Zlatý fond

23. února 2011 v 16:39 | Perdida |  Anime
Zlatý fond je množina anime, které jsem já určila jakožto opravdu mistrovská díla. V My Anime Listu ( o němž jsem psala v jendom z předchozích článků) jsem si je označila hodnocením 10, tzn. nejvyšším možným.


Když jsem se po letech vracela k anime díky tehdy ještě televiznímu kanálu A+ (dnes Animax, na který se již kvůli česky dabovaným anime nedívám) prvním anime na které jsem začala koukat bylo Full Metal Panic!. Po jeho odvysílání měli začít dávat Cowboye Bebopa, jelikož v té době měli ukázky pouze slovní bez obrazu, myslela jsem si, že to bude nějaký dětský seriál z divokého západu. Ale přece jen mi to nedalo a podívala jsem na první díl a od té doby už na tento seriál dopustit nedám. Viděla jsem ho několikrát a kdykoliv jej dávali na A+, tak jsem na něj koukala, přestože jsem ho viděla už několikrát. Nedávno jsem si ho opět stáhla a hodlám se na něj podívat znovu.
Cowboy Bebop má totiž všechno co by mělo skvělé anime mít. Je napínavý, vtipný, zajímavý, neočekávatelný, akční. Skvělé jsou dokonale propracované hlavní postavy, které jsou neopakovatelnými osobnostmi. Ať už je to lenošivý Spike s cigaretou věčně v koutku úst, který kldyž přijde na akci, tak je nepřekonatelný, bručounský Jet, který je srdci velký dobrák, hamižná Fay, která nakonec není tak věrolomná jak vypadá, Edward jehož ztřeštěnost překoná snad jen jeho inteligence a nakonec pejsek Ein, na ketrého často ani nezbyde psí žrádlo. Špičkově stylové openingy a endingy a skvěle zpracovaný námět. Tohle anime je prostě špička ve všech směrech. Snad až na ten smutný konec, doprovázený excelentní písničkou a lhala bych, kdybych řekla, že jsem u toho neplakala...



Tohle anime se mi vrylo do srdce opravdu hluboko. Když jsem viděla prvních pár dílů, úplně jsem tomu propadla. Vyprávěla jsem pak o tom svému kamarádovi u piva. Ten byl samozřejmě skeptický, protože přestože mě znal stejně si myslel, že to bude nějaká hloupá romanťárna, ale stejně jako já tomu naprosto propadl. Nana je o životě a jeho problémech, které většinou mohou potkat každého z nás. Z mého pohledu největší síla seriálu spočívá především v atmosféře, kterou na nás působí. Pokud se něco v seriálu děje, díky skvělé hudbě, obrazu, komentáři a dialogům, to s aktéry intenzivně prožíváme také. Smějeme se hloupostem, které provádí Hačiko, ale pak je nám smutno, když se rozchází s přítelem nebo je vyhozena z práce. Druhá Nana je trochu složitější než Hačiko, především díky tomu, že první polovinu seriálu sledujeme převážně z pohledu Hači a Nana je trochu vzdáleným idolem, který příliš o sobě a své minulosti nemluví.
Anime exceluje i v podrobném vykreslení postav a jejich interních pohnutek k činům a tak chápeme nejen dvě hlavní postavy Nany, ale i další jako Sachiko, která přebere Hachi přítele nebo Rena přítele Nany nebo Nobua nebo Reiru a další a další, protože stejně jako v reálném životě i zde si ovliňuje životy navzájem mnoho lidí. Špičkové je i grafické zpracování a především třeba podrobné vykreslení oblečení, které je pro autorku mangy typické. Naprosto nadstandardní je hudba, kterou i po leetch májm stále nahranou v mp3 přehrávači a první opening Rose je mým vyznáněcím tónem už v několikátém telefonu. Víckrát jsem vyměnila telefon a telefonní číslo než vyzváněcí tón.




Vždycky jsem byla fanoušek do aut a tak mi anime s autama nemohlo uniknout. I přes moje obavy to nakonec byla láska na první pohled, respektive od prvních minut. Tenhle seriál je totiž nejen nehorázně napínavý, ale je prošpikován naprosto špičkovými vtipy. Na jedné straně věčně ospalý a flegmatický Takumi, na straně druhé jeho dva trpaní kamarádi z benzínky Iketani a Itsuki, drsňáci Takahashiové nebo třeba krásky Mako a Sayuki. Nejbezkonkurenčnější je ovšem Takumiho otec Bunta, ten pro mě zůstává jedničkou co se týká všech otců v jakýchkoliv anime. Jeho hlášky jsou totiž neuvěřitelné! Stejně jako na Naně je i na Initalu velice pozitivní to, že má celkem hodně dílů rozdělených do 4 sérií. Navíc je stále ještě na obzoru pokračování, cis je pravda, že na něj čekám už docela dlouho, ale stále se na něj pekelně těším. Oproti Naně je Initial především o zábavě a to o dobré zábavě.



Berserk je stejně jako předchozí anime špičkou ve svém žánrů a přidává i něco navíc. Ale především je to špičková řežba s ideálním akčním hrdinou. Já mám ráda hrdiny co vždycky vyhrajou, dobře vypadají a jsou drsní. Gutts mi toto splňuje. Obdobně jako Initial D, není Berserk úplně nejnovější a to je jeho největší slabina, protože na grafickém zpracování je to relativně hodně znát. Rušivě působí především postavičky na pozadí, které většinou stále dokola provádějí stejnou sekvenci pohybů. Špičková je v Berserkrovi hudba, opravdu skvěle dokáže navodit atmosféru a některé kosuky jsou poslouchatelné i normálně. A především špičková písnička Tell me what je v openingu.


Samurai Champloo

Samurai Champloo je také nejlepší představitel svého žánru. Tentokrát se, jak už jeho název vypovídá, jedná o samuraje. Přestože se děj odehrává v úplně jiných reáliích, připomíná mi Cowboye Bebopa. Stejně jako tam i tady jsou hlavní hrdinové neustále bez jídla a na pokraji bídy, ale postavy mají jiné charaktery než jak je tomu na Bebopovi. Je prvním anime ze zlatého fondu, které jsem neviděla vícekrát, takže možná bych si ho měla zopakovat, protože už přece jen zapomínám. Co je v tomto anime naprosto špičkové je spojení historického japonska a moderního hip hopu, který se v seriálu obejvuje nejen jako doprovodná hudba, ale určuje i grafiku znělky, ale i některých postav, především Mugena.


Skip Beat!
Jelikož jsem se na tohle anime podívala znovu a přečetla zbylý děj jako mangu, rozhodla jsem, že ho zařadím do zlatého fondu. Nevím čím mě tenhle příběh nadchnul a proč vlastně je pro mě tak zábavný... Možná budu mít stejně jako hlavní hrdinka Kyoko nějakou slabost pro pohádky a především pro tu o popelce a jejím princi na bílém koni. Protože tenhle nesmrtelný příběh v podstatě předurčuje hlavní dějovou linku i v tomto anime. Narozdíl od ní je ovšem tahle slabost hodně hluboko schovaná a nikomu bych do očí nepřiznalo, že to moje malé cynické, realistické, zlé já, se dokáže shlédnout v pohádkovém příběhu o tom, jak jedna ukřivděná, nesebevědomá, šedá myš ke svému štěstí přijde a nejenže získá skvělou práci, několik kamarádu, ale i svého superprince na bílém koni. A nejhorší na tom je, že jí to ještě přeju! Možná jak člověk zjišťuje, že se mu jeho sny opravdu asi nevyplní a že podobné příběhy se stávají opravdu jenom v myslích lidí, tak o to víc rád se na ně dívá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama