Anime

Wangan Midnight, aneb má malá filozoficko životní úvaha

21. února 2014 v 21:44 | Perdida
Tento text jsem napsala před několika lety. Několikrát jsem ho upravovala, přepisovala a dopisovala další myšlenky a nikdy jsem jej nedokončila. Když jsem si jej dnes přečetla rozhodla jsem se ho zveřejnit tak jak je. Wanagan jem nikdy nedokoukala, dokonce jsem je už smazala. Ale možná až budu mít chvilku, kdy budu propadat depresím a beznaději, tak se na něj podívám. Dřív ne, bojím se, co by to se mnou uděalo.

Když jsem se potřetí koukla na Initial D, vážně jsem nemohla vydržet, že nevím jak to bude dál. Jelikož jsem trochu potrénovala díky Anitě Blake (pro ty co jí neznají plánuju článek) a jejímu komiksu, rozhodla jsem se, že teda zkusím číst mangu. A nakonec jsem zjistila, že mě to baví a že prolamuju další v japonské kultuře. Sice to není jako dívat se na anime, přece jen to postrádá tu dynamiku pohyblivých obrázků a zvuk, ale zvlášť pokud ten seriál znáte a v hlavě se vám vše vizualizuje do barevna a do pohybu a slyšíte mluvit postavičky, je to fajn. Dokonce moc fajn! No a když jsem se dostala i na poslední díly mangy (používala jsem mangareader.cz), rozhodla jsem se kouknout jestli na fansubových stránkách www.clucarimsa.info (vím, že se tak neříká skupinám co překládají mangu, ale žádný lepší pojem mne nenapadá) jestli tam nemají něco navíc. Navíc tam nic neměli, ale měli tam další dílka co překládají. Mimo jiné tam bylo např.Kanojo no Carrera (což jsem zkusila číst, ale mému vkusu to moc neodpovídá - nějak jsem se nedokázala vžít do role dívky, která zdědí Porsche Carreru a není schopná se s ní ani naučit řídit a má hrůzu i z obyčejného řazení...) a také tam byl Wangan Midnight. Jelikož mi ten název byl povědomý rozhodla jsem se podívat na svého věrného kamaráda ANN a vida anime je na světě. Už dopředu jsem měla trochu obavu kvůli hodnocení na ANN, že to nebude úplná pecka a bohužel ani tentokrát se vkus uživatelů ANN příliš neliší od mého.
První mráček se objevil, když hlavní hrdina Akio spolu se svým kamarádem/spolužákem a dvěma dívkami jedou po dálnici a objeví se černé Porsche 911. Akio ve vínovém Nissanu Z31 (aspoň doufám...) proti 911 na dálnici...? Už jenom to, že ho pojmenovali Blackbird mě moc nenadchlo... K Blackbirdovi mám osobní vztah a pro mě je Blackbird tento. Na druhou stranu Wangan je starší než se v Hondě rozhodli pojmenovat tak motorku... navíc nemám poršáky moc ráda... Každopádně Blackbird je tady záporná postava, takže by to nemělo až tak vadit. Jinak zpět k anime, tady je celkem jasné jak na rovné tříproudé (!!!) dálnici tento souboj dopadl...
Pak přišlo to pozitivní, protože Akio se zamiloval do staršího Nissanu Fairlady Z na vrakovišti. Vždycky jsem měla ke svým autům velký citový vztah a když jsem si vybírala své první auto bylo to podobné jako Akio. Stejně jsem zůstala stát a koukala jsem na něj a věděla jsem, že je to ono. A vůbec všichni zainteresovaní mají v seriálu k autům výrazný citový vztah. A navíc stará auta mají něco do sobe...
Ve Wanganu se o závodění mluví moc hezky, líbí se mi příběhy jednotlivých lidí, kteří jsou taky tak nějak ztraceni ve světě a radost ze života cítí až za volatnem svého auta. Na druhou stranu se tam pohybují obyčejní lidé, kteří je naprosto nechápou. Přestože to není úplně přesně jako v mém životě, taky se mezi většinou lidí cítím ztracená a bez jejich porozumění... a nejde o to, že by mi vadil zrovna tento pocit, ale spíš ta skutečnost jakým směrem nás svět okolo sebe tlačí... bohužel nemám dostatek síly, odhodlání a možná něčeho úplně jiného (řekla bych skoro až nadpřirozeného), abych to dokázala změnit a tak se cítím sama a ztracen, stejně jako modelka Reina a ještě hůř, že ani v jedné oblasti svého života nejsem tak úspěšná jako ona. Rozdíl Wanganu oproti ostatním seriálům je pro mě v tom, že Wangan mi připomíná můj vlastní špatný život, kdežto jiné anime mi na můj vlastní život dávají zapomenout.
Můžu tak říci, že pokud se týká "slice of life" je Wangan opravdu zajímavý, je krásný i vztahem lidí k jejich autům, ale bohužel je tady jedna zásadní věc co to celé významně kazí a to je jak vypadají závody ve Wanganu. Jednoduše mi přijde trapné závodit na tříproudé dálnici, kde více méně vyhrává ten kdo má nějvětší výkon. Ano, vím, že to není až tak úplně jednoduché přece jen občas tam nějaká zatáčka, popřípadně provoz, je a v rychlosti nad dvě kila už to přece jen nějakou zručnost chce, minimálně citlivou ruku na volantu... Ale jak říká jedno přísloví "zmačknout plyn na rovince umí každý" (Fajn, není to přísloví, ale já jsem ho tam povýšila :-)), takže prostě ty bitvy na wanganské dálnici jsou špatné...
Fakt je ten, že Wangan Midnight to nevzdal a s další novou postavou příběhu mě zase zasáhl přímo do srdce. Koichi je automechanik a společně se svou ženou šetří peníze pro své děcko, které by se mělo každou chvíli narodit. Jenže Koichi je bývalý závodník a vždycky snil o tom, že si vytuní super káru... Jenže k tomu nikdy nedošlo a kvůli své ženě poslední tři roky sekal dobrotu a na auta nemyslel, ale... Když něco člověk opravdu chce stále se to k němu vrací a útočí to na něj... Jeho žena proto ale pochopení nemá... Já jsem se vždycky myslela, že když člověk někoho miluje, měl by ho milovat úplně se vším. Já vím, i v této oblasti jsem už dávno přišla o tuto iluzi, ale stejně vždycky když to někde vidím je mi to strašně líto. A čím důležitější pro člověka ta věc je, tím je to pro ně pro oba těžší... Ale co je to potom za lásku, když nemilujute velkou část toho druhého? Jak pak můžete někomu říct, že ho vůbec milujete, když se nejste schopni smířit s velkou částí jeho osobnosti?! Člověk toho na sobě může hodně změnit pokud opravdu chce, ale některé části změnit nemůžete, buď jsou to vlastnosti tak hluboko ve vás, že to nejde nebo je to tak moc podstatná část osoby, že by toho zbylo moc málo. A tak proč je proboha tolik lidí, kteří si myslí, že toho druhého dokáží změnit a neublíží mu?! Vždyť stačí jen rozlišit jestli opravdu milujeme toho druhého nebo jen jeho ideál v naší hlavě!

Nyan Koi!

22. ledna 2012 v 13:27 | Perdida

Záchrana před kočičí kletbou.


Popravdě poslední dobou začínám mít trochu pokleslejší vkus... Možná je to tím, že už jsem dloho nic hodně dobrého a hlavně hodnotného neviděla... Tak jsem dospěla i k Nyan Koi! Nyan Koi je taková trapná oddechovka. Jelikož se mi poslední dobou do počítače dostali mnohem větší braky, tak jsem toto anime dokoukala. Roli v tom sehrálo i to, že to má jen 12 dílů, protože dvojnásobek bych už asi nedala...
Kousaka Junpei je středoškolák, který má alergii na kočky. Bohužel jeho matka a sestra (otec je kdesi za prací) kočky milují a tak jednu nesympatickou kočku mají doma. To by ale zas až takový problém nebyl, ale jednoho dne nešťastnou náhodou ukopne Junpei kočičí soše u svatyně hlavu. A začne rozumět tomu co říkají kočky. A ty mu povědí, že kvůli svému činu byl proklet a jestli se nehce proměnit v kočku, musí pomoci 100 kočkám... To je první zápletka seriálu, druhá je jak jinak než milostná. Junpei je zamilován do své spolužačky Mizuno Kaede. Té se sice také líbí, jenže situaci komplikují další děvčata, kterým se Junpei méně nebo více také líbí...
Nyan Koi je hovadina. Zápletky s kočkama jsou stupidní, občas jsem se zasmála u nějakých situací plynoucí z milostného mnohoúhelníku kolem Junpeie. To byly taky jediné okamžiky, které seriál trochu zachraňovali. Na druhou stranu se jedná o situace, které najdete v každém druhém anime a většinou lépe zpracované. Seriál je to sice bídný, ale vzhledem k tomu, že jsem narazila i na bídnější, tak ho neodsuzuji na úplné dno. Už jen po pár dnech, co jsem seriál dokoukala ho úspěšně zapomínám.. Každopádně pokud je v nabídce něco jen trochu kvalitnějšího, brala bych jinou možnost než se koukat na toto. Bohužel mě už silně docházají seriály, na které bych se mohla dívat. Databáze v ANN mi svítí navštívenými linky a ani jinde to s inspirací není o moc lepší. Takže možná se pustím do repete těch lepších děl...

Hana Yori Dango/ Boys Over Flowers

16. ledna 2012 v 21:33 | Perdida

Máš červenou kartu!

From F4 with love

Asi jsem se hned na začátku nového roku zbláznila... Za prvé, dívám se na romantické kusy...Já???? Prosim??? Ano už je to tak, za posledních několik let jsem prodělala velkou změnu a ze začátku nenápadně a pokradmu se připletla do sledovaných děl. Během vánoc jsem prodělala jane-austenovské období a během týdne shlédla několik jejich zfilmovaných děl. Na anime jsem tak nějakou dobu neměla moc náladu a poté co jsem se před vánoci podívala na Jyu Oh Sei (viz. předchozí článek), jsem měla chvíli pauzu.
Už si ani nepamatuji, kdy jsem Hana Yori Dango stáhla, protože bylo zapomenuté mezi stohy jiných věcí na místě kam obykle anime vůbec neukládám. Nejdříve se mi do něj příliš nechtělo, protože mě trochu odstrašovala archaická grafika a nemoderní hudba openingu. Namátkou jsem zkusila otevřít nějaký díl zhruba uprostřed a zaujala mne scéna, kdy se mladík snaží políbit dívku, která ale nechce a to vše v doprovodu vážné (!) hudby. Tak jsem si řekla, že pokud jsem to kdy dala stahovat, tak to asi mělo dobrou referenci nebo hodnocení, případně mě něco zaujalo a staré kusy, které jsou stále ještě v oběhu většinou bývají kvalitní...Takže jsem se pustila do sledování a neskončila jsem dokud jsem úplně neumírala... To trošku přeháním, ale Hana Yori Dango jsem začala sledovat v sobotu odpoledne a když nepočítám 6-ti hodinový spánek a sem tam njěakou pauza na toaletu, popř. donesení jídla, pití, nepřestala jsem dokud jsem neshlédla všech 51 dílů a v neděli v 19 hodin ukončila maraton. Mám sklony k závislosti na anime, seriálech, hraní her, knížkách apod....Eyistují anime, která jsem viděla na jeden zátah, ale Hana Yori Dango vytvořilo naprostý rekord, protože 51 dílů na jednou už je opravdu velká porce anime...Tak a teď tedy k tomu, proč vlastně mě tak oslovilo?
Hana Yori Dango je milostný příběh a když se to hodně zestruční a zjednoduší, tak je v podstatě o lásce mezi chudou dívkou a bohatým mladíkem. Jenže jejich láska není vůbec jednoduchá...oba mají celkem komplikované povahy a tak se prostě a jendoduše nemohou domluvit... Jednou chce on ji ne a pak zase naopak, roli tam hraje milostný trojúhelník (vlastně spíše mnohoúhelník). Celé to ale začíná šikanováním na střední škole (jestli je opravdu v Japonsku šikana tak časta jak nám ukazuje anime a manga, tak jsem docela ráda, že jsem tam nechodila na střední... bych to asi ve zdraví nepřežila...). Makino Tsukushi z obyčejné rodiny chodí na elitní střední školu v Tokyu a přestože to jinak byla energická a přátelská dívka, ve škole se snaží být co nejvíce nenápadná a v podstatě přežít. Škole totiž autokraticky vládne F4 (Flower 4) v čele s Daimyojim Tsukasou. Jedná se o skupinu čtyř nejbohatších, nejkrásnějších a nejchytřejších dědiců. Tuto skupinku ve škole všichni obdivují, ale také bezmezně poslouchají a kdo se jim znelíbí, dostane do skříňky červený lísteček, který je deklarací války proti zmíněnému jedinci. Označeného chudáka pak různými způsoby šikanuje celá škola... Je celkem zřejmé, že Tsukushi je označena a to především díky svému silnému smyslu pro spravedlnost, když se zastane své kamarádky. Tsukushi se ale rozhodne, že bude bojovat a rozhodně ze školy kvůli šikaně neodejde tak jak to udělalo již mnoho studentů před ní. Podporou se jí stane jeden z F4 Hanazawa Rui, do kterého se Tsukushi zamiluje (jak jinak...). Jenže vše se zkomplikuje tím, že se do ní zamiluje sám největší autokrat Daimyoji Tsukasa. Jenže Tsukasa jak se patří na dědice největšího zaibatsu je pořádně... ekcentrický :-).
Na první pohled se seriál jeví jako klasická ukázka milotsného trohjúhelníku, v anime poměrně častém prostředí elitní školy v kontrastu s chudou rodinou hlavní hrdinky (to už jsem někdě slyšela.... nejmenovalo se to Popeluška? .. ne už to mám! Popelka to byla!). Všechny prvky, které se v Hana Yori Dango objevují jsou v anime hojně používané a tak zkušenější divák anime ví o co jde. Na druhou stranu, jsou v seriálu okamžiky, kdy se hlavní hrdinové zachovají hodně netypicky a divákovi (tedy alespoň mně) spadne čelist. Hodně netypický je pak hudební doprovod, protože ten v celém seriálu tvoří vážná hudba (většinou známější kusy). Ze začátku mi to přišlo hodně zvláštní, ale člověk si na to rychle zvykne. Vzhledem k tomu, že v seriálu jsou použivány hodně dlouhé záběry, hudba dobře umocní dojem, který ze scény na diváka srší. Přece jen jsou ale někdy jednotlivé záběry příliš dlouhé a jakožto divák jsem pak začala být hodně netrpělivá a především v pozdějších nočních hodinách jsem měla tendenci je přeskakovat a úplně to pak platilo v případě flashbacků. Těch je v seriálu požehnaně a jsou často příliš zdlouhavé.
Přesto Hana Yori Dango je velice kvalitní seriál, s dobře propracovanými postavami. Z mého vkusu bych snad jen zařadila více komických situací. Někdy to bylo až příliš dlouho moc vážné... A je pravda, že různých nedorozumění mezi Tsukushi a Tsukasou je tolik, že pak už člověk (pokud se nad tím zamyslí) vlastně nechápe proč se můžou mít rádi. I tzv. rozchodů je v seriálu až příliš a v některých pasáží jsem trošku ztrácela pojem, proč jsou vlastně na sebe oba hlavní představitelé naštvaní. Na druhou stranu seriál ozvláštňují i ostatní postavy, které jsou často velmi originální a bez nich by to asi někdy ani nešlo sledovat. V podstatě je tento seriál romantická slátanina - to musím upřímně přiznat- a jeho sledování vám nic nedá (bohužel), stejně jsem se během něj nesmírně bavila a přestože jsem se těšila na to až ho budu mít dokouknutý, když jsem skončila, nemohla jsem se ubránit smutku, že už je konec.
Jak už jsem zmínila na začátku, seriál je staršího data (1996) a bohužel je to na něm někdy hodně vidět. Především se jedná o někdy velmi nevkusné módní kreace hlavních hrdinů... Málem jsem umlátila smíchy, když Tsukushi v jednom z úvodních dílů prochází proměnou a je oblečena do drahých šatů a je ji aplikován make-up. Chlapci z F4 se celekm pravidlně objevují v opravdu úděsných modelech.
Hodně archaický je také pager... U nás ta věc nikdy nebyla moc populární a asi většina z nás si ji pamatuje jen ze starších amerických seriálů. Tady bych asi podotkla jen to, že si člověk občas nemůže zvyknout na to, že nemají mobilní telefony... Bože můj, jak nás všechny ta věcička dokázala zblbnout!
Každopádně, kdo máte rád romantiku, tak si Hana Yori Dango určitě užijete.

Jyu Oh Sei - The Planet of the Beast King

16. ledna 2012 v 20:57 | Perdida
Všichni kdo už nějaká anime viděli si určitě povšimli, že jejich tvůrci neustále opkaují několik námětů dokola. A tak divák anime je postupně stále náročnějnější a náročnější, respektive nově zhédnutá anime hodnotí mnohem přísněji, než ta která viděl dříve, jelikož originalita jednotlivých děl je pro něj stále menší a menší.
Osobně jsem se některým tématům (zde konkrétně sci-fi) vyhýbala a díky tomu, že jsem z žánru neviděla tolik, tak se mi Jyu Oh Sei líbilo. Ale samozřejmě nebylo bez chyb. Jedná se o malou sérii s 11 díly. Vše začíná zavražděním rodičů dvojčat Thora a Raie. Ti jsou pak v modulu zaslání na planetu obývanou divokými rostlinami. Na této divokové planětě žijí lidé ve čtyřech odlišných "státech", kterému vládne jednička, kterou může každý vytvaz na souboj a stát se tak novým vůdcem. Vůdci jsou pak k dispozici "jeho pobočníci" dvojka a trojka, jakožto druhý a třetí nejsilnější. Nejsilnější na planetě, kdo porazí všechny ostatní vůdce se stane tzv. Beast King (Král Bestie) a podle legendy může z planety odejít. Jelikož se pravděpodobně jedná o jedinou cestu z planety rozhodne se Thor, že v rámci své pomsty to musí dokázat. Že to bude těžké je každému jasné hned na začátku, ale obtíže, na které Thor narazí jsou ještě mnohem těžší než si kdy pomyslel a nesouvisí přímo se silou jeho soupeřů, ale s jeho vlastním srdcem a pocity.
Děj seriálu je rozdělen do dvou časových období. Nejprve je zachycen život Thora hned po přistání na planetě a jeho adaptace na místní podmínky. Pak je děj bez varování přenesen o několik roků do budoucnosti. Obě části mají hodně odlišnou atmosféru. První část nám představuje drsnou planetu a v kontrastu s ní dobré srdce hlavního hrdiny a především jeho elán, odhodlání a touho po pomstě, návratu domu a především po cestě na planetu Zemi (Thor není ze Země). Druhá část je mnohem více depresivnější, temnější a především Thorovo chování se významně změnilo. Je v tom jasně poznatlný rozdíl mezi dítětem a dospělým mužem. Depresivní mi to přišlo pravděpodobně proto, že je vidět jak život člověka obrousí... když jste dítětěm věříte, že máte možnost dosáhnout všecho, když se budete snažit, že změníte svět... Jenže jak člověk dospívá, tak vidí, že svět nezmění a že naopak svět změnil jeho... Už si nepřeje změnit svět, ale přeje si najít místo ve světě, které mu bude vyhovovat... A tak je to vidět i na Thorovi... Jenže on není obyčejný člověk a tak ho osud nenechá jen tak být, ale ještě mu pořádně ukáže zač je toho loket...
Musím upozornit, že je to smutné anime. Objebuje se tu celá spousta neštěsí, které může člověka potkat. Po prvním velkém neštěstí, které Thora potká jsem si říkala, že to přece tak nemůže být, že se dívám na anime a že se ukáže, že to tak ve skutečnosti není... Jenže ono je. Děj seriálu je napínavý, ale někdy to spíše na obtíž, protože jsem se bála, co nepěkného někoho z hlavních hrdinů potká. Skutečně tak seriál potvrzuje svůj název, že se jedná o planetu krále bestie. Jyu Oh Sei opravdu není seriál pro pobavení a já sama jsem z něj měla hodně smíšené pocity. Na druhou stranu má tu sílu změnit názor na problémy obyčejného člověka žijícího v našem až příliš pohodlném světě... skutečně mi pak připadalo nepatřičné "fňukat" nad mými problémy.

A přestože nakonec byla snaha o optimistický konec, padlo na něj až příliš mnoho obětí, aby to dokázala smazat hořký pocit, který mi po sledování Jyu Oh Sei zůstal.
Jyu Oh Sei je ten typ sci-fi, které mě dokáže oslovit. Prostředí a sci-fi věci nepoužívá pro příběh samý, ale pouze jako kulisu pro konfrontaci člověka s extrémním prostředí, jež pak v konečném důsledku odhlauje nitro člověka včetně jeho nejhorších stránek. Trošku (ale opravdu jen trošku) mi to připomnělo díla Ray Bradburyho a Eduarda Martina, které také využívají fantastické vynálezy, ke zkoumání lidského nitra.

Tenshi na Konamaiki

9. prosince 2011 v 23:29 | Perdida

--- Cheeky angel ---

Holka nebo kluk?

Tenshi na Konamaiki je rozverné anime s halvním tématem výměny pohlaví. V anime i především v manze je to jedno z nejoblíbenějších témat a titulů, které v různých formách pohlaví postavám vyměňují je nepočítaně. Ale i přestože Cheeky Angel (jak zní anglický název anime) využívá tohoto ohraného tématu, je to anime svěží a vtipné.

Celkově má 50 dílů a tak je hlavní zápletka především v některých dílech trochu rozbředá a je uměle natahována tak zvaně výplňovými díly. Však to znáte - školní festival, letní festival s ohňostrojem, školní výlet apod. Každý kdo někdy nějaké anime se středoškoláky viděl, to zná. Přestože i tyto díly jsou vtipné a určitě se u nich pobavíte, minimálně některé z nich bych vynechala a seriál by byl kompaktnější a zůstal by po něm lepší dojem. Toto je ale opravdu snad jediný větší nedostatek, který jsem na seriálu pozorovala. Jinak se opravdu jedná o vtipný děj, pokud jej bereme s trochou nadsázky, královsky se u něj pobavíme. V určitých chvílích mi Cheeky Angel připomínal School Rumble, ale s mnohem menší mírou bláznivosti a bez parodií. Jak už jsem nastínila na začátku hlavní záplětka je velmi jednoduchá a začíná, když osmiletý Megumi získá čarivnou knihu, ze které se zhmotní Harlekýn, který mu splní jedno přání. Megumi si přeje aby byl nejmužnější mezi muži. Jelikož je Harlekýn trochu poťouchlík, tak jeho přání poupraví a z Megumiho se stane dívka.

Děj seriálu se ale kromě retrospektivních okamžiků odehrává o 7 let později, když Megumi a její nejlepší kamarádka MIki, která jediná Megumi věří,že byla chlapec (protože u kouzla byla přítomna) nastupují na střední školu. A jelikož Megumi je je velmi krásná (dlouhé blond vlasy ;-)) okamžitě se stává idolem většiny chlapců ze školy. To samozřejmě pro ni není jednoduchá situace, protože ona stále věří, že se jednoho opět stane chlapcem. V seriálu se ale nejvíce objevuje skupinka jejích čtyř nejvěrnějších obdivovatelů. Tato skupinka je složena z nejtypičtějších anime postav: 1) Soga Genzo - nejen školní dleikvent, který každému dá na budku a jeho odpolední program spočívá v tom, že se jde s někým mlátit. 2) Hitomonji Kobayashi - od malička je trénovat jako samuraj, respektive dle tradičního japonského kodexu bojovníka - bušidó, jinak gentleman, kterého dívky obdivují pro jeho spravedlnost a dvorné chování. 3) Tasuke Yasuda - malý kluk s brýle co by tak asi mohl být správně - hentai (divný, úchylný) a vždycky má při sobě foťák, pro pořízení lehtivých snímků pěkných dívek, to že mu nělikokrát za díl teče z nosu červená, asi nikoho nepřekvapí... 4) Fujiki Ichiro - na závěr jsem si nechala asi nejvtipnější postavu. Jendá se o normálního kluka a tím normální je myšleno naprosto průměrný a to naprosto ve všem...To že je někdo nějakým způsobem zvláštní je celkem janá záminkasi zněj dělat legraci, ale to jak si v Cheeky Angel dělají legraci z průměru je opravdu parádní. Celou skupinku pak doplňuje vzorná mladá dívka Miki a naopak chlapecká Megumi, která vyniká především v bojových uměních a většinu kluků přepere levou zadní.

Otaku...???

11. března 2011 v 19:50
Když jsem před několika lety opět viděla v televizi anime, vůbec jsem netušila co to pro mne bude znamenat. Za těch několik let se toho v mém životě změnilo hodně a teď bych měla dodat, že jenom anime zůstalo :-), ale to pravda není, protože i tak byla doba kdy jsem se na aniem vůbec nedívala. Jenže ta už je zase pryč a zas jsem se vrátila k alespoň občasnému publikování článků na tomto blogu. Musím se přiznat, že ten blog si píšu opravdu jen pro sebe a pochybuju, že pro nekoho jiného měl nějakou přínosnou hodnotu, i když kdyby tomu tak bylo, tak by mi to opravdu udělalo radost. Je neuvěřitelné, že tento blog existuje už 5 let (respektive v dubnu to bude pět let). Založila jsem ho ze zvědavosti, abych zjistila jak to vlastně funguje a začala jsem si tu shromažďovat nějaké obrázky z anime, které se mi líbili. Až později jsem začala psát svoje vlastní články o anime s pochybnou kvalitou. První byl o Hellsingovi, prvnní anime, které jsem neviděla v televizi, ale začla využívat možností internetu. Ty články jsem začala psát kvůli sobě (jak vidíte jsem vemli sobecká osoba a prakticky všechno dělám pouze pro sebe), protože jsem neměla žádnou spřízněnou duši, se kterou bych si mohla o svých dojmech popovídat. A ap kuž jsem koukala na jedno anime za druhým. Trochu mě překvapuje, když se podívám na tento blog nebo na My Anime List, kolik už jsem toho vlastně viděla a to ještě musím přiznat, že jsem osoba nepečlivá a rozdhodně jsem si nezaznamenala každé anime, které jsem viděla a těžko to už někdy udělám, protože u některých titulů už si horko těžko vzpomínámo čem vlastně byli a několikrát se mi na ANN stalo, že jsem málem začala stahovat něco co jsem už dávno viděla. Na některé jsem se záměrně dívala znovu, to jsou ty které najdete ve článku Zlatý fond. To má ale spíše negativní dopad, protože se mi v poslední době příliš nedaří narazit na zajímavé tituly, které bych ještě neviděla. Sice mám na disku uloženo něco kolem 300GB dat jenom v anime, ale většinu z toho po prvních dílech přestávám sledovat, protože to jednoduše je pro mě moc velká blbost. No jsem zvědavá kam to takhle půjde dál...

Samurai Champloo

11. března 2011 v 19:23

Někde jsem si přečetla, že Samurai Champloo je od stejných tvůrců jako Cowboy Bebop, takže jsem na tohle anime byla proklatě zvědavá. A musím uznat, že přes trošku rozpačitým začátek jsem pak Champlooovi přišla na chuť. Takže během 26-ti dílů z roku 2004 se to pěkně roztočí.
Samurai Champloo a Cowboy Bebop toho mají společného opravdu hodně a snad jediný z hlavních rysů, který se liší je prostředí, ve kterém se děj odehravá. A to je tedy diametrálně jiné. Jinak vše ostatní má podobný styl. Stejně jako v Cowboyovi je důležitá hudba, tak tady též, ale blues budoucnosti vystřídal hip hop minulosti. A stejně jako posádka vesmírné lodi i tady se sešla skupinka podivínů s ne zrovna ukázkovou minulostí, která je nám v průběhu seriálu představována. Taky se tady hodně trpí hlady a není co jíst. Podobností je tam dost a rozhodně nejsou čistě náhodné :-).
Ale to už stručně něco k ději. Ten má pouze jeden spojovací článek, cesta za nalezením samuraje vonícího po slunečnicích. Protože děj je jinak hodně epizodický a každý díl je jedním malým uzavřeným příběhem, který se na cestě odehrál. Historicky je Champloo situován do edo éry, ale který rok přesně vám nepovím :). Všechno začíná v jedné vesničce kde v v hospodě pracuje mladá dívka Fuu. Jednoho dne se tam sejdou dva schopní samurajové, kteří už od prvního pohledu jdou proti sobě. Prvním je Mugen, který vypadá jako by vypadl z černošského ghetta Ameriky 70.let a i jeho bojový styl tak vypadá. Kombinace break dance a boje s katanou je sice šílená, ale Mugenovi to jde. Druhým je klasicky vyhlížející Jin, u kterého jsou méně obvyklé snad pouze brýle. I jeho styl boje je konvenční, ale ve schopnostech si s Mugenem rozhodně nezadá. A protože se oba samurajové do sebe tak pustili, nakonec skinčili přes noc v místním vězení a ráno je čeká poprava. Téhle situace se ale rozhodne využít Fuu, které vyhořela čajovna (nebo co to bylo za podnik) ve které pracovala a nemá kam jít.


Pomůže Mugenovi s Jinem uniknout a zato si od nich na oplátku vyžádá službu. Pomůžou jí najít samuraje vonícího po slunečnicích. A tak začíná cesta těhle tří ztroskotanců.
Samurai Champloo je prvoligové anime a stejně jako ostatní vynikající anime se vyznačuje skvěle namíchaným mixem akce, tajemna, děje a humoru. A jsou tu scény, na které si vzpomenu a jenom se musím usmívat. Dokonalá je kombinace hip hop stylu s historickými japonskými reáliemi. Opravdu originální, skvěle realizovaný nápad.
Vynikající je i výtvarná stránka seriálu. Champloo má zvláštní paletu barev, která je laděná žlutohněda a v prvním díle je to šok, ale pak už bych si bez toho nebyla schopná seriál představit. To že opening je báječný ani nemusím dodávat, ending už je krapánek nuda, ale tak to většinou bývá.



Závěrem můžu říct jen to, že neváhejte ani vteřinu a Samuraie Champlooa si stáhněte. Tak dobrých anime totiž mnoho není a já osbně ho řadím do top třídy vedle Cowboye Bebopa, Triguna, Initialu D, Nany, Monstera, Berserka a Hellsinga. A kdo se mnou nesouhlasí, ten podle mě má zvrácený vkus.

Odkaz na ANN.

Claymore

11. března 2011 v 19:16 | Perdida

Do boje s velkým mečem!



Na Claymore jsem narazila na stránkách My Anime List nebo na Anime News Network v doporučených titulech, které by se mi mohli líbit, pokud se mi líbil Berserk. Určité společné znaky mají, v obou se objevují rytíři, fantasy prvky a příběh hodně stojí na mezilidských vztazích a člověk se bojí co špatného se postavám stane. Při sledování Claymore, potažmo i Berserka, má člověk neustály pocit číhajícího nebezpečí, které přinese něco zlověstného, přestože ani nelze říct, proč by se něco mělo stát.
Clamyore je v seriálu pojmenování pro napůl lidi a napůl monstra zvaná Youma, která se živí lidmi. Claymore byli vytvořeni organizací pro pomoc lidem, aby sloužili k zabíjení Claymoru. Aby toho byli schopni, tak jsou proměni na poloviční monstra. Za normálních okolností jsou v podstatě lidmi, ale čím více "odemknou" své schopnosti, tím více se stávají monstry. Pokud svůj limit překročí přestanou být lidmi úplně a stanou se tzv. probuzenými, kteří už jsou monstry a ne lidmi. Hlavní postavou seriálu je Clare a její příběh sledujeme ve dvou časových rovinách. Jednak v době, kdy byla malou holčičkou a pak v dospělosti, kdy už se stala Claymore - lovcem příšer.

Claymore se mi jednoduše řečeno líbil. Bavil mě děj, líbilo se mi chování postav, které bylo logicky podkreslené, nechyběla akce. Přesto je tam něco proč ho váhám zařadit mezi opravdu vynikající anime. Nevím proč, ale v některých okamžicích působí Claymore až moc tísnivě. Možná je to všemi těmi "nešťastnými" blonďatými claymorkami nebo těmi nešťastnicemi, které svůj limit překročili... Pomáhají lidem, kteří se jich bojí a pokud ze sebe vydají maximum stanou se monstry. Ale asi nejzásadnějším kritériem pro vstup mezi opravdu špičková anime je ten, že už se na toto anime asi nikdy znovu nepodívám a je to především díky špičkovému ději, jehož nejsilnější stránkou je napínavost a moment překvapení. Jak už bylo řečeno seriál se odvíjí ve dvou časových rovinách a jedna je napínavější než druhá a pokaždé se stane něco co absolutně nečekáte. Na rozdíl od například hollywoodských filmů vám tady chybí jistota nebo tušení jak boj dopadne. Ani při boji správňáků versus špatňáků si nikdy nejste jisti, že to správňáci opravdu vyhrají. Samozřejmě nebudu tvrdit, že neexistují výjimky...

Pesimismus a smutek vyjadřuje v seriálu i animace. Působí šedě a bezbarvě, nejoblíbenějším prostředím jsou především šedé skály, ale vyskytují se i bažiny nebo lesy, které jsou taky takové negativní...Claymorky jsou vystížně prokresleny, přestože mají tolik společných rysů jsou jednotlivé osoby natolik identifikovány, že se je většinou nepletete. Jejich vzhled skvěle doplňuje jejich charakter. Přestože jsou rásné, sálá z nich nebezpečí a také nelidkost v tom smyslu, že nejsou pouze lidmi.
O Claymore se mi špatně píše a i proto jsem dopsání tohoto článku tak dlouho odkládala. Opravdu má mnoho prvků společných s Berserkem, protože kromě řezničiny, velkých mečů a bojů vyvolává ten nepřijemný pocit. Ale určitě je to anime, která je vynikající kvality a pokud patří žánr k vašim oblíbeným rozhodně se vám bdue líbit.

Saiunkoku Monogatari

11. března 2011 v 1:42 | Perdida


Intriky a láska na císařském dvoře


Plně souhlasím s jedním článkem, který jsem o tomto anime četla, že je to stejný žánr jako Twelve kingdoms, Fushigi Yuugi nebo Scrapped Princess. Dle mého má nejblíže k Fushigi Yuugi, ale za mě je z nich to lepší.
Dohromady má Saiunkoku dvě série každou po 39 dílech, takže patří k těm delším seriálům. Upřímně řečeno některé díly by za mě mohli být věnovány. Ale jako u všeho všechno má své kladné a záporné stránky a i anime jsou některé dějové linie zajímavější než jiné.

Saiunkoku je fantasy království o osmi provincích pojmenovaných podle osmi barev, kterým dohromady vládne císař a císařská armáda ministrů, úředníků a podobné havěti. Svět vychází z modelu čínského království, jednak svým byrokratickým uspořádáním, tak i obdobou zakázaného města, ale i stylem oblékání. Hlavní postavou je Kou Shurei, která sice pochází z významné rodiny, ale její otec je chudý knihovník/archivář na císařském dvoře a tak sice mají rozsáhlou rezidenci, ale každou chvíli jim z ní část spadne na hlavu, protože nemají peníze na její údržbu. Vzhledem, že Shurei umřela matka už v útlém dětství a peněz nikdy neměli nazbyt umí se Shurei perfektně postarat o domácnost a je skvělá kuchařka (všimli jste si, že v anime buď dívky vaří naprosto úžasně anebo jsou úplně tragické? nic mezi...), ale jejím snem je stát se císařským úředníkem a zlepšit svět, ve kterém žije, což je pro ni úplně na začátku nemožné, protože ženy mají zapovězeno se stávat úředníky.

Na začátku příběhu ale Shurei dostane nabídku z úplně jiného soudku a to, aby se stala společnicí nmladého novopečeného císaře, který o vládnutí nejeví ten nejmenší zájem. Císaři Shi Ryukimu se v nejmenším nemůžeme divit, že se mu do vládnutí vůbec nechce, protože politika je v tomto světě plná pletichaření a vlastního prospěchaření (ostatně kde ne?). O císaři si sice skoro všichni myslí, že je to hloupý, ale tak to vůbec není, ten naopak se snažil tento pocit vzbuzovat, aby získal čas na posílení své pozice, která po smrti jeho rodičů, sourozenců a zmizení jediného staršího bratra, který ho měl rád, není vůbec snadný úkol. Každopádně Shurei se mu jednak stane vzorem svou pracovitostí, snahou a pílí, ale také velkou útěchou a jedinou přítelkyní na císařském dvoře. V seriálu se objevují i další postavy, které jsou na straně císaře jako šógun Ryuren Ran nebo důležitý úředník Kou Reishin a Seiran a také spousta postav, které naopak proti císaři intriků. Je pravda, že ani na konci seriálu jsem si občas nevzpomněla kdo je kdo, protože především špatňáků je tam obrovská kupa a někdy mi prostě připadali hodně podobní a přiznám se, že mám i trochu mezery v anglických pojmenováních různých ministrů a jejich podřízených, takže jsem občas ani nevěděla kam koho zařadit. Ale i přesto bylo zajímavé sledovat nachystané léčky, kdy jedna strana přechytračuje druhou a dost často to byla i pěkná detektivka. Je pravda, že je zde méně akcí, protože většina intrik se odehrává politicky nebo obchodně, ale to nebylo vůbec na škodu. Skvělě je v seriálu zachycen vývoj jednotlivých postav a to především u těch kladných, kde dost často do hry zasahuje jejich rodina, která je nutí ke zcela opačným činům než by chtěli oni v rámci svého svědomí nebo vztahu k císaři.
Pro mě nejsmutnější postavou v seriálu je císař, který je šťastný víceméně jak pár okamžiků, kdy s ním Shurei žije v paláci, ale později je pořád osamělý a spíše mu přátel v jeho blízkosti ubývá a jeho pozice se zdá těžší a těžší jak poznáváme poměry na císařském dvoře.
Jak už jsem naznačila začátek seriálu je především věnovám vztahu Ryukiho a Shurei, ale ten postupen času (především pak odchodem Shurei od dvora) získává stále menší prostor, což je k jeho zajímavému průběhu celkem škoda, ale otázka jestli by byl tak zajímavý kdyby ho tam bylo více. Líto je miale především Ryukiho, protože ten je bez Shurei sám a opravdu hodně ji postrádá a obdivuji, že ji dokázal poslat pryč, aby ji umožnil rozlet v její kariéře.
Bohužel musím prozradit, že ani druhá série není ukončená a dá se předpokládat, že bude nějaké pokračování. Jelikož moje vášeň pro mangu tak nově probuzená, ještě jsem se nedostala k tomu, abych zjistila jak to se Saiunkoku Monogotari je.

Zlatý fond

23. února 2011 v 16:39 | Perdida
Zlatý fond je množina anime, které jsem já určila jakožto opravdu mistrovská díla. V My Anime Listu ( o němž jsem psala v jendom z předchozích článků) jsem si je označila hodnocením 10, tzn. nejvyšším možným.


Když jsem se po letech vracela k anime díky tehdy ještě televiznímu kanálu A+ (dnes Animax, na který se již kvůli česky dabovaným anime nedívám) prvním anime na které jsem začala koukat bylo Full Metal Panic!. Po jeho odvysílání měli začít dávat Cowboye Bebopa, jelikož v té době měli ukázky pouze slovní bez obrazu, myslela jsem si, že to bude nějaký dětský seriál z divokého západu. Ale přece jen mi to nedalo a podívala jsem na první díl a od té doby už na tento seriál dopustit nedám. Viděla jsem ho několikrát a kdykoliv jej dávali na A+, tak jsem na něj koukala, přestože jsem ho viděla už několikrát. Nedávno jsem si ho opět stáhla a hodlám se na něj podívat znovu.
Cowboy Bebop má totiž všechno co by mělo skvělé anime mít. Je napínavý, vtipný, zajímavý, neočekávatelný, akční. Skvělé jsou dokonale propracované hlavní postavy, které jsou neopakovatelnými osobnostmi. Ať už je to lenošivý Spike s cigaretou věčně v koutku úst, který kldyž přijde na akci, tak je nepřekonatelný, bručounský Jet, který je srdci velký dobrák, hamižná Fay, která nakonec není tak věrolomná jak vypadá, Edward jehož ztřeštěnost překoná snad jen jeho inteligence a nakonec pejsek Ein, na ketrého často ani nezbyde psí žrádlo. Špičkově stylové openingy a endingy a skvěle zpracovaný námět. Tohle anime je prostě špička ve všech směrech. Snad až na ten smutný konec, doprovázený excelentní písničkou a lhala bych, kdybych řekla, že jsem u toho neplakala...



Tohle anime se mi vrylo do srdce opravdu hluboko. Když jsem viděla prvních pár dílů, úplně jsem tomu propadla. Vyprávěla jsem pak o tom svému kamarádovi u piva. Ten byl samozřejmě skeptický, protože přestože mě znal stejně si myslel, že to bude nějaká hloupá romanťárna, ale stejně jako já tomu naprosto propadl. Nana je o životě a jeho problémech, které většinou mohou potkat každého z nás. Z mého pohledu největší síla seriálu spočívá především v atmosféře, kterou na nás působí. Pokud se něco v seriálu děje, díky skvělé hudbě, obrazu, komentáři a dialogům, to s aktéry intenzivně prožíváme také. Smějeme se hloupostem, které provádí Hačiko, ale pak je nám smutno, když se rozchází s přítelem nebo je vyhozena z práce. Druhá Nana je trochu složitější než Hačiko, především díky tomu, že první polovinu seriálu sledujeme převážně z pohledu Hači a Nana je trochu vzdáleným idolem, který příliš o sobě a své minulosti nemluví.
Anime exceluje i v podrobném vykreslení postav a jejich interních pohnutek k činům a tak chápeme nejen dvě hlavní postavy Nany, ale i další jako Sachiko, která přebere Hachi přítele nebo Rena přítele Nany nebo Nobua nebo Reiru a další a další, protože stejně jako v reálném životě i zde si ovliňuje životy navzájem mnoho lidí. Špičkové je i grafické zpracování a především třeba podrobné vykreslení oblečení, které je pro autorku mangy typické. Naprosto nadstandardní je hudba, kterou i po leetch májm stále nahranou v mp3 přehrávači a první opening Rose je mým vyznáněcím tónem už v několikátém telefonu. Víckrát jsem vyměnila telefon a telefonní číslo než vyzváněcí tón.




Vždycky jsem byla fanoušek do aut a tak mi anime s autama nemohlo uniknout. I přes moje obavy to nakonec byla láska na první pohled, respektive od prvních minut. Tenhle seriál je totiž nejen nehorázně napínavý, ale je prošpikován naprosto špičkovými vtipy. Na jedné straně věčně ospalý a flegmatický Takumi, na straně druhé jeho dva trpaní kamarádi z benzínky Iketani a Itsuki, drsňáci Takahashiové nebo třeba krásky Mako a Sayuki. Nejbezkonkurenčnější je ovšem Takumiho otec Bunta, ten pro mě zůstává jedničkou co se týká všech otců v jakýchkoliv anime. Jeho hlášky jsou totiž neuvěřitelné! Stejně jako na Naně je i na Initalu velice pozitivní to, že má celkem hodně dílů rozdělených do 4 sérií. Navíc je stále ještě na obzoru pokračování, cis je pravda, že na něj čekám už docela dlouho, ale stále se na něj pekelně těším. Oproti Naně je Initial především o zábavě a to o dobré zábavě.



Berserk je stejně jako předchozí anime špičkou ve svém žánrů a přidává i něco navíc. Ale především je to špičková řežba s ideálním akčním hrdinou. Já mám ráda hrdiny co vždycky vyhrajou, dobře vypadají a jsou drsní. Gutts mi toto splňuje. Obdobně jako Initial D, není Berserk úplně nejnovější a to je jeho největší slabina, protože na grafickém zpracování je to relativně hodně znát. Rušivě působí především postavičky na pozadí, které většinou stále dokola provádějí stejnou sekvenci pohybů. Špičková je v Berserkrovi hudba, opravdu skvěle dokáže navodit atmosféru a některé kosuky jsou poslouchatelné i normálně. A především špičková písnička Tell me what je v openingu.


Samurai Champloo

Samurai Champloo je také nejlepší představitel svého žánru. Tentokrát se, jak už jeho název vypovídá, jedná o samuraje. Přestože se děj odehrává v úplně jiných reáliích, připomíná mi Cowboye Bebopa. Stejně jako tam i tady jsou hlavní hrdinové neustále bez jídla a na pokraji bídy, ale postavy mají jiné charaktery než jak je tomu na Bebopovi. Je prvním anime ze zlatého fondu, které jsem neviděla vícekrát, takže možná bych si ho měla zopakovat, protože už přece jen zapomínám. Co je v tomto anime naprosto špičkové je spojení historického japonska a moderního hip hopu, který se v seriálu obejvuje nejen jako doprovodná hudba, ale určuje i grafiku znělky, ale i některých postav, především Mugena.


Skip Beat!
Jelikož jsem se na tohle anime podívala znovu a přečetla zbylý děj jako mangu, rozhodla jsem, že ho zařadím do zlatého fondu. Nevím čím mě tenhle příběh nadchnul a proč vlastně je pro mě tak zábavný... Možná budu mít stejně jako hlavní hrdinka Kyoko nějakou slabost pro pohádky a především pro tu o popelce a jejím princi na bílém koni. Protože tenhle nesmrtelný příběh v podstatě předurčuje hlavní dějovou linku i v tomto anime. Narozdíl od ní je ovšem tahle slabost hodně hluboko schovaná a nikomu bych do očí nepřiznalo, že to moje malé cynické, realistické, zlé já, se dokáže shlédnout v pohádkovém příběhu o tom, jak jedna ukřivděná, nesebevědomá, šedá myš ke svému štěstí přijde a nejenže získá skvělou práci, několik kamarádu, ale i svého superprince na bílém koni. A nejhorší na tom je, že jí to ještě přeju! Možná jak člověk zjišťuje, že se mu jeho sny opravdu asi nevyplní a že podobné příběhy se stávají opravdu jenom v myslích lidí, tak o to víc rád se na ně dívá.

Plány mé otaku osobnosti

10. února 2011 v 10:00 | Perdida
Jelikož mám rásnou výmluvu na odkládání věcí a to že trpím nějakou nemocí, která toto způsobuje. Jmenuje se prokrastinace a jestli tím náhodou netrpíte také se můžete podívat zde. Tak jsem se rozhodla, že místo věcí, které bych měla udělat, budu radši psát recenze na anime a konečně si zavedu svojí anime síň slávy nebo také zlatý fond, jak jsem se to rozhodla pojmenovat. Vím, že různých hodnocení a recenzí anime je všude spousta a čím dál více jich přibývá i v českém jazyce, ale jelikož si tyto stránky a články o anime píšu spíše pro sebe než pro nějaké čtenáře, kteří na tento blog zavítají beztak hodně výjimečně, svůj zlatý fond si prostě vytvořím :-). Dále plánuji ještě stříbrný fond a bronzový fond.

Ještě si dovolím jmenovat nejužitečnější pomůcky pro každého sledovače anime:


Ze všech anime databází je tahle stránka bezkonkurenčně nejlepší. Obsahuje snad všechna anime, která kdy byla vyrobena, včetně seriálů z mého dětsví, kdy ještě internet byl v plenkách. Za druhé o anime jsou shromážděna ta nejdůležitější data, tzn. krátký popis děje, počet dílů a dále všechny možné informace, které by člověka zajímali, tedy kupříkladu jestli už je anime kompletně odvysílané (a tím pádem jsou k dispozici na stažení všechny díly), jaký je opening a ending, názvy v jiných jazycích, ale také soupis postav a kdo je v japonštině nadaboval. Anime je také možné vyhledávat podle žánrů, které jsou každému přiřazena. U některých anime obsahuje i názvy dílů a u většiny také odkaz na magu, podle které bylo vytvořeno. Prostě nejlepší databáze co znám.


Druhého pomocníka jsem v porovnání s tím předchozím začala používat poměrně nedávno (ne že by to byla taková novinka, ale trochu jsem v tomto zaspala dobu), ale za tu dobu už mi prokázal velkou službu. Jak už jsem zmínila na začátku jsem člověk líný a tak o spoustě anime, které jsem viděla nenapíšu ani čárku. My Anime List, ale slouží i k tomu, aby zaznamenal anime, které jste už viděli a zaznamenali si tam i hodnocení. A tak už sice příliš nevím o čem třeba některé anime bylo, ale vím že jsem ho viděla. K funkcím, které ale využívám častěji, patří seznam anime, na které se chci teprve podívat, protože na ty lze zapomenout ještě snadněji, což by byla škoda zvláště pokud člověk věnoval určitý čas čtení a zkoumání, zda to anime stojí za ten čas, který se stráví jeho sledováním. Takže i když některé tituly mohou vytuhnout v tomto seznamu poměrně dlouho než je přesunu do těch, které jsem viděla, nikdy v zapomění úplně neupadnou. Trochu mne mrzí, že asi nikdy nebudou schopná mít v seznamu opravdu všechna anime co jsem viděla...

3. Torrent

Sice to není přímo stránka, ale určitě to patří k tomu, co mi sledování anime usnadnilo ze všeho nejvíc. Také už to používám dlouho, ale když seznam, tak úplný.
Od doby, kdy používám internet bez FUp limitu, tak torrenty určitě nahradily direct downloady ze stránek. Ty totiž nebyli zrovna nejrychlejší a ani nejpohodlnější, protože každý díl se musel zadávat na stahování ručně. Navíc nabídka byla poměrně omezená a sehnat anime, které bylo licencováno v USA byl trochu problém.

The Girl Who Leapt Through Time - Toki wo Kakeru Shoujo

8. února 2011 v 19:39 | Perdida
Toki wo Kakeru Shoujo 1

Skoky v čase


Popravdě na anime filmy nekoukám moc ráda. Obdobně jako jsem v předchozím článku zmiňovala, že nemám ráda OVA, protože s postavami nestihnu pořádně skamarádit, podobně je tomu i v případě filmů. Jenže narozdíl od OVA je pravda, že u filmů bývá kvalita vyšší. A příběh dívky která cestovala časem je super.
Už si nepamatuju jak jsem k filmu přišla nebo proč jsem se na něj rozhodla kouknout, ale přestože je to fil novější, rozhodně už je poměrně známý a populární. Kdo ho ještě neviděl, tak by tak měl co nejdříve učinit, protože to stojí za to.
Makoto Konno je celkem obyčejná 17-ti letá středoškolačka, až do okamžiku kdy získá schopnost vracet se v čase. Nejprve je nadšená, jak krásně může ovlivňovat své známky ve škole, užívat si zábavy a podobně, ale postupně se do vracení zamotává čím dál víc a jak s makoto, tak s jejím nejlepším kamarádem Chiakim to vypadá dost bledě. Nerada bych z děje prozrazovala více, protože bych tím ubrala na zážitku, který z filmu divák bude mít.
Toki wo Kakeru Shoujo 2


Protože přestože je film založen na poměrně otřepané myšlence cestování časem, zpracovává jej velmi neotřele a napínavě. Na začátku filmu jsem byla trochu skeptická, protože mě příliš nezaujali ani úvodní scény, ani grafika filmu, ale s postupujícím časem jsem byla stále více ponořena do příběhu. Kromě zábavy seriál přináši i nepominutelné postelství a poučení, že je nutné si vážit života, přátel a krásných okamžiků, které prožíváme a že i když se nám to nezdá, že všechno zlé je pro něco dobré. A stejně lehko jako se to řekne, tak těžko se to aplikuje v životě, že? Hlavní myšlenka filmu, přestože způsob podání je hodně rozdílný, mi připomněla mého oblíbeného spisovatele Raye Bradburyho, protože stejně jako v jeho povídkách je i zde velmi nenásilně vpravena do děje nějaká důležitá myšlenka, které by si měli být lidé vědomi, ale většina z nás ji ve svém všedním životě, který se tak moc liší od barvitých příběhů v anime nebo knížkách, opomíjí. Podobné příběhy k zamyšlení píše i např. Eduard P. Martin, český spisovatel, který je jedním z mých posledních objevů, což mě přivádí k myšlence, že bych mohla napsat i něco o knížkách které čtu, když už na ně v článcích o anime tak často narážím.
Toki wo Kakeru Shoujo 3


Film je založen na literární předloze Dívka, která skákala časem (1967) od japonského spisovatele Jasutakiho Cucui. Co jsem našla tak v Čechách byla vydána jeho kniha Peklo a povídky Stojící žena a Ukázková civilizace. Knihu si rozhodně pokusím půjčit. Dílo bylo také dvakrát zfilmováno. Jednou v roce 1983, který je hodnocen převážně kladně, viz: http://www.csfd.cz/film/160847-toki-wo-kakeru-shoujo/ , a po druhé v roce 2010 s výrazně negativním hodnocením, viz.: http://www.csfd.cz/film/272189-toki-o-kakeru-shojo/ . Ani jedno zpracování jsem neviděla.
Toki wo Kakeru Shoujo 4


Na závěr ještě jednou všem doporučuji, aby se na toto anime podívali a dosyta si užili napínavý děj. Já jej zařazuju do top class - tedy mnou nejvýše hodnocenýc
h anime, obodovaných 9 a zařazených do mnou nově zavedeného zlatého fondu :-)))

I hodnocení na ANN mluví za vše: http://www.animenewsnetw
ork.com/encyclopedia

/anime.php?id=6733
Délka: 98 minut
Rok výroby: 2006

Murder Princess

8. února 2011 v 18:54 | Perdida
Murder Princess 1

Murder Princess je slabota. Je to 6-ti dílné OVA a kdyby to bylo delší, tak to nedokoukám. Je pravda, že moc OVA ráda nemám, protože jsou pro mě většinou moc krátká na to, abych se s hrdiny více seznámila a začala je mít ráda. U mě je to stejné jako s tenkou knížkou, když se člověku líbí je moc rychle pryč... Ale zatím jsem příliš dobrých OVA nepotkala... popravdě takhle z hlavy nejsem schopna vymyslet ani jedno...
Na ANN sice nemá Murder Princess úplně nejhroší hodnocení, ale není mi celkem jasné proč. Já ho zařazuju dost podprůměrem. Jak jsem řekla už na začátku jediný důvod proč jsem ho dokoukala je, že je krátké.
Murder Princess 2

Podstatou příběhu je záchrana zěmě Foreland, respektive celého světa. Foreland Alita je princezna v malé zemičce, kde vypukne převrat, její otec král je zabit a ona jen tak tak stihne utéct. Na útěku je ale hned napadena nějakou magickou stvůrou a při záchraně si prohodí těla s lovkyní odměn Falis. Jelikož ta je zdatná bojovnice, uzavřou spolu smlouvu, že pokud Falis zachrání království dá jí Alita co si bude přát.
Murder Princess 3

Děj je takový prosťoučký a svou roli v něm sehraje ještě bratr princezny, zlá čarodějnice a tajemné ztracené technologie. Popravdě vždycky jsem měla trochu odbor k fantasy, které se odehrávají v postapokalyptickém světě, kde se objevují právě ztracené technologie. Svůj názor jsem opravila poté co jsem viděla Triguna a přečetla Drsného spasitele od Miroslava Žambocha, ale kdyby to mělo zůstat na dílkách jako Murder Princess, tak nekoukám ani na anime obecně.
Takže doporučuju Murder Princess se radši vyhnout a neztrácet s tím čas a pokud jste ještě neviděli, tak kouknout na Triguna anebo si přečíst Drsného spasitele.

Odkaz na ANN: http://www.animenewsnetwork.com/encyclopedia/anime.php?id=7216
Murder Princess 4

Kaichō wa Maid-sama!

8. února 2011 v 18:24 | Perdida
Kaichō wa Maid-sama! 2

Služka prezidentkou školního koncilu?!


Komedií ze středoškolského života existuje jako anime skutečně velké množství a řekla bych že spolu s těmi o zachraňování světa patří k těm nejrozšířenějším žánrům. Bohužel jejich kvalita je poměrně dosti proměnlivá a přestože se vyskytují skutečně povedná dílka, některá jsou naopak pekelně odstrašující.  Kaichō wa Maid-sama! patří k tomu lepšímu co jsem s tímto námětem zatím viděla a přestože nedosahuje na příčky nejvyšší, kouknutím na něj se člověk pobaví. 
Hlavní postavou je Ayuzawa Misaki, která je prezidentkou školního koncilu. Jak asi všichni pravidelní diváci vědí, tento post je vždy vyhrazen poměrně nenormálním jedincům a nejinak je tomu i na této škole. Misaki totiž patří k těm, které přímo nenávidí kluky a tak je všemožným způsobem sekýruje. Nenávist je asi silné slovo, protože Misaki se snaží z původně pouze chlapecké školy s nevalnou pověstí učinit mnohem lepší místo. Díky jejím bojovým schopnostem v aikidu se jí to i celkem daří. Misaki patří  k nejlepším studentům a tuto školu si vybrala jen kvůli nízkým poplatkům. Spolu se svojí matkou a mladší sestrou Suzunou žijí samy, protože otec je opustil ještě když byla děvčátka malá. Peněz nemají nazbyt, jejich dům je v dezolátním stavu a šetří kde mohou. Především Suzuna je přebornice v různých soutěžích o jídlo a ve slevách. Misaki zase přispívá do rodiného rozpočtu prací v Maid Café. Maid Café je typicky japonská věc, kterou bychom u nás asi těžko našli, ale docela by mě zajímalo evropské provedení... Kdo už nějaké to anime viděl, tak ví že japonskou obscesí je převlékáním do všem možných kostýmů a především populární jsou kostýmy služek. V Maid Café chodí děvčata oblečená právě v těchto kostýmech a svému oblečení přizpůsobují i své chování. Pro Misaki povahu asi není tento job ideální, ale díky své cílevědomosti a především díky tomu, že je to dobře placená práce, tak je Misaki mezi hosty populární.
Kaichō wa Maid-sama! 3

Jednoho večera ale náhodně její part-time job objeví její spolužák z vedlejší třídy Usui Takumi. Usui je školením idolem skromného počtu dívek na škole a svým odmítnutím už rozplakal velkou část z nich. Je tak pochopitelné, že pro Misaki je to nepřítel. To v první chvíli pro Misako vypadá jako konec světa, protože se obává, že by její pověst prezidentky byla díky tomu naprosto v tahu a byla by každému jen pro smích. Usui se ale s Misaki dohodne, že její tajjemství nikomu nepoví. Náhodně na něj ale přijdou 3 idioti (to si nevymýšlím já, ale opravdu jsou tak v anime titulováni), kteří jsou ale natolik okouzleni Misako nebo-li Misa-chan, jak zní její pracovní jméno, že tajemství taktéž drží pod pokličkou. Usui se do Misako zamiluje a začne ji pomáhat nejen v tom jak zatajit její práci.
Kaichō wa Maid-sama! 5

Kaichō wa Maid-sama! 4

Hlavní kouzlo seriálu spočívá především ve vztahu, který Misako s Usuim mají. Zatímco divákovi je okamžitě jasné, která bije, Misako se k tomu propracovává celý seriál. Zvědavost pak vyvolává opředevším Usui, o kterém se informace dozvídáme velmi pomalu a po velmi malých indiciích. Seriál se mi těžko hodnotí, protože přestože jsem od něj nemohla odtrhnout oči, respektive pouštěla jeden díl za druhým, když jsem se pak po poslední díle zamyslela proč a co napíšu do recenze, tak jsem neměla tušení. Nakonec jsem si to rozlouskla tak, že Misako je sympatická a mám ráda akční hrdinky, které si o sebe dokážou postarat samy (vždycky jsem taková chtěla být...) a Usui je prostě coool... mám slabost pro tyhle zdánlivě lhostejné tajemné týpky... Závěrem z toho plyne, že vůbec nedokážu říct jaký názor může mít na tohle anime někdo jiný...


Odkaz na ANN: http://www.animenewsnetwork.com/encyclopedia/anime.php?id=11037

Kaichō wa Maid-sama! 6

Ichiban Ushiro no Daimaou

8. února 2011 v 17:38 | Perdida
Ichiban Ushiro no Daimaou 2

Budoucí umístění: Demon King


Poslední dobou se snažím od reality utíkat v co největší možné míře a anime mi vždycky v tomto bylo dobrým pomocníkem. V těch horších chvílích se větším snažím poohlídnout po seriálu, který by byl co nejvíc ideální a tím mám na mysli například heroické hlavní hrdiny, kteří všechno zvládnou a neřeší nějaké psychologické záležitosti, ale spíše jednají... A tak nějak jsem natrefila na Demon King.
Jedná se o 12-ti dílné anime s přídavkem krátkých 6 bonusů, ke kterým se dostanu později. Seriál je to průměrný, ale bohužel už po tom množství seriálů co jsme viděla málokdy narazím na něco opravdu top. Přesto musím uznat, že u tohoto jsem se celkem dobře pobavila. Děj seriálu začíná nástupem respektivem přechodem Sai Akuta na školu, ale není to jen tak obyčejná škola, ale škola pro mágy, kteří se pak s největší pravděpodobností dostanou do vládního aparátu. Hned na cestě do školy potká Hattori Junko. Hned jsem se u toho jména zarazilo. Překvapilo mne jednak použité příjmení, ale i křestní jméno, které jsem slyšela pouze v Naně. Každopádně zpět k ději. Jak jinak hned se spolu spřátelí a uzavřou přísahu. V tomto bodě bych chtěla poznamenat, že děj seriálu jde občas pěkně hupem. Přijde mi jakoby původně bylo děje více, ale tvůrci to osekali, aby se jim to všechno vešlo do 12-ti dílů.
Noví studenti jsou hned po příchodu podrobeni věštbě o jejich budocím povolání. Tuto věštbu produkuje nějaký kříženec tučňáka a ptáka s brýlemi, který sedí ve skleněné kouli a kouří. Vypadá to pěkně komicky. Tenhle prazvláštní věštec Akutovi předpoví, že se stane Démonickým králem.
Ichiban Ushiro no Daimaou 3

Kolem Akuta se tak strhá šílený kolotoč událostí, které jsou podníceny strachem ostatních z jeho činů, z těch bizardnějších je to jeho třídní učitelka, která se nemůže dočkat až se zasebevraždí, aby mohla zkoumat jeho tělo. A také se kolem Akuta vynoří mnohem "roztoužených" dívek. Kromě již zmíněné Hatori Junko je to například Fujiko Etou - vedoucí dívčí koleje a školní idol číslo jedna nebo potřeštěná Soga Keina a v neposlední řadě je Akuto sledován androidkou Korone. Všechny dívky pak často shodou různých náhod nebo vlastním přáním končí s Akutem nahé. Vzniká tak několik opravdu dobrých komických situacích. To
Ichiban Ushiro no Daimaou 4

a především pak šílené reakce spolužáků na to že Akuto je Demon King jsou tím nejlepším co v seriálu je. Bohužel pak se do toho začne míchat různé předurčení a opravdová bitva o osud světa. Je to podobně jaké u Full Metal Panic!, kde taktéž děj byl spíše na obtíž a zajímavější byl školní život hlavních hrdinů. Takže nějaké Ichiban Ushiro no Daimaou Fumoffu by u mě získalo více bodů :-). Konec seriálu pro nějaké pokračování v podobném duchu prostor dává, takže určitě by to nebylo na škodu.
Když zmíním technické věci jako animace a hudba, tak seriálu vcelku nelze nic významného vytknout. Hudba je klasická nuda, která dokresluje děj a openingy a endingy také nijak zvlášť nevynikají. Animace je klasická, celkem pěkná bez nějakých významnějších zvláštností. Trochu tam chybí větší propracování pozadí, ale celkem splňuje moje očekávání.
Odkaz na ANN: http://www.animenewsnetwork.com/encyclopedia/anime.php?id=11179
Ichiban Ushiro no Daimaou 5

Rose of Versailles

7. července 2010 v 21:57
rose 01
O tomto starším anime jsem veděla poměrně dlouho než jsem se rozhodla si ho stáhnout a podívat se na něj. Trošku mě odrazovala délka 40 dílů a hlavně jsem si nebyla jistá, jestli u něj mám ztrácet svůj čas, který se v poslední době stal velmi drahocenným. Nakonec musím říct, že toho vůbec nelituju, ba přímo naopak, protože z Rose of Versailles se vyklubalo velice zajímavé dílo.
Výtvarné zpracování Rose plně odpovídá době, kdy seriál vznikl tedy roku 1979. Tolik se nezaměřuje na detialy a celkově to není tak propracované jakko anime z dnešní doby. To mě ovšem vůbec nevadilo, ba naopak mi Rose of Versailles připomnělo seriály na které jsem se koukala jako malá. A už tehdy (tedy ve druhé polovině 80.let), přestože jsem vůbec nevěděla, že to je anime apod. byly japonské seriály moje nejoblíbenější.
Hudba k seriálu je jednoduchá a sestává pouze z melodií a nedá se srovnávat s dnešními soundtracky, ale možná o to lépe dokresluje situaci a vytváří správnou atmosféru. Často se v Rose objevuje zastavení obrazu a jeho vykreslení jakoby na malovaný obraz. Nevím jak se tomuto prvku říká odborně, ale opět ve své době byl velmi používaný. Dnes už se prakticky nepoužívá, opět bych řekla bohužel, protože ve mně to navazuje pocit očekávání a nedočkavost nad dalším pokračováním.
rose 02
Opening se mi moc líbil. Jeho výtvarné zpracování je na dnešní dobu trochu neobvyklé, ale o to více jsem jej ocenila. Motiv růží, růžových výhonů a postavy ženy je moc zajímavé. Hodně japonská je i hudba k openingu, ale to mě rozhodně nevadí. Ending už je mnohem slabší a nikterak výrazný, protože pouze zobrazuje obrazy hlavních postav. Nutno podotknout, že obě znělky jsou stejné celých 40dílů, což je nevídaná věc, protože aktuálně je zvykem použít alespoň dvě znělky už i u 26-ti dílného seriálu.
A o čem tedy Rose of Versailles je? Je to příběh ženy, která se sice narodila jako žena, ale jinak příliš ženou není. Její otec jí dal mužské jméno a jako muže ji také vychovával. Nosila mužské oblečení, učila se jezdit na koni, střílet a bojovat. A jako muž žije i v dospělosti po smrti svého otce.
Na začátku seriálu je sice zmíněno narození Oskara Francoise de Jarjeyes a jeho dětsví, ale děj začíná až v okamžiku jeho 15-ti let. Celý Oskarův osud je provázán s asi nejznámější francouzskou královnou Marií Antoinettou. Poprvé se v seriálu objevuje jako mladá 15-ti letá dívka, která z Rakouska cestuje do Francie, aby se provdala za francouzského následníka trůnu. Marie Antionetta je dcerou pro našince velice dobře známé Marie Terezie, rakousko-uherské císařovny. Marie Antoinetta je jedna z tragických postav francouzské historie. Na jednu stranu oběť, na druhou i způsobitelka francouzské revoluce. Pro mě je jedno mezitím. Antoinetta-sama si totiž dovedla užívat luxusu, které jí královské postavení přinášelo. Utrácela horentní sumy za šaty, šperky, boty, pořádání plesůu a společenských zábav, prohrávala obrovské částky v hazardních hrách. Jenže vše má své příčiny. Vcelku chápu, že dívka která v 15-ti letech získá takové postavení může velmi lehce sklouznout k takovému chování. Jejím manželem byl určen Ludvík XVI., který měl rozhodně daleko k ideálnímu krály. Byl nesmělý, nerozhodný a ve věcech politiky prakticky nepoužitelný. Nejraději ze všeho trávil čas ve své dílně, manuální prací nebo na lovech. Člověk, který kdyby se narodil jako obyčejný řemeslník by byl nejšťastnější a možná by to jinak dopadlo i ve Francii... Každopádně francouzská revoluce nebyla vina těchto dvou, kteří jen spíše nevěděli, co udělat. Zemi v podstatě neřídili a nespokojenost tu byla už dříve před nimi. Možná by schopný vladař dokázal revoluci odvrátit, ale bohužel ani Ludvík ani Marie Antoinetta k tomu neměli dostatečné vlohy a schopnosti.  Ovšem možná ve svém utracéní i hledala nějakou zábavu, kterou nevěděla jak jinak získat. Její manžel byl neschopný nejen ve věcech státnických, ale i v manželských povinnostech. Ten totiž trpěl deformací předkožky a tím i bolestivostí při erekci. Až v roce 1977 (tedy v Antoinettiných 22letech) přijel na návštěvu její bratr Josef II. a s jeho pomocí se vyřešil Ludvíkův problém. Ale rozhodně se jí nedá upřít, že po sobě zanechala nesmazatelnou stopu v historii a to nejen díky francouzské revoluci. Byla něco jako hvězda showbusinessu své doby.
rose 03
O Marii Antoinettě byl mimo jiné natočen film s Kirsten Dunst v hlavní roli. Mě se příliš nelíbil, ale na druhou stranu byl celkem zajímavý. Hezký životopis Marie Antoinetty můžete najít na http://habsburk.hyperlink.cz/antoinetta/ant1.htm.
V seriálu je vykreslena spíše ze své lepší stránky, kdy je ženou které chybí láska a pozornost. Především pak Oscar se stane jejím hlavním ochráncem. Děj Rose of Versailles je poměrně obsáhlý a zahrunje mnoho let života na francouzském královském dvoře, ale během celé délky seriálu jsem se nenudila. Naopak s očekáváním jsem pouštěla další díl. Rose of Versailles je výtečné v citech, které prožívají postavy seriálu. Pocity jednotlivých postav jsou někdy hutné a intenzivní a jindy lehké jako vánek a sotva pochytilné. Přestože se seriál také tváří jako dobrodružný, akční děj hraje až druhé housle. Je velmi zajímavé sledovat Oscara a jeho dilema mezi životem jako muž a okamžiky kdy se zjevuje jeho ženská povaha. V některých ohledech je mužnější než většina mužů a zaokamžik citíte citlivost ženy, která v něm už odmalička byla uzavírána. Nejzajímavější je pak především vztah k Marii Antoinettě a Oscarovu ne sluhovi, ale spíše příteli a pobočníkovi Andrému. A to nejen díky očekávání zda se jejich vztah dostane až k mileneckému.
Já osobně Rose of Versailles řadím hodně vysoko. Vše v seriálu je totiž výtečně sladěno dohromady. A hlavně anime opravdu prožíváte, pocity hlavních postav pozorovatele zasahují a nejsou mu lhostejné... Opravdu jedno z nejlepších anime, co jsem zatím viděla.

Vampire Knight (Guilty)

18. května 2010 v 11:16 | Perdida
vk01

Vampire Knight se skládá ze dvou 13-ti dílných serií. První je pojmenována pouze jako Vampire Knight a u druhé byl přidán přídomek Guilty. Děj první série plynule navazuje ve druhé sérii a to bez jakékoliv časové prodlevy nebo jiného oddělovače. Nevím jaký byl záměr tvůrců, ale pro mě je to spíše mínus, protože jsem až po dokoukání první série začala shánět druhou, abych věděla jak to dopadne. Naštěstí už jsou obě série dovysílané a neměla jsem mezi tím větší časovou prodlevu a nebyla zbytečně naštvaná. Naopak jsem byla ráda, že seriál ještě pokračuje, protože za těch prvních třináct dílů se mi stihl zalíbit.
První obraz děje je ze zimní noci kdy mladík zachraňuje malou holčičku před upírem. Tou holčičkou byla Cross Yuki, která už je po prvním openingu mladou slečnou (nepamatuju si jestli zazněl v seriálu její věk, ale tipuju tak 14 až 16 let). Jakožto sirotka ji onen mladý zachránce, který mimochodem nebyl nikdo jiný než čistokrevný (pureblood) upír Kuran Kaname, zavedl k bývalému lovci upírů (jak ironické, že?) Crossu Kaienovi, který malou Yuki adoptuje. Po několika letech (kdy Kaname chodí Yuki navštěvovat) nakonec společně založí školu, která je napůl upíří a napůl lidská a má sloužit jako můstek pro ukončení dlouholetého boje mezi upíry a lidmi. Místo čerstvé krve se upíři omezují na náhražku v podobě tabletek rozpustitelných ve vodě.
vk02

Ve škole jsou samozřejmě ustanoveny dvě třídy, tzv. Denní třída, která je tvořena lidskýmu studenty a dále Noční třída, kterou tvoří upíři. Denní třída nemá o upíří identitě studentů z noční třídy ani tušení a naopak je považuje za svoje idoly a každý podvečer se nemohou dočkat příchodu přitažlivých studentů v bílých uniformách. Jejich představeným je Kuran Kaname, který je vůdce klanu Kuran a jakožto čistokrevný upír má u svých "spolužáků" (a nejen u nich) neomezenou autoritu. Ten kdo má za úkol hlídat obě třídy, aby nedošlo k "nějakým nepříjemnostem" je Yuki a Kiryuu Zero. Zera jako malého chlapce předali také do péče řediteli školy Cross Kaienovi. S Yuki tak mají velmi blízký vztah někde na hranici sourozenectví a lásky.
Ale bezproblémový chod školy naruší několik překvapivých událostí, které už ale nemůžu prozradit. Napíšu jen tolik, že v seriálu dojde k několika překvapivým zvratům. Děj je natolik kvalitně sestaven, že alespoň já jsem žádný z nich nečekala.
vk03

Přestože děj obou sérií na sebe plynule navazuje, musím říct, že ta první se mi přece jen líbila více. Její atmosféra je více tajemná a psychologická propracovanost je větší. Druhá série je oproti své předchůdkyni také méně nabitá dějem a méně se saměřuje na jednotlivé postavy.V první sérii jsem místy ani nedýchala, když se rozvíjela nějaká zápletka nebo se řešilo drama, u druhé už jsem byla pohlcena méně. Trošku hořká pachuť po jinak vynikajícím anime mi zůstala díky konci. Rozhodně jsem si ho představovala jinak... Na způsobu ukončení je viditelné, že si tvůrci nechali volná vrátka pro eventuální pokračování seriálu. Proti tomu já bych nebyla, protože mnoho věcí zůstalo otevřených a život hlavních se během děje seriálu hodně změnil a určitě by bylo zajímavé sledovat jak si vedou dále. Manga má pak údajně spoustu dalších kapitol, takže pokračování bude asi otázkou času... Nechci hodnotit předčasně, protože mangu jsem nečetla, ale trochu se obávám, že pokračování, už nedokáže předčít kvalitu první série.
Líbilo se mi i výtvarné zpracování. Studenti Noční třídy byli přitažliví a pro nikoho tak nebyl překvapivý zájem, který o ně měli studenti a především sudentky z Denní třídy. Vysoce kladně pak hodnotím krásné školní uniformy. Nenapádá mne, kde jinde by se objevili hezčí.
I přes nepovedený konec hodnotím Vampire Knight vysoko. Pro příznivce upíří tématiky je povinností s pro ostatní myslím povedeným anime. Jen upozorňuji, že to není komedie a vážné téma je tu vážně zpracováno.

Skip Beat!

28. dubna 2010 v 14:07 | Perdida
Skip Beat! 1

Útok na showbusiness v růžovém!


Měla jsem hodně dlouho přestávku ve sledování anime. Zavinilo to jednak nedostatek času, ale i to, že jsem delší dobu nenarazila na žádný lepší kus. Ale jsem ráda, že jsem se k anime opět vrátila. Jsou totiž seriály kvůli kterým stojí za to, na anime koukat. A Skip Beat! a pár dalších, které jsem v poslední době viděla takové jsou.

Skip beat! je lehká komedie, sice se v některých okamžicích snaží tvářit jako drama o lásce, životních hodnotách a tak podobně, ale já jsem jim to až tak moc nevěřila, ale prakticky celou dobu sledování jsem se báječně bavila.
Mogami Kyoko vyrůstala bez rodičů. O jejím otci v seriálu není prakticky a matka jí zanechala v péči známých a opustila ji. Nechali ji na starosti rodičům Fuwa Shoutara, kteří vlastnili rodinný hotel. V hotelu se naučila tvrdě pracovat, vařit, uklízet, prát a vůbec všechny užitečné věci do života. Shoutarovi rodiče totiž předpokládali, že se jednou stane jeho manželkou. Shoutaro se ale po základní škole rozhodl, že se chce znát zpěvákem a jelikož jeho povaha je velice vypočítavá, aby na to živobití v Tokyu nebyl sám a nemusel se zabývat věcmi jako je právě vaření, praní, uklízení a podobně, rozhodl se, že s sebou vezme Kyoko, která ho nadevše zbožňovala. Shoutaro, v Tokyu již Shou, spoustu času věnovat se své pěvecké kariéře, protože všechnu práci, včetně vydělávání peněz na zaplacení nájmu, má na starosti Kyoko. A tak to jde dva roky, během kterých se ze Shoua stane celkem známý zpěvák. Naopak Kyoko strádá, do školy samozřejmě nechodí, má dvě práce, aby zvládla zaplatit nájem a ještě navíc o ni Shoue příliš nejeví zájem. Ale všechno se změní, když Kyoko nese Shouovi oběd z fast foodu, kde přes den pracuje. Vyslechne konverzaci Shoua s jeho manažerkou, kdy Shou říká, že jí do Tokya nevzal pro nic jiného, než aby se o něj měl kdo starat a že k ní rozhodně žádné romantické city nechová. Kyoko málem pukne vzteky a zuřivě se po Shouovio vrhne, ale díky ochrance to skončí jen na slovním vyhrožování a slibu, že se mu pomstí. Shou se jí přezíravě vysměje, že pokud se nedostane do showbussinesu rozhodně nemá šnaci se k němu přiblížit. A tak Kyoko po letech života v Shouově stínu začíná budovat vlastní život.
Skip Beat! 2
Opustí veliký byt s drahým nájmem a přestěhuje se do pokojíku u manželů, kde pracovala po večerech v jejich restauraci. Ostříhá a obarví si vlasy, koupí si oblečení a vůbec se začne zabývat sama sebou.
Její nenávist k Shouvi je tak velká, že se rozhodne do showbussinesu prosadit po použití dost svérázných metod se nakonec dostane do největší talentové agentury LME, která mimo jiné zaštiťuje největšího Shouova rivala v showbussinesu oblíbeného herce Tsuruga Rena. Její průnik je, ale trochu neobvyklý, protože se stává prozatím první členkou sekce Love me, kdy má za úkol získavat co nejvíce plusových bodů za pomoc svým "kolegům". A navíc k tomu nafasuje růžovou variantu montérkového overalu jakožto uniformu.
Skip Beat! 3
V tomto okamžiku už asi každému došlo o čem Skip Beat! bude...samozřejmě, že o tom jak se Kyoko začne prosazovat v showbussinesu, ale také v Renově srdci. Nechybí ani setkání Shoua a Kyoko v různých pracovních situacích. Kyoko si také najde první kamarádku jakou kdy měla, protože kvůli Shouovi se s ní žádná holka doma kamarádit nechtěla. A dokonce začne i chodit do školy. Pro mnohé asi nepředstavitelná věc, ale snaží se si vybudovat vlastní život s vlastními zájmy a hlavně se zájmem sama o sebe a nejen o Shoa.
Skip Beat! je jedno z nejlepšího co jsem v tomto žánru viděla. Kyoko dokáže být neuvěřitelně vtipná především při nenávistných výjevech, kdy se jí z těla zhmotní malé démonické Kyoko žijící svým vlatním životem. Nezapomenutlná je i scéna, kdy se pracovně setká tváří v tvář s Shouem a hraje, že je vše v naprostém pořádku. Rozhodně zde nechybí způsob vyjadřování tak typický pro anime a který mám tak ráda. Těšila jsem se na každou scénu, co se tam semele.
Ale bohužel jak mi ubývali episody, bylo mi stále jasnější, že děj se v tomhle seriálu nerozlouskne. Naštěstí to vypadá, že nezůstane tak neukončený jako třeba v případě Nany a Paradise Kiss (mají stejnou autorku, která se v tom asi vyžívá), ale pokračování je možné, jelikož děj seriálu končí u mangy volume 13 a zatím je vydaných celkem 20 dílů. Teď je jen otázka zda budou tvůrci anime čekat na mangové podklady pro dlouhý seriál nebo se spokojí pouze s krátkou poloviční serií (na 12-13dílů). Každopádně já už se nemůžu dočkat až ten krátký nebo dlouhý seriál bude na světě, abych věděla jak to s Kyoko dopadne  a nemusela se dát na čtení mangy. Jen doufám, že nebudu čekat tak dlouho jako na další stage Initialu D...

Ghost in the Shell (film)

17. ledna 2008 v 15:15

Budoucí duše strojů?

Ghost in the Shell není pouze jedno anime, ale bylo natočeno několik filmů, OVA a seriál. V této recenzi budu mluvit pouze o filmu, který nenese žádné jiné přízvisko, ale pouze Ghost in the Shell (movie).
Moc nemám ráda sci-fi a děl z této oblasti, které by se mi líbily je jako šafránu i pokud nepočítám jen anime. Pár hraných filmů (Matrix, Gattaca), něco málo z literatury (Bradbury), to je asi tak všechno co se mi kdy z tohoto žánru líbilo. Proto se sci-fi úmyslně vyyhýbám, přestože mi to spousta lidí doporučuje, protože je obvyklé, že kdo má rád fantasy nemá daleko ani ke sci-fi. Ale tak jak oni mají rádi sci-fi, tak já mám radší fantasy a historické.
Já sama bych Ghost in the Shell ani nestahovala,ale dostalo se mi do ruky, bylo mi doporučováno a hlavně se mi v počítači bez povšimnutí válelo asi 1,5roku, tak jsem se konečně rozhoupala k tomu, že se na něj podívám. Kdybych ho rovnou vymazala, tak by to asi bylo lepší. Nezabíralo by mi místo na disku (měla jsem ho neustálý nedostatek, teď už mám nový :-)) a o žádný výrazný zážitek bych nepřišla. Tuto "recenzi" berte opravdu s rezervou, protože to není můj obor.
Výtvarné zprácování mne moc nenadchlo. Odpovídá době, kdy byl film vyroben (1995) a není mi úplně sympatické. Nejsou mi sympatické oči, naštěstí mnoho postav neustále nosí brýle :-) a ani prostředí. Je to taková špinavá budoucnost a nejsou tam ani historické budovy a ani nové moderní stavby...prostě jenom šedé paneláky a to povětšinou lehce schátralé.
Ghost in the Shell se odehrává v roce 2029. Stejně jako většina sci-fi, které jsem kdy viděla, tak i toto má základní nešvar, že sice něco je vyspělé na úroveň sto let později, ale ostatní aspekty odpovídají době výroby filmu. Pokud se koukám na film po deseti letech je trošku trapné, že některá technika z budoucnosti je horší než současná... V Ghost in the Shell se technický pokrok zaměřil na kyborgy a úpravu lidí pomocí technických součástek. To zlepšuje jak fyzické schopnosti, tak psychické. A nemožné není ani vytvoření umělé inteligence. V technickém vývoji zaostala auta a počítače. Počítače vypadají zhruba jako z 80.let a i moje auto z roku 1999 je hypermoderní kousek oproti tomu co se objevuje tady.
Za předpokladu, že má sci-fi hodně dobrou myšlenku jsem ochotná o něm říct, že to bylo dobré nebo zajimavé, ale hlavní myšlenka Ghost in the Shell mě příliš nezaujala. Prostě mi nepřijde příliš zajimávé, když stroj začne považovat sám sebe za živého a vadí mu, že nemůže zemřít a plnohodnotně se rozmnožovat. Já si celkem běžně povídám se stroji, hlavně třeba s auty, ale úvahy o tom mě vysloveně nebaví, zvlášť když je ten stroj tak nesympatický jako v Ghost in the Shel.
O co tedy jde: sledujeme sekci 6, což je něco jako tajná policejní jednotka, která je složená převážně z kyborgů. Za úkol má najít a lapit loutkaře, což je osoba, která se zabívá tím, že hackuje lidi a zneužívá je ke zločinům. Lidi se dají hacknout proto, že skoro všichni mají v mozku nějaká technická udělátka a jsou napojeni na síť (asi vyvinutější stádium internetu). Hlavními postavami jsou Major Motoko Kusanagi, která je stoprocentní kyborg a její kolega, také kyborg Bateau.
Film se mi jendoduše nelíbil. Jediné proč jsem ráda, že jsem ho viděla je, že ho konečně můžu bez váhání vymazat z compu. Nenapadá mě absolutně nic co by se mi na Ghost in the Shell líbilo nebo mně zaujalo. A bude zase dlouho trvat než mě někdo přesvědčí, abych se dívala na sci-fi.

Odkaz na download nemám a rozhodně ho hledat nebudu. Na ANN je Ghost in the Shell (movie) zde.

Bartender

17. ledna 2008 v 14:49


O životě se sklenkou v ruce

Bartender je 11-ti dílný seriál z roku 2006 a musím se přiznat, že je to jediný seriál o kterém zatím píšu a neviděla jsem ho dokonce. Zároveň už je to trochu delší dobu, co jsem h osmázla z HDD po několika měsících, kdy se mi tam bez užitku povaloval a jen zabíral místo, protože mi začínalo být jasné, že už se na něj asi nikdy nedodívám.
Bartender nemá souvislý děj, ale jedná se o jednotlivé příběhy, které spojuje jeden malý útulný bar a postava geniálního barmana Ryu Sasakury. Do baru, kde pracuje příchází různí lidé, každý z jiného důvodu, někdo se pobavit, někdo si zasmutnit, někdo popřemýšlet o svém životě. V každém díle se odvíjí příběh jednoho z jeho hostů. Ten se vždycky nějakým způsobem váže k nějakému alkoholickému nápoji. Ve většině příběhů se řeší nějaké dilema, problém nebo se usmiřují rozhádaní lidé. Barman Ryu jim vždy dokáže poradit nebo je nasměrovat na správnou cestu.
Já osobně mám radší seriály, kde je trochu víc fantasie, protože ta témata, která se objevují v Bartenderovi jsou již dost ohraná a ani jejich řešení není nijak nápadité. Jednoduše to není můj šálek kávy a tohle anime mi přišlo jednoduše nudné. Možná by se seriál víc líbil někomu, kdo má rád příběhy ze života a problematiku lidských vztahů, ale pro mě to byla nuda. Co však hodnotím kladně je, že se člověk v seriálu alespoň dozví o původu různých druhů alkoholických nápojů nebo koktejlů.
Animace je trošku zvláští, protože prostředí a předměty jsou hodně dobře vykreselné a mají 3-D efekt, takže vypadají hodně reálně. Ovšem osoby jsou klasické, ploché a poměrně bez detailů, takžen na mě to pak celkově působí jako když postavy do seriálu ani nepatří. Nemálo mi to připomnělo americký film Falešná hra s králíkem Rogerem. (Nutno podotknout, že králík Roger je proti tomuhle pecka!)
Bohužel tedy další negativní hodnocení. Možná bych měla pečlivěji vybírat věci, které si stahuju :-)
Na Anime News Network najdete Bartendera zde.
K přímému stažení je k dispozici na Anime Black and White.
 
 

Reklama