Saiunkoku Monogatari

11. března 2011 v 1:42 | Perdida |  Anime


Intriky a láska na císařském dvoře


Plně souhlasím s jedním článkem, který jsem o tomto anime četla, že je to stejný žánr jako Twelve kingdoms, Fushigi Yuugi nebo Scrapped Princess. Dle mého má nejblíže k Fushigi Yuugi, ale za mě je z nich to lepší.
Dohromady má Saiunkoku dvě série každou po 39 dílech, takže patří k těm delším seriálům. Upřímně řečeno některé díly by za mě mohli být věnovány. Ale jako u všeho všechno má své kladné a záporné stránky a i anime jsou některé dějové linie zajímavější než jiné.

Saiunkoku je fantasy království o osmi provincích pojmenovaných podle osmi barev, kterým dohromady vládne císař a císařská armáda ministrů, úředníků a podobné havěti. Svět vychází z modelu čínského království, jednak svým byrokratickým uspořádáním, tak i obdobou zakázaného města, ale i stylem oblékání. Hlavní postavou je Kou Shurei, která sice pochází z významné rodiny, ale její otec je chudý knihovník/archivář na císařském dvoře a tak sice mají rozsáhlou rezidenci, ale každou chvíli jim z ní část spadne na hlavu, protože nemají peníze na její údržbu. Vzhledem, že Shurei umřela matka už v útlém dětství a peněz nikdy neměli nazbyt umí se Shurei perfektně postarat o domácnost a je skvělá kuchařka (všimli jste si, že v anime buď dívky vaří naprosto úžasně anebo jsou úplně tragické? nic mezi...), ale jejím snem je stát se císařským úředníkem a zlepšit svět, ve kterém žije, což je pro ni úplně na začátku nemožné, protože ženy mají zapovězeno se stávat úředníky.

Na začátku příběhu ale Shurei dostane nabídku z úplně jiného soudku a to, aby se stala společnicí nmladého novopečeného císaře, který o vládnutí nejeví ten nejmenší zájem. Císaři Shi Ryukimu se v nejmenším nemůžeme divit, že se mu do vládnutí vůbec nechce, protože politika je v tomto světě plná pletichaření a vlastního prospěchaření (ostatně kde ne?). O císaři si sice skoro všichni myslí, že je to hloupý, ale tak to vůbec není, ten naopak se snažil tento pocit vzbuzovat, aby získal čas na posílení své pozice, která po smrti jeho rodičů, sourozenců a zmizení jediného staršího bratra, který ho měl rád, není vůbec snadný úkol. Každopádně Shurei se mu jednak stane vzorem svou pracovitostí, snahou a pílí, ale také velkou útěchou a jedinou přítelkyní na císařském dvoře. V seriálu se objevují i další postavy, které jsou na straně císaře jako šógun Ryuren Ran nebo důležitý úředník Kou Reishin a Seiran a také spousta postav, které naopak proti císaři intriků. Je pravda, že ani na konci seriálu jsem si občas nevzpomněla kdo je kdo, protože především špatňáků je tam obrovská kupa a někdy mi prostě připadali hodně podobní a přiznám se, že mám i trochu mezery v anglických pojmenováních různých ministrů a jejich podřízených, takže jsem občas ani nevěděla kam koho zařadit. Ale i přesto bylo zajímavé sledovat nachystané léčky, kdy jedna strana přechytračuje druhou a dost často to byla i pěkná detektivka. Je pravda, že je zde méně akcí, protože většina intrik se odehrává politicky nebo obchodně, ale to nebylo vůbec na škodu. Skvělě je v seriálu zachycen vývoj jednotlivých postav a to především u těch kladných, kde dost často do hry zasahuje jejich rodina, která je nutí ke zcela opačným činům než by chtěli oni v rámci svého svědomí nebo vztahu k císaři.
Pro mě nejsmutnější postavou v seriálu je císař, který je šťastný víceméně jak pár okamžiků, kdy s ním Shurei žije v paláci, ale později je pořád osamělý a spíše mu přátel v jeho blízkosti ubývá a jeho pozice se zdá těžší a těžší jak poznáváme poměry na císařském dvoře.
Jak už jsem naznačila začátek seriálu je především věnovám vztahu Ryukiho a Shurei, ale ten postupen času (především pak odchodem Shurei od dvora) získává stále menší prostor, což je k jeho zajímavému průběhu celkem škoda, ale otázka jestli by byl tak zajímavý kdyby ho tam bylo více. Líto je miale především Ryukiho, protože ten je bez Shurei sám a opravdu hodně ji postrádá a obdivuji, že ji dokázal poslat pryč, aby ji umožnil rozlet v její kariéře.
Bohužel musím prozradit, že ani druhá série není ukončená a dá se předpokládat, že bude nějaké pokračování. Jelikož moje vášeň pro mangu tak nově probuzená, ještě jsem se nedostala k tomu, abych zjistila jak to se Saiunkoku Monogotari je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama