Stejně jako Setsuko dojde elán a zdraví a přes Seitovu snahu se malá holčička ztrácí před očima a chřadne čím dál víc...
Jméno pak poukazuje na to, že k osvětlování bunkru sourozenci používali světlušky, které chytali na louce. Ale světlušky rychle umírají a stejně tak na konci umírá Setsuko. Světlušky mohou symbolizovat i naději, kterou i přes svojí bezvýchodnou situaci oba sourozenci mají, ale na konec umře stejně jako světlušky, které jim osvětlovali "domov".
Otázkou zůstává zda Seito nemohl najít pomoc u své tety, kterou přestože se nechovala nejlépe by obměkčila špatná situace obou sourozenců. Setsuko mohlo zachránit i včasnější vybrání posledních peněz z banky, ale možnou odpovědět vidím v tom, že Setsuko měla svého bratra moc ráda a nechtěla mu přidělávat starostí, že je jí špatně, má průjem apod. a proto vše vyšlo na povrch až když už bylo moc pozdě. Myslím, že nad tímhle filmem se dá hodně zamýšlet, ale nejsem si jistá jestli se mi chce tolik rozpitvávat tak smutné téma. Protože tenhle film je opravdu jedno z toho nejsmutnějšího co jsem viděla.
Dost jsem se bála jak se mi bude líbit grafika, ale jelikož jsem měla opravdu nízké očekávání, tak mě i příjemně překvapila. Přišla mi propracovanější než u Kiki a nesmím zapomínat, že i když je to film mladší než já, je to už docela "vykopávka" zvášť pokud se týká anime, kde se za posledních pár let pěkně pohlo dopředu. Zvolená hudba mi k filmu naprosto seděla, takže k ní žádné výhrady nemám. naštěstí jsem měla k dispozici japonskou verzi, takže jsem byla spokojená i s dabingem. Možná by se trošku dal vylepšit dabing Seity, ale zato Setsuko byla úplně skvěle vystižená.
Film je adaptací částečně autobiografické knihy stejného jména, kterou napsal Akiyuki Nosaka.
Konečné hodnocení je takové, že na Hrob světlušek by se měl každý kouknout, protože je to film, který je známý i mimo svět anime a potom co jsem ho viděla naprosto chápu proč. Samozřejmě bych našla anime, která se mi líbila mnohem víc, ale tenhle film si pozornost zaslouží. Narazila jsem i na to, že existuje i live action, ale po mých předchozích zkušenostech ho radši vynechám. Je to film z roku 2005, tedy k 60-ti letému výročí konce války.
Spoustu zajímavých věcí najdete i na Wikipedii
Stánout můžete na Anime Edenu

Scrapped Princess

9. dubna 2007 v 20:04

Jed, který zahubí celý svět!

Scrapped Princess se na začátku jeví jako čistě pohádkový příběh o pronásledované princezně, ale později se do děje začnou přimíchávat složky, které moc pohádkové nejsou a podobají se spíše sci-fi. Navíc se jednalo o prvky, které jsou v anime hojně používané a tím pádem už je mám dost okoukané.
Jinak série Scrapped Princess je z roku 2003 a celkově obsahuje 24 dílů. Hodnocení na Anime News Network je poměrně dost vysoké a přestože já osobně sérii nehodnotím jako příliš dobrou.
Z vizuální stránky bych řekla, že je to klasika. Ztvárnění postav ani neurazí ani nenadchne. Co mi osobně trošku vadilo, byla móda ve světě Scrapped Princess, která byla laděná do středověkého stylu, ale postavy nosili prapodivné balónovité rukávy, které vytvářeli dojem, že snad každý je profesionálním wrestlerem.
Opening seriálu je na můj vkus až příliš optimistický, rozzářený a idylický, takže když se hned v úvodu začne řešit nějaké drama je to trošičku šok. Ale až tak často se to nestává, protože i vážná témata se v seriálu řeší na trošku lehčí notu. Ending je taková ta klasická nuda, na kterou se kouknou jednou na začátku a pak jednou na konci, jenom proto abych to mohla ohodnotit. A doprovodná písnička je na můj vkus trochu moc ukňučená nebo jak to vyjádřit. Takže soundtrack určitě stahovat nebudu.
Jak už jsem zmínila seriál začíná jako klasická pohádka o princezně, která měla být na příkaz krále kvůli nepříznivé věštbě zabita, ale vykonavateli příkazu se malé blonďaté modrooké holčičky zželelo a místo aby ji zabil, jen ji pohodil. Pak pro jistotu radši odešel z královských služeb a stal se lekářem.Malá princeznička měla sakra štěstí, protože se jí ujala opravdu ukázková rodina, která už měla dvě vlastní děti. Starší Raquel a mladšího Shannona, kteří se Pacifice stali vzorovými sourozenci a poté co jejich rodiče zemřeli i opatrovateli a ochránci, když vypukla honba na "prokletou" princeznu. Osud nebyl Pacifice příliš nakloněn a podle věštby se po dosažení 16-ti let měla stát jedem, který zahubí celou zem. Jak Raquel, tak Shannon ovšem této věštbě nevěří a tak se rozhodli svojí mladší setřičku chránit a vydali se na útěk.
Asi nikoho nepřekvapí, když prozradím, že cestou potkávají spoustu lidí, kteří se snaží princeznu zabít a ještě míň asi překvapí, že všichni nejsou jen nepřátelé ale i přátelé kteří začnou blonďaté princezničce pomáhat. První kdo se v seriálu objeví je mladý šlechtic Leo, který putuje zemí a chce se stát královským rytířem. Hned na první pohled se zamiluje do Pacifiky a trošiku pak jeho rytířské odhodlání vybledne, když zjistí, že ona je tou pronásledovanou princeznu a v podstatě se stane jejím věrným ochránce a "snoubencem"(o tom se rozhodl ale jenom on :-)). Podle mě je to ten stupidní typ postavy, u kterých občas postrádám smysl jejich existence, protože jsou většinou naprosto neschopné (většinou to bývají holky s velkejma prsama :-)). Takže jak jinak než že mě lezl na nervi a byla jsem vděčná když někam zmizel. Druhou postavou, která podle mého byla krapet zbytečná byla jedna dívčina z hotelu, kde se sourozenci ubytovali na noc a "okouzlující" osobnost Pacifiky ji vytrhla z jejího smutku za zemřelé rodiče.
Když bych měla charakterizovat Pacifičiny nevlastní sourozence první věc, která zaujme jsou jejich schopnosti. Raquel je hodně zdatná kouzelnice a Shannon si zase velice dobře potykal s bojem s mečem. O to víc pak vynikne nemožnost a nešikovnost princezny.
A co tedy přišlo potom pohádkovém začátku? Najednou objeví tajemné bytosti. Nejdřív jsem si o nich myslela, že se bude jednat o magii, ale zanedlouho se ukázalo, že jejich schopnosti nejsou magického původu, ale jsou původu vědeckého. Takže tu máme další příklad jak v anime uplatnit ztracenou technologii. Popravdě mě to při sledování dost zklamalo, protože jsem očekávala spíše magii, která by se podle mě k příběhu hodila mnohem víc.
Jednu chvíli jsem už pak měla chuť seriál nedokoukat, ale naštěstí se objevil zvrat v podobě ztráty paměti Pacifiky. Během ztráty paměti se výrazně změnila povaha a chování Pacifiky podle mého o hodně k lepšímu. Naneštěstí se pak vrátila ke svému starému já, ale to se dalo očekávat. Během amnézie potkala celkem zajímavého bývalého vojáka, který se jí ujal a do kterého se zakrátko zamilovala. Ale bohužel si ho moc neužila, protože pak se přišlo na to, kdo skutečně je a musela utíkat z města. Během útěku se Fulle obětoval, aby jí umožnil útěk a svěřil ji do rukou Leovi (radši si to měli kluci prohodit), ale stejnak to bylo k ničemu a Pacifika byla polapena. Samozřejmě, že špatně to nedopadlo a Pacifika byla zachráněna a stejně tak celý svět, kterému hrozila zkáza.
Než jse seriál začala stahovat, čekala jsem pohádkovou oddechovku. Ale to je naprostý omyl. Seriál je taková splácanina všeho možného a jako celek se mi moc nelíbil. Postrádá nějakou zajímavou a originální myšlenku. A všechno se trošku snaží dohnat kvantitou. Obzvlášť postav je tam jak na orloji, takže už mě ani nebavilo pamatovat si, jak se vůbec všichni jmenují. Já Scrapped Princess hodnotím jako lehký podprůměr.
Info na Anime News Network spoustu informací najdete i na Wikipedii
Pokud jsem vás neodradila a myslíte, že Scrapped Princess se vám bude líbit víc než mě, tak si ho můžete stáhnout třeba z Anime Edenu, ale já bych radši zvolila jiný seriál.

Rozcestník

9. dubna 2007 v 17:21
Poslední dobou jsem se psaní moc nevěnovala, takže mám pěknejch pár restů, co se týká anime, které jsem viděla, ale neokomentovala. Proto jsem si udělala takový kratší přehled věcí co už mám napsaných a které ještě musím dodělat nebo napsat.

Angel Sanctruary
Shingetsutan Tsukihime
Monster
Onegai Twins
Gun X Sword
X
Wolf¨s Rain
D.N.Angel
Mezzo
Gunslinger Girl
Kimi ga Nozomu Eien
Doručovací služba slečny Kiki
Ginban Kaleidoscope
Vampire Hunter D (1985)
Dual! Parallel Truble Adventure
Pretear
Melancholy of Suzumiya Haruhi
Black Blood Brothers
Hellsing
Nana
Bleach
Berserk
Trinity Blood


Připravované:
Initial D- Third stage, Extra stage, Fourth stage
Twelve kingdom
School Rumble
Paradise Kiss
Black Cat
Scrapped Princess
Samurai Champloo
Samurai Deeper Kyo
Gungrave
Hrob světlušek
Massugu no Ikou
Fate Stay Night
Nausica z větrného údolí
Tokko

Black Blood Brothers

21. února 2007 v 17:45
Upíří šlechta v akci!
Konečně jsem se dostala k tomu, abych dopsala poslední díl novoročního upírského anime trojboje. Je to sice s víc jak měsíčním zpožděním, ale prostě jsem neměla čas. Black Blood Brothers není sice žádné veledílo, ale je to osvěžující mix akce a zábavy.

Mochizuki Jirou je spolu se svým bratrem Kotarem posledním členem jedné ušlechtilé upírské rodiny. Před deseti lety proslul jako hrdina ve válce v Hong Kongu proti Kowloon child. To je speciální upírská krev, která se šíří jen kousnutím, zatímco u ostatních je nutné dát lidem napít upírské krve, aby se změnili. Zároveň umožňuje vůdci řídit své "příbuzné", kteří jsou víceméně hladová monstra. Prostě něco jako nemoc šílených upírů :-)). V době kdy začíná děj seriálu je Jirou spolu se svým malým bratříčkem na cestě do speciální zóny, což je je speciálně vytvořená zóna, kde se upíři a lidé snaží žít vedle sebe bez strachu a se vzájemným respektem. Speciální zóna je chráněna bariérou a lze do ní vstoupit jen na pozvání Compromisera, což jsou lidé kteří jsou v podstatě správci Speciální zóny. Jiroua pozve mladá a nezkušená Mimiko, která ale netuší jaké všechny komplikace to přinese, protože Jirou není upír ledajaký, ale mezi ostatním celkem dost známý a u někoho i hodně neoblíbený.
Děj sice není nijak extra vynalézavý, ale zase není až tak úplně předvídatelný. Je to takové svěží anime, které člověka jak pobaví, tak nechybí dostatek akce. Hlavní postavy sice nejsou nijak zvášť originální, ale na druhou stranu mají dostatek osobitosti, aby zaujali. Mimiko je naprosto skvělá a povedlo se vyvážení její osobnosti mezi střeštěností a dostatečnou vážností. Překvapilo mě, že mi vůbec nevadil Kotarou, přestože tenhle typ dětiček v anime většinou nesnáším. Možná i přímo naopak, protože tenhle klučík byl místy docela vtipný. Jiroua ani snad řešit nebudu, protože to je velice povedená kladná postava a zároveň to ani není žádný suchar.
Výtvarné zpracování je povedené a mě osobně postavičky přišli sympatické. Jediná výtka snad jen vůči trochu přehnanému oblečku Mochizuki Jiroua. Opening je celkem nuda a moc neuchvátí ani obrazem, ani hudbou. Ending už je na tom líp a celkem se mi líbil, ale žádná bomba to není.
Ze začátku jsem se bála, že Black Blood Brothers budou hodně infantilní a že se u toho budu vysloveně nudit, ale seriál mě příjemně překvapil. Sice to není anime, které bych zařadila do úplné špičky, ale do horní poloviny ho řadím určitě. Je to taková svěží oddechovka, která zbytečně nenatahuje děj (jako se to občas stává u 24 nebo 26 dílných seriálů) i když možná by šlo děj trochu víc rozpracovat a seriál natáhnout, ale možná by ztratil něco z toho proč se mi líbil. Každopádně by šlo vytvořit ještě kratší pokračování o životě ve Speciální zóně. Pokud nemáte náladu na žádné vážné kusy, ale chcete se u něčeho jen tak vyrelaxovat, tak Black Blood Brothers doporučuju.

Na ANN naleznete Black Blood Brothers zde.
Já jsem si seriál stáhla průběžně z National Anime, ale je k dispozici i na Anime Eden a nejspíš je ke stažení i na některých jiných stránkách, které zveřejňuji v sekci download.

Melacholy of Haruhi Suzumiya

17. února 2007 v 16:40

Mimozemšťani, cestovatelé v čase, jedna praštěná holka a jeden normální kluk.

Prostě jedna velká osvěžující bláznivá jízda!

Tak šílené anime jako je je tohle, jsem ještě neviděla. Sice se seriál tváří jak kdyby to myslel vážně, ale já osobně zastávám názor, že je to těžká parodie. Když mi kamarád vyprávěl úryvky, byla jsem na tohle anime docela dost zvědavá, ale to co se v seriálu děje se prostě dost dobře nedá popsat slovy. Na tohle se prostě každý musí kouknout sám jinak neuvěří.
Hlavní hrdinou překvapivě není Haruhi, jak by člověk předpokládal, ale její spolužák Kyon, jehož očima příběh sledujeme. Jelikož tenhle seriál není vůbec normální, tak není normální ani řazení dílů, takže o nějaké časové návaznosti si nechte leda zdát. Ale přesto nedoporučuji díly přeskakovat a hledat návaznost, protože byste se ochudili o jedinečný zážitek.Díly jsou přeházeny schválně. Snad jen bych doporučila se na nultý díl kouknout ještě jednou poté co se seznámíte s hlavními postavami, protože se mnohem více pobavíte, když budete aktéry znát.
Vyprávět děj nemá absolutně smysl, protže o tom tenhle seriál není. Ten je o tom, že si budete užívat jednotlivé hlášky, nechávat se překvapovat šílenými Haruhininými nápady a sledovat jak jsou velice svérázným způsobem realizovány. V podstatě se ale jedná o to, že Haruhi je trošku jiná, to poznáte už jenom z úvodního představení v první den školy. Haruhi je sice krásná, inteligentní a nadaná holka, ale jediný kdo se s ní začne bavit je právě Kyon, protože ostatní už o ní něco vědí ze základky. A má tu smůlu nebo štěstí (opravdu těžko říct), že na rozdíl od ostatních lidí ho Haruhi neignoruje a povýší ho na svého kamaráda. Přestože je dobrá například ve všech sportech nechce být členkou žádného klubu, protože jí to přijde nutné a tak si založí svůj vlastní školní klub SOS Brigade, do kterého snad kromě svého spolužáka Kyona natáhne ty nejpodivnější lidi z celé školy. co se děje dál si už radši nechám pro sebe, abste si mohli sledování seriálu užít se vším všudy. Protože tohle anime stojí za zkouknutí.
Z vizuálního pohledu není Melancholy žádným odfláknutým béčkema, ale naopak hezky vykresleným dílkem. Hudba do seriálu je skvěle vybraná a opening a hlavně pak ending patří k tomu lepšímu, co se objevuje.
Melancholy of Haruhi Suzumiya je prostě šílenost, ale zdařilá šílenost a vytvořilo si u mě svojí vlastní kategorii. Je to prostě nadsázka a parodie, ale nejzajímavější na tom je, že se tak vlastně vůbec netváří a kdyby to bylo první anime na které člověk kouká, tak si akorát pomyslí, že to anime je pěkná blbost. Ale Melancholy je skvělá právě v tom jakým způsobem paroduje některé klasické anime prvky.
Takže hodně zábavy při sledování!
Na ANN ani moc koukat nemusíte a rovnou stahujte, buď z Anime Edenu nebo z Muffin Domain.
Ještě malá poznámka. O něčem svědčí i to, že National Anime má v záhlaví obrázek právě z Melancholy.

Pretear

16. února 2007 v 12:04

Když se to se sladkým přežene...

Tohle anime mi hodně ujelo. Občas se mi stane, že si stáhnu nebo mi někdo půjčí něco, co mě vlastně vůbec nezajímá. Ale na to abych to zjistila většinou potřebuju to anime vidět. Prostě doplácím na to, že jsem líná si o anime najít něco podrobnějšího. Pretear patří do jedné z nějvětších skupin anime a tou jsou příběhy o dívkách s magickými schopnostmi. Toto téma se dá pojmout různými způsoby, ale ten klasický způsob, který se objevuje právě v Pretearu mě moc nesedí.
Než jsem tenhle 13-ti dílný seriál rozkoukala, myslela jsem si, že se bude jednat o zmodernizovanou a poupravenou verzi Sněhurky, ale s tou toho má společného velice málo, přestože nese podtitul Nová legenda o Sněhurce. Pravda, že když se nad tím člověk zamyslí podobnosti tam nejde, ale kdybych to nevěděla, nikdy by mě to nenapadlo.
Hlavní postavou je Himeno Awayuki, která až donedávna žila sama s otcem, protože maminka jí zemřela ještě když byla malá. Její otec je šílený sochař (jestli uvidíte nějakého jeho dílo, tak pochopíte proč jsem vybrala tento přívlastek), který si vzal bohatou podnikatelku a matku dvou dcer. Aby nevznikl nějaký omyl, tenhle párečk se navzájem doopravdy miluje (narozdíl od Sněhurky). Ovšem Himeno už se svými nevlastními sestrami vychází mnohem hůř.
Jednoho dne narazí na kluka, do kterého se sice na první pohled zamiluje, ale hned jí začne pěkně štvát (samozřejmě: co se škádlívá, to se rádo mívá). Jmenuje se Hayate a později se dozví, že je jeden ze sedmi (tady zase nějaký prvek ze Sněhurky) Leaf Knights (Rytíři Leafu -nějak mám problémy s překladem), kteří jsou ochránci světa. Celý svět je totiž složen z leafu, což je magický prvek, ale ten začíná ze světa mizet, protože Princezna Katastrof (taky moc nevím jak to šikovně přeložit- Princess of Disaster) ho ze světa pomalu vysává. Tak dobro a zlo bychom už měli vymezeno. Ale proč se do toho motá Himeno, když je jenom obyčejná středoškolačka?Protože její magickou schopností je být Pretearem. To znamená, že se dokáže spojit s Leaf-rytířem a stát se mnohem silnější. Rytíř je pak v jejím těle a propůjčuje jí magické schopnosti, které jsou mnohem větší než kdyby bojoval jen sám.
Ovšem o boj tady moc nejde. Celý seriál je postaven na lásce a mezilidských vztazích. Všechno je tu ovlivněno láskou: Princezna Katastrof se jí stala, protože byla zklamána v lásce, Himeno je schopná mít velkou moc, protože miluje, Himenina rodina nakonec překonavá všechny nesnáze kvůli vzájemné lásce a už ni nemluvím o tom, co vše způsobila láska mezi Himeno a Hayatem a některými dálšími aktéry seriálu. Prostě jak už jsem řekla na začátku, tohle absolutně není příběh pro mě. Všechno je nechutně přeslazené a obačas mi přišlo, jak když mi někdo monitor přelepil růžovou fólií. A opravdu obdivuji sama sebe, že jsem to dokázala dodívat do konce. Srdceryvná poslední epizoda mě ale oparvdu málem zničila.
Pretear byl publikován v roce 2001, což mě nemálo překvapilo, protože styl kresby, grafika, hudba a vůbec celá tahle stránka seriálu mi hodně připomínala seriály, na které jsem se dívala jako malá holka někdy na konci 80. a na začátku 90.let
Pokud bych to shrnula seriál není určen pro diváky mého typu, ale spíše pro milovníky příběhů o lásce, porozumění a takový ty podobný bláboly, který mě prostě moc nejdou. Takže se omlouvám, jestli jsem se milovníků podobného žánru dotkla, ale já se radší pro příště vrátím k větším řezničinám :-)). Ještě jsem se málem zapomněla zmínit o takovém pro mě hodně neočekávaném detailu, kteý mě vážně dostal. Jeden z Leaf Knightů vypadá jako totální transka.
Nějak nevím proč, ale poslední dobou moc s hodnocením na ANN nesouhlasím. Asi jsem divná. A pokud si chcete seriál stáhnout, tak mrkněte na Muffin domain.

Dual! Parallel Trouble Adventure

15. února 2007 v 15:10

Trable v paralelním světě!


Jak ovlivní rozhodnutí jednoho člověka celý svět? V některých případech vůbec, ale někdy je zdánlivá maličkost velice důležitá pro celou planetu. Co by kdyby je velice oblíbené téma a jak jedno rozhodnutí změní běh něčího života má prim. A tak se tahle otázka objevila nejen ve spoustě románech, divadelních hrách, filmech, seriálech, ale zhostili se jí i tvůrci anime. A tady se dostáváme k 14-ti dílnému anime Dual! Je to seriál z roku 1999, který ale upřímně řečeno příliš nových prvků nepřinesl.
Děj je poměrně jednoduchý a řekla bych, že i hodně klasicky postavený. Kazuki Yotsuga vypadá jako obyčejný středoškolský student. Ale jak už to v anime bývá, velice brzy se dozvídáme, že není tak obyčejný jak se na první pohled zdálo. Vidí roboty, kteří spolu bojují. Demolují okolní budovy i sebe navzájem. Ovšem nic neprobíhá reálně v tomto světě. A jednoho dne se o téhle schopnosti dozví Yotsugova starší spolužačka, která je mimochodem (to byste neuhádli) tou nejvíc top kočkou na škole. A její otec je typický příklad střeleného vědce, který zkoumá paralelní světy. No a když Yotsuga přijde do jeho laboratoře, tak co se nestane jiného než, že je omylem spolu se svojí spolužačkou odeslán do paralelního světa. Předpokládám, že vás asi napadne, že je to přesně ten svět, který vidí a kde spolu mechové sváděli bitvy. V paralelním světě se "překvapivě" zjistí, že Yatsuga má schopnost pilovat mechy, což je o to zarážející, že se obecně mělo za to, že jsou toho schopny pouze ženy. A to není jediná libůstka v paralelním světě. Radši je nebudu všechny vyjmenovávat, abych zanechala alespoň nějaké překvapení těm, kteří by se náhodou rozhodnou na tohle anime podívat. Ale prozradím, že se nejdená o žádné nelítostné bitvy a masakry, protože hlavní zásadou v tomhle světě je, že ve válce nesmí nikdo zemřít. Takže milovníci krvavých jatek si rozhodně na své nepřijdou. Celý tenhle seriál je určen spíše pro děti a to ještě spíš pro ty útlocitné.
Dual! mi přijde jako směs klasických prvků, které se tvůrci rozhodli spojit pravděpodobně s tím úmyslem, že když se spojí dohromady osvědčené, tak to musí být skvělý ukázkový seriál. Jenže doopravdy to dopadlo tak, že je to prostě nuda a většinou už velice dobře víte, jaké rozhodnutí hrdina udělá ještě dřív než on si uvědomí, že nějaké rozhodnutí bude dělat. A aby to nebylo všechno, tak to dokresluje ještě nudná výtvarná stránka, která naní ošklivá, ani hezká, ani roztomilá, ani vtipná, ale prostě nuda nuda šeď šeď. Pro mě tedy prostě podprůměrný seriál, který je dobrý především k tomu, aby jste ocenili nápaditost i průměrných anime. Jediným trochu nápaditým prvkem je poslední díl, který v nástinu ukazuje, jak to vypadá s hlavními postavami po konci.
Hodnocení na ANN je podle mě až překvapivě dobré a seriál hodně přeceňuje.
Pokud vás moje hodnocení neodradilo nebo už je to poslední anime, které jste ještě neviděli, můžete si Dual! stáhnout na Anime Downloads.us.

Vampire Hunter D - 1985

18. ledna 2007 v 17:38

Pohádka o upírech


Na úvod roku jsem si dala takový menší upírský anime trojboj. Po Trinity Blood jsem koukla na Vampire Hunter D a do třetice všeho dobrého a zlého jsem to završila Black Blood Brothers (o tomhle anime zase někdy příště). Anime s názvem Vampire Hunter D existují dvě. Prvním je 80 minutové OVA z roku 1985, o kterém budu mluvit v tomhle článku a druhým je film s podtitulem Bloodlust z roku 2000, který jsem zatím neviděla.
Vampire Hunter D je jak už jsem zmiňovala z roku 1985 a na kvalitě je to opravdu dost vidět. Kresba je poměrně jednoduchá a není zrovna líbivá. Působí poněkud infantilně, což by se částečně dalo říci i o zpracování děje a dialozích hlavních hrdinů. Bohužel jsem se dostala pouze k anglicky mluvené verzi, což je pro mě jedno z nějvětších utrpení u anime obecně a v tomto případě mi to opravdu hodně vadilo, protože hlasy nebyly zvoleny zrovna nejvhodněji a i kvalita dabingu mi přišla dost ubohá. A přece jen mám občas problémy s porozuměním narozdíl od titulků, takže jsem si Vampire Hunter D příliš neužila už z těchto důvodu a možná by mě víc uchvátil, kdybych ho viděla v japonštině.
Děj Vampire huntera je poměrně jednoduchý a nekomplikovaný. Doris je dcerou slavného lovce upírů a vlkodlaků a žije na samotě mimo město spolu se svým malým bratrem. Snaží se pokračovat v otcově odkazu a taktéž loví různé nadpřirozené příšery. Jednoho dne se ale dostane do křížku s nejmocnějším upírem v okolí, který si ji vybere za svou budoucí ženu, ale ještě si ji neodvede, "pouze" ji kousne. Během boje ztratila svého koně a tak se na cestu domů vydává po svých. Cestou narazí na tajemného jezdce ve velkém širáku, který jak správně hádáte není nikdo jiný než lovec upírů jménem D, který je napůl člověk a napůl upír. . A tak se rozjíždí boj proti mocnému upířímu hraběti. D má s hrabětem ještě nějaké nevyřízené účty z minulosti a hrabě rozhodně není sám, ale naopak disponuje množstvím poskoků včetně jeho vlastní dcery.
Děj je opravdu hodně předvídatelným takže žádná velká překvapení nejsou na programu. Přesto bych řekla, že je to vděčný námět, který by se mi v lepším zpracování docela líbil. Podmínka lepšího zpracování je celkem nutná, protože animace je v tomto snímku opravdu chabá. D je ta správná tajemná postava, která je sice kladná, ale nechybí tajemnost a náznak temné minulosti. Oproti tomu upírský hrabě je klasická záporná postava, která se tváří skoro nepřemožitelně, ale nakonec je zdolána. Doris pak představuje dívku, která je sice schopná bojovat, ale nechybí u ní i určité procento bezbranosti. Prostě vzorové postavy.
Abych to stručně shrnula Vampire Hunter D sice není vyloženě špatné anime, ale do toho, aby se stalo dobrým mu chybí pořádný kus. Takže pokud se na něk rozhodnete kouknout, tak nic moc nečekejte (spíš nic než moc) a pokud jej neuvidíte, tak o nic nepřijdete.
Link na ANN

Ginban Kaleidoscope

4. ledna 2007 v 21:11

Je libo dvě osoby v jednom těle?


Poud hledáte něco jednoduchého, nenáročného třeba na odregování, tak tohle anime je to pravé. Ginban Kaleidoscope má 12 dílů a v Japonsku měl premiéru v roce 2005. Zabývá se jedním z oblíbených témet v anime a tím je sport. Zde se jedná o krasobruslení a seriál celkově mi připomíná anime, na které jsem se koukala jako málá holka. Většinou se věnovali gymnastkám nebo volejbalistkám.
Děj začíná na krasobruslařské soutěži, která je důležitá pro nominaci reprezentace na olympiádu v Turíně. Hlavní hrdinka 16-ti letá japonská krasobruslařka Tazusa Sakurano nejenže nejede dobře, ale ještě spadne tak nešikovně, že je na chvíli v bezvědomí. Během stejného okamžiku zemře mladý letecký akrobat Pete Pumps z Kanady. Než ho vpustí do nebe musí strávit 100 dnů s Tazusou, respektive v v jejím těle. Je samozřejmé, že Tazuse se to příliš nelíbí a snaží se Petea všemožně zbavit (leckdy pěkně komickými způsoby, kdy ublíží více sobě než jemu), ale není jí to nic platné. Prostě to spolu musí přežít. Pete toho od Tazusy snese hodně a navíc patří k těm věčně optimistickým lidem. Navíc Tazusa přece jen najde jednu fintu, jak Petea umlčet - jsou to rajčata, která Pete k smrti nesnáší. A asi se nebudete divit, když vám prozradím, že rajčat snědla Tazusa v seriálu opravdu hodně.
Nakonec se samozřejmě vše v dobré obrátí a díky Peteovým radám Tazusa ve svém boji uspěje. Zároveň se stihne jak jinak než tak trochu zamilovat. A je to nejen díky tomu, že jí pomohl vybrat nový krátký i volný program. Co mě oparvdu dostalo, byl Tazusin krátký program. Nevím kde Japonci sebrali tu zálibu v kostýmech servírek a pokojských, ale každopádně ani tento seriál toho nezůstal ušetřen. Vlastně celý tenhle seriál je jak podle nějaké šablony, protože se v něm objevují veškeré oblíbené fragmenty (snad kromě mecha robotů - to už by bylo opravdu moc). Každopádně pokud potřebujete relax a pořádnou "vymejvárnu" tak je tenhle seriál poměrně dobrá volba.
Co se týče hudby, tak to je nuda. Opening a ending jsem snad ani jednou neviděla celý, protože bych se musela ukopat k smrti nudou. Styl kreslení je celkem v pohodě. Nic co by ohromilo, ale na druhou stranu zase ani nezklame. Kdybych měla vybrat jedno slovo, které seriál nejlépe vystihne, tak je to průměr.
Info na ANN
Stahovat můžete z Kraga Muffinu nebo z Anime BW nebo Animedownloads.us

Doručovací služba slečny Kiki

4. ledna 2007 v 0:31

Holčička na koštěti

Pokud nejste úplně infantilní, tak vás tenhle film nezaujme. Stejně jako nezaujal mě. Film je z produkce poměrně známého studia Ghibli, které se podílelo například na Princezně Mononoke (vysílal se i u nás - ČT) nebo Hrob světlušek, ze seriálů pak např. Neon Genesis Evangelion nebo stále ve vysílání Chevalier D'Eon (kousek jsem viděla a chystám se na něj až dojede).
Kiki už je trošku staršího data, premiéru v Japonsku měla v roce 1989 a na stylu animace je to patrné i pokud se oprostím od lehké infantility, kterou na mě tohle anime působí. V podstatě by měl film představovat rodinný film, plný ideálů a dobrých příkladů pro děti. Ale pro mě to bylo totální nůďo a mám pocit, že by mě to nezaujalo ani před patnácti lety.
Hlavní postavou, jak už název napovídá je Kiki. Kiki je čarodějka, tedy aspoň její maminka je čarodějka a Kiki chce samozřejmě pokračovat v tradici. Pravidlem pro čarodjky tady je, že se ve věku 13-ti let pouští na cestu za učením a osamostněním. Tak tedy maminka oblékne Kiki do černých šatů (mě to teda přišlo jako tmavě fialová), tatínek ji daruje radio (Kiki strašně ráda poslouchá rádio), Kiki naloží svého černého kocoura Jijiho, nastartuje koště a za úplňku vyrazí hledat svoje město. Najde si takové malebné město u moře, klasická idyla a začne přemýšlet jak se živit. A jelikož Kiki neumí z čarodějnictví nic jiného než lítat na koštětí (a to ještě nic moc) založí si doručovací službu. To je hlavní podstata, ale ve filmu jde o vztahy Kiki s lidmi. Jak jim pomáhá, oni pomáhají jí a hledá si přátele nebo spíš oni jí. Prostě roztomilý příběh pro děti.
Mě od filmu odrazoval už jenom ten název, ale když už se dostal do rukou, říkala jsem si, že ho zkouknu. Přece jen je to film, který nezabere tolik času, ale přesto to byla ztráta času. Pokud vám není pět nebo netrpíte zálibou v idylických dětských filmech, tak se sledováním tohohle filmu neobtěžujte. Je to úplně jiný šálek čaje než třeba zmiňovaná Princezna Mononoke, na kterou se s chutí kouknu znova. Čekala jsem, že se alespoň nějak vtipně projeví Kikiin mluvící kocour Jiji, ale ten taky zklamal a akorát si nabalil nemluvící bílou kočku...

Info o filmu na ANN.

Kimi ga nozomu eien

16. prosince 2006 v 22:17

Osud míchá kartama

Hned na úvod řeknu, že kdo tohle anime neviděl a ani se na něj nepodívá, tak v podstatě o nic nepřijde. Jedno z dalších, které já osobně řadím k šedému průměru a u kterého během krátké doby zapomenu, že jsem ho vůbec viděla. V angličtině je název seriálu Rumbling Hearts, což by se dalo přeložit jako hřmící srdce. Už z toho je možné si udělat, že tohle anime nebude o ničem jiném než o lásce. Seriál má 14 dílů a v Japonsku se vysílal na přelomu let 2003 a 2004.
Když jsem se na seriál začala dívat myslela jsem si, že to bude veselá hříčka o lásce mezi středoškoláky. A kde dokonce slovo sex není tabu, ale nebýt příchodu rodiču by i kněčemu došlo. Ovšem ve zhruba 4 dílů se obsah seriálu naprosto změnil a začalo se jednat spíše o dospělý rozpad vztahu, ale abych příliš nepředbíhala. Ústředními postavami jsou kamarádky Haruka a Mitsuki, které chodí do posledního ročníku střední školy, ale každá do jiné třídy. Zatímco Mitsuki je akční sportovkyně, která závodně plave a má velkou šanci dostat se do profi týmu, Haruka je introvertní dívka, která miluje obrázkové knížky a jejím snem je jednou obrázkové knihy malovat sama. Haruka se zamiluje do Mitsukina spolužáka Takayukiho a protože je sama nesmělá požádá Mitsuki, aby jí s tím pomohla. Mitsuki nelení a s Takayukim a jeho kamárádem Shinjim se spřátelí. Zjistí, že oba jsou vlastně docela v pohodě a tak zatímco se snaží dát Takayukiho a Haruku dohromady zjistí, že oba jsem celkem v pohodě. Nakonec svůj slib Haruce splní a dá ji s Takayukim dohromady. Všichni si tak užívají celkem bezstarostné a šťastné období, které ovšem naruší jeden pozdní příchod.
Takayuki spěchá na rande s Harukou, ale cestou potká Mitsuki, která mu prozradí, že má ten den narozeniny. Mitsuki je pro Takayukiho dobrá a kamarádka, tak jí chce nejdřív koupit nějaký dárek. Důsledkem toho je, že přijde na rande pozdě. Ovšem jen co dorazí na místo, zjistí, že Haruku srazilo auto a je v nemocnici. Následují tři roky během kterých je Haruka v komatu. První rok Takayuki stráví truchlením a sebeobviňováním, že za zranění Haruky může on. Ani Mitsuki není po nehodě Haruky úplně psychicky vyrovnaná a tak jí nevyjdou poslední závody, které byly důležité pro její sportovní kariéry a nakonec s plaváním skončí. Ale nemůže už se dále dívat jak se Takazuki trápí a tak se rozhodně ho z depresí vytáhnout. Dopadne to tak, že se Takayuki s Mitsuki do sebe zamilují. Dva roky si v podstatě užívají své lásky a jeden druhého. Ale pak se Haruka probudí z komatu. Asi si dovedete představit jaká situace asi nastala, takže dalších zhruba deset dílů se věnuje pocitům jednotlivých hrdinů. Já jsem během té doby začala hlavní trojúhelníkem takřka nenávidět a halvní postavy sváděli docela drsný souboj o to, kdo z nich mi vadí víc. Jediné co mě u seriálu drželo až do konce byla zvědavost, jak se to teda nakonec vyřeší. A musím přiznat, že ten konec byl nic moc.
Ještě je do seriálu hodně uměle zapasovaná komická složka, kterou představují dvě Takayukiho ztřeštěné kolegyně z práce. Sice to alespoň trošku odlehčí, ale jejich výstupy jsou většinou dost trapné a poměrně na jedno brdo.
Pokud nejste příznivcem sladkobolných romancí asi jako já, tak se na Kimi ga nozomu eien nedívejte, protože vás to akorát otráví. Výtvarné zpracování je celkem v pohodě, snad jen je nedořešené oblečení hlavní postav, které pro každou postavu zahrnuje velmi chudou garderóbu. Openingy a endingy jsou nuda a celé jsem je snad nedokoukala ani jednou.
Kdyby jste přece jen měli zájem si Kimi ga nozomu eien stáhnout, tak máte možnost na Kraga Muffin
A jako vždy na závěr odkaz na informace na ANN

Gunslinger Girl

16. prosince 2006 v 21:01

Zabijáci s tváří nevinnosti


Kdo tohle anime neviděl, tak přišel o jedno ze zajímavějších anime. Není to sice špička a ty moje nejoblíbenější jako je třeba Initial D, Nana nebo Cowboy Bebop ztrácí docela dost, ale mezi některou břečkou, kterou jsem viděla zase docela vyčnívá. Gunslinegr girl je 13-ti dílný seriál, který byl v Japonsku vysílán na přelomu let 2003 a 2004. Možná seriál nechytne hned, ale od poloviny už je to docela zajímavý.
Pod patronátem italské vlády existuje organizace nazývaná Social Welfare Agency, jejíž hlavní část tvoří Druhá sekce. Na veřejnosti je prezentována jako společnost zabývající se sociálními otázkami. Ve sktečnosti je to drsná jednotka zabývající se potíráním organizováného zločinu a k tomu používá hodně netradiční experimentální prostředky. To jsou tzv.mechanická těla. Ta navenek vypadají jako nevinné zhruba desetileté holčičky, ale jejich schopnosti by jim mohl závidět každý otřelý člen zásahové jednotky. Těla těhle holčiček jsou totiž vylepšena pomocí různých mechanických součástí, která jim propůjčují mnohem větší sílu, postřeh a např.ostřejší smysly. Každá z dívek má přidělého svého instruktora, který se o ní stará. Učí ji zacházet se zbraněmi, bojovat, střílet a všechny další dovednosti, které děvčata potřebují na misích. Na misích pak instruktor slouží jako inteligenční složka a mechanické tělo plní příkazy. Ovšem dívky jak by se na první pohled mohlo zdát nejsou žádní nemyslící roboti. Některé city jim sice byly omzeny, ale byl jim přidám jeden vcelku důležitý a zásadní. To je bezmezná láska k jejich instruktorovi, kterého mají za úkol chránit i za cenu svého života. Spojení instruktora s mechanickým tělem je nazýváno fratello, což je italský výraz pro bratra. V seriálu máme možnost pozorovat celkem šest dívek a jejich instruktorů. Nutno podotknout, že ne u všech dvojic je jejich vztah ideální. Každý z instruktorů totiž ke své svěřenkyni zaujímá trošku jiný postoj. Ten nejvřelejší představuje vztah v podstatě hlavních hrdinů Josého a Henrietty. José se k Henriettě chová skoro jako kdyby byla jeho vlastní dcera. Povídá si s ní, kupuje jí dárky nebo jí bere na výlety. Henrietta je spokojená a za to se Josému odvděčuje tím, že prakticky bezchybně plní svoji práci. Tím, že se José takto Henriettě věnuje, je schopen rozeznat její nálady a popřípadně eliminovat nějaké její selhání. Bohužel ne všechna partnerství fungují tímto způsobem a z toho vyvstávají problémy a selhání a o tom v podstatě seriál je.
Seriál poměrně zdařilým způsobem kombinuje akční scény s těmi více psychologickými. Celkové ladění seriálu je převážně smutné, ale není tomu tak pořád. Ovšem to hlavní co v seriálu je právě již zmíněná psychologická složka, která člověka nutí zamyslet se nad hodnotou lidského života a jeho zneužití. Těžko se popisují myšlenkové pochody, které člověka během sledování napadají. Dost výrazně se i měnil můj názor na Gunlsinger Girl v průběhu sledování. Nejdříve jsem si myslela, že to bude další variace na vraždící lolitku, ale časem jsem poznala, že tohle anime to zavádí do jiné roviny. Nikomu neslibuju, že se mu seriál bude líbit, protože je prostě trošku zvláštní a ne každému musí padnout do noty, ale za pokus to stojí. Možná i proto, že tady nedošlo k každému zbytečnému natahování děje s množstvím hluchých míst, jak se občas stává. 13 dílů je prostě tak akorát.
Co se týče výtvarného zpracování, tak to naní žádná špička a určitě se nebudete rozplývat blahem při sledování, ale je to takový ten průměr, který sází spíše na realnější postavy než na ty příliš idealizované. Opening a ending není žádná bomba, ale k seriálu se hodí a je docela hezký. Zvlášť písnička endingu je docela pěkná a zvláštní.
Seriál je ke stažení na Kraga Muffin
Info na ANN

Wikipedia

26. listopadu 2006 v 17:20
Možná vás překvapuje co hodlám tímhle článkem sledovat, protože Wikipedii, neboli otevřenou encyklopedii na internetu zná snad každý. To že je tu spousta užitečných informací je zřejmé, že tu budou i informace o anime seriálech mě nikdy nenapadlo. A to jen tak nějaká krátká noticka. Bývá tu nástin děje (občas velmi podrobný), přehled hlavních postav, přehled episod, odkazy na oficiální stránky nebo na stránky daným tématem se zabývající. Prostě skoro všechno co člověk o seriálu potřebuje vědět. Takže pokud hledáte nějaké informace o anime titulech vedle Anime News Network vřele doporučuji vyzkoušet i Wikipedii. Pozor mluvím pouze o anglické verzi, na té české byste podobné informace hledali marně.

Mezzo

26. listopadu 2006 v 16:41

Potřebujete vyřešit nebezpečný případ? Zavolejte nám!

Danger Service Agency


Tohle anime bych si asi sama nestáhla, ale kdo ví... Každopádně jsem se k němu dostala jinak, tak proč ho nezkouknout. Přiznám se hned na začátek, že jak se tak říká není to zrovna můj šálek kávy. Snaží se namixovat akci a humor a to dosti šíleně, nazvala bych to crazy anime.
Tohle dílko patří k těm novějším a v Japonsku bylo vysíláno v průběhu roku 2004. Naštěstí patří k těm krátkým a má pouze 13dílů. Jeho hodnocení na se pohybuje mezi těmi horšími (viz.Anime News Network, Anime DB), přesto má podle mého až moc dobré hodnocení. Protože můj názor je, že to patří k tomu nejhoršímu co jsem viděla.
Hlavní postavy seriálu jsou tři členové agnetury DSA - Danger Service Agency (podotýkám,že jediní členové), která se zabývá řešením nejrůznějších nebezpečných případů. Sídlo agentury je obytný přívěs (mně tedy nejvíce připomíná proslulý londýnský dvoupatrový autobus doubledeker), který stojí na střeše jednoho domu (mimochodem v přízemí tohoto domu je holičství, které je sídlem skupiny nájemných vrahů). V podstatě šéfem skupiny je Kurokawa, který je bývalým policistou a občas jsou mu jeho konatkty z dob minulých docela užitečné. Ze skupiny se tváří jako vcelku nernormálnější, pokud tedy nedojde na jeho posedlost nudlemi. Nejí snad ani nic jiného než nudle a je úplně jedno jestli jsou to nudle japonské nebo třeba italské těstoviny. Druhým členem je Harada. První co praští do očí je jeho ...ehm řekněme neobvyklý účes. Protože z krátce střižených vlasů mu čas od času vyčnívají pramínky vlasů, které ze všeho nejvíc připomínají anténky. V DSA je něco jako technik. A je pravda, že vymýšlení a konstrukce různých technických udělátek mu jde a dokonce konstruuje roboty (to má spojitost s jeho láskou ze střední školy). Jedinou ženou ve skupině je Mikura, která paradoxně ve skupině zastává funkci bojovnice. A je pravda, že dobře. Do akce zásadně nosí oranžovou kombinézu, která mě ze všecho nejvíc připomíná surfařský obleček. Měla by plnit funkci šílené sexy drsňačky, ale asi jsem nedokázala její osobnost příliš ocenit. K téhle trojici se přídá malá ustrašená holka, kterou v prvním díle Mikura zachrání. Asami se rozhodne, že chce být jako Mikura(aby ji nešikanovaly její spolužačky) a od té doby se k DSA přidá a dokonce jim bude i několikrát užitečná. (Ale mě akorát rozčilovala svým ukňouraným hlasem.)

Případy, které DSA řeší patří k těm mírně řečeno neobvyklým. Většinou se sice na začátku tváří jako jednoduchý úkol, ale všechny se nějakým způsobem zvrtnou. Poměrně často to bývají nějaké nadpřirozené jevy jako např.mimozemštani, duchové nebo mumie. Nebo DSA zjistí, že byla nějakým způsobem využita na odvedení špinavé práce. Takže jsou občas rádi, že nakonec vyváznou se zdravou kůží a jediný kdo to odnese hůře je jejich růžový brouk (mluvím o autě - nic bláznivějšího už tvůrce asi nenapadlo).
Co se týče stylu kresby, tak vcelku nic moc. Není vyloženě ošklivá, ale rozhodně to není žádná nádhera. Hudba se snaží dokreslit bláznivou atmosféru seriálu a vcelku pásne. Opening se snaží přesně o to samé, ale prostě to asi není můj styl. Ending je nuda.
Abych to tak všechno shrnula. Mně se tenhle seriál opravdu moc nelíbil. Pro mě to byla ztráta času a našla bych spoustu věcí u kterých je lepší trávit čas. Styl humoru je na mě moc šílený a než abych se bavila, tak mi to přijde trapné. Ale pokud jste fandové crazy stylu, tak by se vám tenhle seriál mohl líbit.
Kde seriál stáhnete vám tentokrát neporadím, protože to nevím a jsem příliš líná na to abych to hledala :-)

D.N.Angel

18. listopadu 2006 v 14:00

Lupič s andělskými křídly zpět v akci!


Když jsem si stahovala tenhle seriál, už dopředu jsem věděla, že to žádná bobmba určitě nebude, ale že by to mohla být docela dobrá oddechovka. V tom jsem se nespletla, jen si nejsem jistá tím, že to byla oddechovka dobrá. Stropem pro tenhle seriál bude spíš průměrná. Občas jsem se sice pobavila, ale byly chvíle, kdy jsem si řikala jen, že to je pěkně trapné.
No každopádně D.N.Angel je 26 dílný seriál, takže nad ním až příliš času nestrávíte a je celkem dobrý před spaním, protože většinou nemáte tendence dokouknout ho do konce za každou cenu jako u lepších seiálů. V informacích na Anime News Netwrok je tento seriál určen pro teenagery, ale řekla bych, že je zaměřen na mladší část teenagerů a možná i něco pod.
Hlavní postavou je Niwa Daisuke, čřtnáctiletý kluk, který žije spolu se svojí maminkou a dědou v krásném idylickém městečku na pobřeží oceánu. Všechno se zdá v pořádku (máma s dědou jsou sice trochu zvláštní...) dokud Daisuke nezjistí, že dědictvím mužských potomků rodu Niwa je jakási druhá osobnost do které se Niwové můžou převtělovat. Tou osobností je legendární lupič Dark, který má mimo jiné černá andělská křídla, v které se přeměňuje Witz, Daisukeho domácí miláček. Docela dobrý nápad, ale ne úplně dobře zpracován. Daisuke ještě vyniká tím, že je opravdu hodný hoch, ale tak moc hodný, že bych ho za to nejradši nakopala (když je někdo moc hodný, je to vždycky podezřelé...). Samozřejmě nesmí chybět romantická zápletka, kterou tady obstarává milostný čtverec. Daisuke je zamilován do své spolužačky Risy, ta je zamilovaná do Darka a do Daisukeho je zamilované Risino dvojče Riku. A Dark? Ten miloval babičku Riku a Risy a momentálně je nad věcí. Takže krapet zmatek.
Darkovým protivníkem je jednak policejní náčelník, který se snaží Darka chytit při každé loupeži. Dark je totiž tak moc hustej, že vždy dopředu nahlácí co a kdy ukradne. (Ale dopisy posílá Daisukeho maminka Emiko.) Snad ani nemusím dodávat, že se mu to nikdy nepovede. Ovšem tím hlavním a nebezpečnějším protivníkem je rodina Hiwatari , které má také magické schopnosti a převtělovací osobnost, kterou je Krad (vypadá trošku jako Dark akorát je laděn do světlých barev). Hlavní je Satoshi, který aby to nebylo málo, chodí s Daisukem do školy. Ještě jsem zapomněla dodat, že předměty, které Dark krade mají vždy nějakou magickou sílu a občas je z toho pak pěkné tóčo.
Ještě co se týče grafického zpracování a hudby. Graficky je to klasika, kterou mám ráda, takže tam není co moc komentovat a u hudby je to něco podbného. Ta během děje je prostě klasika a co se týče openingů a endingů, tak žádná sláva. Sice neurazí, ale nenadchnou.
Takže můj závěr. D.N.Angel má sice zajímavý nápad, ale šlo ho pojmout lépe. Jinak asi nejvíce vystihující slovo je průměrný. Občas jsou tam teda příšerně debilní scény, někdy naopak vcelku dobré, ale celkem se to tak nějak vynuluje a zase to skončí na nule. Jak už jsem říkala v úvodu, tenhle seriál je ideální před spaním nebo pokud se vám nechce nad ničím přemýšlet a jenom tupě koukat.

Stáhnout si můžete buď z Anime Eden nebo Anime downloads
 
 

Reklama