Bohu no hatsukoi wo kimi ni sasagu

5. září 2016 v 23:06 | Perdida |  Manga
Manga nebo psané slovo neposkytuje tolik možností jako fimlové nebo televizní zpracování. Není tam hudba, není tam střih, není tam tón hlasu apod. Přesto už od malička mně vždycky dojímají spíše písemné projevy. Možná jsou filmové víc kýčovité, ale spíše je to tím, že u psaného slova je více času na přemýšlení, na vcítění se do postav.
V zásadě nemám ráda smutné příběhy, nevadí mi vážné příběhy, ale mám ráda, když mají dobrý konec, přestože je to někdy trochu jako pěst na oko a nerealistické. Jakmile má něco mezi klíčovými tématy tragedy, tak do toho nejdu. V reálném životě je dost smutných věcí, tak si nemusím přidávat další. Proč jsemse tedy rozhodla číst něco, kdy figuruje nemoc, slabé srdce a předpověď lékařů na krátký život? Vlastně ani nevím. Když prolistovávám seznamy mangy, vyberu více titulů, přidám mezi oblíbené a pak se k nim různě vracím a čtu je. Především pokud si přečtu něco dobrého a dlouhého, tak mám krizi se do něčeho dalšího začíst. Takže přesčtu jednu, dvě, tři kapitoly a většinou dílo vyhazuju z oblíbených. Dočetla jsem Tokyo Crazy paradise, rozečtla tři další mangy a všechny putovaly pryč. Už když jsem I give my fist love to you (tak se toto dílo jmenuje anglicky) otevírala, trochu jsem se divila, co v mém výběru dělá. Jenže žádné tragedy, tam nebylo, tak říkám zkusím ho, pravděpodobně nedočtu, ale třeba to dobře dopadne. Už v popisu této mangy je totiž uvedeno, že se jedná o příběh Takumy, který má nemocné/slabé srdce a jeho lásky Mayu. Takumovi lékaři předpověděli, že zemře do 20 let věku.
Většina příběhu se točí kolem toho jak se Takumy neustále snaží odehnat Mayu a přitom svádí vnitřní boj, protože ji jinak hluboce miluje. Občas mu to ujede a zažijí společně nějaké šťastné momenty, ale v zásadě je to pořád o neštěstí a smutku obou hlavních protagonistů. Ono se není co divit, co byste dělali vy, když víte, že brzo zemřete a nechcete způsobit smutek někomu koho opravdu milujete? Tahle myšlenka mi neustále vrtala hlavou. V manze je to celkem jednoznačné, Mayu ho miluje opravdu hluboce i s tím rizikem, že brzo zemře a chce být s ním. Já sama jsem za celou dobu nedokázala najít uspokojivou odpověď, jak bych se v reálném životě zachovala.
Ale zpět k příběhu. Teď už včetně spojlerů. Pravé vyvrcholení příběhu pro mě přichází až pár kapitol před koncem, kdy začne vstupovat ve hru transplantace srdce. Proč se o ní nemluví dříve? Protože v Japonsku je zákázano transplantovat orgány nezletilým. A zde nahlédneme do pocitů hned několika postav, nejen Takumy a Mayu, ale i jeho rodičů, jeho kamaráda a maminky jeho sempaie, protože právě ten se nachází ve stavu klinické smrti (anglicky brain death) a má se stát dárcem. Není se co divit, že nakonec tuto variantu odmítne, protože nedokáže někoho komu rostou vlasy a občas pohne rukou vnímat jako mrtvého. Jenže co mě v tomto příběhu rozsekává nejsou ta velká témata jako klinická smrt nebo milsotný vztah na smrt nemocného člověka, ale to co je v příběhu ukazováno méně: láska rodičů k dítěti, které je předurčeno zemřít. Narození dítěte člověka změní. Vznikne obrovské pouto, které si matka uvědomí až v okamžiku, kdy se s jejím dítětem dějo něco špatného. Ten pocit, že byste jeho bolest na sebe vzali raději desetinásobně než aby to bolelo jej, ten pocit kdy pro něj chcete jen to nejlepší, byť na váš úkor, asi nedokáže nikdo kdo děti nemá pochopit. Protože přestože vás trápí, zlobí, máte s nimi starosti, tak je to proto, že je nade vše milujete. Proto jsem se rozplakala až tak pozdě, protože jsem viděla jeho matku a otce, kteří celý jeho život mají strach, že jim umře a musí ho nechat trpět, protože spoustu věcí nemůže dělat. Nechci tady bagatelizovat lásku mladé dvojice, ale přesně jak píše Takuma ve svém dopise na rozločenou adresovaném Mayu, že jí to sice bude bolet, ale ať si najde někoho do koho se zamiluje a s ním prožije všechny věci, které by si on přál zažít, ale nemohl. A ono to tak dopadne. Ano, bude ji to bolet, bude plakat, asi hodně, ale časem Takumu někdo v jejím srdci zastíní a i když bude mít nějaké nešťastné vzpomínky, časem bude opět šťastná. Jenže jeho matku to bude bolet mnohem víc, že ten život, který přivedla na svět, o který se starala, jak nejlépe uměla, stejně zhasl...A proto jsem nemohla přestat plakat a i teď, kdy o tom jen píšu, tak pláču znovu.
Manga nekončí smutně, není v ní napsáno, že Takuma zemřel. Dává naději, protože Takuma právě prodělává nový typ operace srdce. Jenže ani nevíme jesti se operace zdařila a jak dlouho po ní případně žil.
Podle mangy byl natočen live-action movie. Film jsem neviděla, ale podle popisu na wikipedii se dějově od mangy liší. Dlé mého k horšímu: více kýčovitých momentů a s uzavřeným beznadějným koncem.
Nepsala jsem tento text jako recenzy, ale potřebovala jsem se zbavit nepříjemných myšlenek a tuto mangu nechat za sebou a vrhnout se na možná prostodušší, ale veselejší příběhy.
 

Hlavní postavy v Initial D

21. února 2014 v 22:18 |  Initial D
Je to jen takové malé shrnutí postav z Initialu D. Rozhodně není kompletní a možná se v něm vyskytnou i nějaké chyby, za které se omlouvám. Doplnila jsem to i o informaci kdo jakým autem jezdí, protože pro seriál je to hodně podstatné :-). Po hvězdičce za oficiálním označením auta je napsáno jak se autu řiká v seriálu. Je zajímavé, že všechna číselna označení aut se v japonštině říkají po jednotkách, tzn.že my bychom napříkald řekli es-třináctka, ale o ni řeknou es-jedna-tři.
Fujiwara Takumi (Tak)
Tak je v podstatě obyčejný kluk, který poslední rokem studuje střední školu. Žije pouze s otcem, který vlastní obchod s tofu a již od sedmé třídy mu pomáhá tím, že každou noc ve 4 ráno doručuje tofu do hotelu na vrcholu Mount Akina. Ježdění autem bere pouze jako nepříjemnou povinnost a možná proto se vždycky snažil být co nejrychleji doma, tím pádem skvěle ovládl techniku rychlé jízdy. Pracuje jako pomocník na čerpací stanici.
Hláška: S takovým obličejem jsem se už narodil.
Auto: Toyota Corolla Sprinter Trueno (AE 86) *86 (Eight-six, Hachi-roku)
Auto bylo původně Takova otce Bunty, který s ním později dal auto napůl a poté co si koupil nové auto nechal Hachi-roku úplně Takovi. Street raceři se na tohle auto koukají jako na starou plechárnu, která sice někdy možná byla dobrým autem, ale ty doby už jsou dávno pryč. Každopádně tahle černobílá osm-šestka je krapet poupravená a během 2nd stage dostane nový motor, který ji zase posune o kousek dál. Přesto už je tohle auto trochu zastaralé. Ale jak Bunta často říká osm-šestka je auto, keré svého jezdce trénuje.

Fujiwara Bunta
Otec Takumiho. Je bývalým špičkovým street racerem a nyní vlastní obchod s tofu (Fujiwara Tofu Shop). Jeho auto Toyota Corolla AE-86 Trueno (Eight-Six nebo Hači-Roku) používá Takumi pro doručování tofu. Snaží se z Takumiho vychovat prvotřídního jezdce. Bunta je pěkně svérázný člověk, ale jinak mu to opravdu pálí. Prakticky není vidět jinak než s cigaretou v koutku úst.
Hláška: Tak je teprve začátečník.
Auto: Dříve AE-86, později Subaru Impreza WRX type R STi (GC8V,Version V) *Impreza
Během čtvrté série se Bunta rozhodne, že Takumi už postoupil na dostatečnou úroveň a že by si měl zkusit jezdit i v něčem lepším nž je Hachi-roku. Samozřejmě, že si auto kupuje i kvůli sobě :-). Takovi ho půjčuje na každé druhé doručování tofu. Když Tak prvně spatří typicky modře zbarvenou Imprezu, prožene se kolem něj, když sjíždí Akinu a nutno podotknout, že z toho má pěkné trauma a trocha uklidnění mu přinese až informace, že to byl jeho otec.

Takeuchi Itsuki (Iggy)
Je to Takův kamarád a spolužák ze školy. Stejně jako Tak pracuje na čerpací stanici. Hodně se zajímá o auta a potom co si nějaké koupí, tak chce být taky street racerem. V podstatě je to komická postava. Neustále se rozčiluje nad Takovým flegmatickým přístupem a "tajnůstkařením".
Hláška: Street raceři nepotřebují holky.
Auto: Toyota Corolla Levin SR-5 (AE-85) *85 (Hachi-go), Levin
Poté co si Iggy udělala řidičák tak strašně touží koupit si auto. Jeho snem je AE-86 a potom co uvidí Takumiho závodit, tak by Hachi-roku chtěl ještě tuplem. Jednoho dne konečně pyšně přijede na benzínku s novým autem, ale až tam zjistí, že to není sportovní varianta AE-86, ale pouze 85, která výkonem zrovna neoplývá. Přesto má svoje auto rád. Ve čtvrté sérii si za první full-time výplatu koupí turbo. Každopádě z tohohle černobílého Levina závoďák nikdy nebude.
Levin a Trueno jsou v podstatě totožné modely a liší se pouze předními světly, které má Trueno výklopné, kdežto Levin ne. 86 se pak dělala v obou provedeních. S Levinem 86 jezdí například Wataru (viz.níže).

Tachibana Yuichi (Boss)
Majitel čerpací stanice, kde pracuje Tak. Je dlouholetým Buntovým kamáradem. V mládí také závodil, ale bez valných výsledků. Vlastní čerpací stanici, na které pracují Takumi, Itsuki a Iketani. Pravděpodobně nemá děti ani rodinu, tak Takumiho závodění hodně prožívá.
Hláška: Na tohle už jsem starý.
Auto: nespecifikováno
Yuichi sice občas autem jezdí, ale jakým jsem si nevšimla.

Koichiro Iketani (Cole)
Je posledním zaměstnancem Yuichiho čerpací stanice. Jinak je vůdcem místního závodnického týmu Akina Speedstars, ale moc dobře řídit neumí. Je to trouba. Mohl mít milostnou aféru s Mako, ale totálně to svojí hloupostí zazdil.
Hláška: Nerad to říkám, ale Tak nemá šanci vyhrát.
Auto: Nissan Silvia K (S13) *S13 (S-ichi-san)
S13 je poměrně oblíbená, protože patří mezi levnjší sportovní auta(samozřejmě mluvím o Japonsku). Cole tu svoji zelenoušedou naboural v první sérii, když trénoval na závod proti Keisukemu.

Kenji
Je druhým nejlepším jezdcem Akina Speedstars (žádní jiní členové v seriálu aktivně nevystupují). V seriálu není řečeno co Kenji dělá, ale vypadá to, že většinu svého času tráví na benzínce kecáním s Colem a Iggym.
Auto: Nissan 180SX (RPS13) *180
Je to sesterský model s S13 a mají společně šasi. Kenji ji vlastní v bílé barvě.

Ryosuke Takahashi (Ry)
Nejuznávanější a dosud neporažený závodník v oblasti Gunmy. Pochází ze zazobané rodiny (vlastní nemocnici) a veškerý svůj čas dělí mezi závodění a studium medicíny. Výborně se vyzná v autech i v různých technikách jízdy. Je to takový analytik a pokud není v autě nebo nekouká na závody, tak se neustále zabývá různými simulacemi na počítači. Prostě ten nejhustší borec v seriálu a ještě navíc je i pěknej. Je zakladatelem a vůcem týmu Red Suns. U svých soupeřů se snaží najít všechny jejich slabiny a co nejlépe jich pak využít.
Hláška: Tebe porazím, kdykoliv budu chtít.
Auto: Mazda Savanna RX-7 Infini III (FC3S) *FC -vyslovováno anglicky
Kvůli barvě auta a rychlosti s jakou jezdí se Ryosukemu přezdívá Akagi's White Comet. FC je druhá generace RX-7. Tohleto autíčko je taky nutně poupravené. Nejzajímavější byla strategie, jak poarazit Akina's 86, kdy Ryosuke u FC snižoval výkon. Jinak ve čtvrté sérii auto jednou půjčí Keisukemu na rande.

Takahashi Keisuke (K.T.)
Mladší Ryův bratr. K závodění má úplně jiný přístup než jeho bratr. Zatímco Ry všechno pečlivě analyzuje, K.T. vícemeně jezdí instinktivně. Je první kdo závodí s Takem. Jinak K.T. vypadá jako frajírek, ale jezdit umí. K autům ho přiveld jeho bratr Ryosuke, kterého má Keisuke opravdu rád a velmi ho obdivuje. Dřív byl Keisuke pěkné kvítko a nepatřil ke zrovna slušným hochům. Takže má i dost drsnejch kámošů. Keisuke se nedá prostě popsat jinak než, že je fakt hustej.
Hláška: Je to snad duch někoho, kdo se tady zabil?!
Auto: Mazda Efini RX-7 (FD3S) *FD vyslovováno anglicky
Zářivě žluté FD se ke Keisukemu docela hodí. Je to o jednu genaraci novější model než s kterým jezdí jeho bratr. FD za trvání seriálu projde velkým množstvím úprav. Nejmarkantnější je asi ve druhé polovině 4th stage potom co ho Keisuke nabourá, když přejede přes louži oleje.

Mogi Natsuki (Natalie)
Chodí do školy s Takem. Zamilovala se do něj a sbalila ho. Hodně dlouho vůbec neví o tom, že Tak závodí. Za peníze a drahé dárky spala s otcem své spolužačky, který jezdí v Mercedesu. Přestože to tak nevypadá, Takumi ji má rád. Po odkončení střední koly odejde na školu do Tokya a už se v serálu neobjevuje.
Hláška: Vždycky se mi dělá v autě špatně, ale když řídíš ty, tak vůbec.
Auto: nemá

Takeshi Nakazato (Zack)
Vůdcem týmu Night Kids a nesmiřitelný soupeř Rye. Také se nemá rád s druhým nejlepším z Night Kids Shingem. Je to druhý Takův soupeř.
Hláška: Jízda driftem nemůže být nikdy rychlejší než správný grip.
Auto: Nissan Skyline GT-R V-Spec II (BNR32) *R32, 32(San-ni), GT-R
Zak si svojí R32 koupil poté, co byl se svým předchozím autem (S13-říkala jsem že je dost oblíbená) poražen práve 32. Dříve jezdil driftem, ale po změně auta je zastáncem gripu. GT-R je dobré auto, ale má nevýhodu, že je poměrně těžké, což se projevuje hlavně u downhillu, kdy dochází k rychlému opotřebení předních brzd a pneumatik.

Shingo Shouji
Druhý nejrychlejší jezdec týmu Night Kids. Nemají se rádi se Zackem, ale spíš se tak jenom tváří.
Hláška: Nestůj tak blízko u mě, ještě to bude vypadat, že jsme přátelé.
Auto: Honda Civic SiR II (EG6) *EG-6 (ídží-six -i v japoské verzi vyslovováno anglicky)
Shingo je přesvědčen, že jeho červený Civic je nejlepší downhillové auto. Jak jinak Takumi mu ukáže že ne. Navíc během závodu s Takumim auto lehce nabourá. Shingovou specialitou jsou závody typu Death Match, kdy se jede s pravou rukou přivázanou k volantu.

Satou Mako (Maya)
Společně se svojí kamarádkou Simone/Sayuki, která funguje jako navigátorka se během dvou let vypracovali na nejrychlejší v Usui. K autům se dostala proto, že se platonicky zamilovala do Ryosukeho. Pak se zamiluje do Iketaniho a chce se závoděním seknout. Ale jelikož to s Iketanim nevyjde (on je opravdu příšerný trouba), u závodění naštěstí zůstane. Nikdy se v seriálu neobjevilo, že by závodila na jiné trati než v Usui.
Hláška: Chci ti věnovat své pannenství.
Auto: Nissan Sil-Eighty (RPS13) *Sil-Eighty
Sil-Eighty je něco mezi S13 a 180SX, předek z S13 a zadek ze 180, odtud i název: Sil jako Silvia(předek auta) a Eighty jako 180(zadek auta). Vznine to tak, že se nabourá 180 a předek se předělá na S13, protože má levnější náhradní díly. Mayino modré Sileighty je přezdíváno Anděl z Usui.

Sayuki (Simone)
Mayina kamáradka, která sice neřídí, ale dobře rozumí technice jízdy. Snažila se sbalit Taka, ale ten to ani nezaregistroval. Jinak je docela od rány a s ničím se moc nepáře. Možná proto se jí bál oslovit i Nakazato z Night Kids, přestože se mi líbila. (Oni to vůbec street raceři z Initialu s holkama moc neumí...)
Auto: vlastní auto nemá, jezdí s Mayou

Kyouichi Sudo (Kyle)
Šéf týmu Emperors, kde všichni členové jezdí jenom s Lancery Evo. Je to docela drsnej týpek, ale rozhodně mu to myslí. Potom co byl poražen Ryosukem se rozhodl (před začátkem seriálu), že na sobě pořádně zapracuje a Ryosukemu to vrátí. Tak uplynul rok a objevil se s ambicioózním plánem, aby tým Emperorrs porazil všechny okolní týmy. Třešničkou na dortu měla být porážka Ryosukeho.
Auto: Mitsubishi Lancer Evolution III GSR (CE9A) *Lan-Evo III
Opět je přesvědčen o tom, že jeho černé Evo je nejlepší auto co může být. Ale Ryosukemu mu to stejnak pěkně nandá.

Seiji Iwaki (Hawk)
Druhý nejlepší v týmu Emperors. Většinu závodů jezdí on. Není špatný jezdec, ale je trochu horkokrevný a inteligencí zrovna nepřekypuje. Většinou mu strategii vymýšlí Kyle, ale Hawk nepatří k lidem, kteří by si nechali poradit, takže ke své vlastní smůle si někdy dělá věci po svém.
Auto: Mitsibishi Lancer Evolution IV (CN9A)
Tohle blílé Evo je typické tím, že na velkém zadním křídle má nálepky poražených týmů.

Wataru Akiyama
Pochází ze Saitamy a na Akinu se dostal díky své sestře, která si zde našla práci. Chce závodit s Akinskou 86, což se mu splní. Patří k jedněm z nejlepších jezdců co se v seriálu vyskytují. Nesnáší bohatý kluky, kteří jezdí s prvotřídníma autama.
Auto: Toyota Levin (AE-86) *86, Levin
Je to ta varianta bez výklopných světel. S 86 jezdí proto, že na lepší auto nemá a zároveň mu dělá radost, když porazí někoho s drahým autem se svojí 86, kterou všichni podceňují. Což se jim většinou vymstí porotože tohle autíčko je notně poladěné.

Kazumi (Carrie)
Wataruova sestra, která přijela do Akiny pracovat ke své tetě. Seznámí se s Iggym, který se do ní zamiluje, ale všechno skončí, když se zase zpátky stěhuje do Saitamy. Je o rok starší než Iggy. Znovu se potkají ve 4th stage na závodech. Pak jdou spolu na rande, ale všechno naruší Kazumin bývalý přítel, kterého ještě stále miluje a on se k ní chce taky vrátit, takže chudák Iggy setře.
Auto: Nemá. Iggy jí půjčí svoji 85, když mají rande.

Wangan Midnight, aneb má malá filozoficko životní úvaha

21. února 2014 v 21:44 | Perdida |  Anime
Tento text jsem napsala před několika lety. Několikrát jsem ho upravovala, přepisovala a dopisovala další myšlenky a nikdy jsem jej nedokončila. Když jsem si jej dnes přečetla rozhodla jsem se ho zveřejnit tak jak je. Wanagan jem nikdy nedokoukala, dokonce jsem je už smazala. Ale možná až budu mít chvilku, kdy budu propadat depresím a beznaději, tak se na něj podívám. Dřív ne, bojím se, co by to se mnou uděalo.

Když jsem se potřetí koukla na Initial D, vážně jsem nemohla vydržet, že nevím jak to bude dál. Jelikož jsem trochu potrénovala díky Anitě Blake (pro ty co jí neznají plánuju článek) a jejímu komiksu, rozhodla jsem se, že teda zkusím číst mangu. A nakonec jsem zjistila, že mě to baví a že prolamuju další v japonské kultuře. Sice to není jako dívat se na anime, přece jen to postrádá tu dynamiku pohyblivých obrázků a zvuk, ale zvlášť pokud ten seriál znáte a v hlavě se vám vše vizualizuje do barevna a do pohybu a slyšíte mluvit postavičky, je to fajn. Dokonce moc fajn! No a když jsem se dostala i na poslední díly mangy (používala jsem mangareader.cz), rozhodla jsem se kouknout jestli na fansubových stránkách www.clucarimsa.info (vím, že se tak neříká skupinám co překládají mangu, ale žádný lepší pojem mne nenapadá) jestli tam nemají něco navíc. Navíc tam nic neměli, ale měli tam další dílka co překládají. Mimo jiné tam bylo např.Kanojo no Carrera (což jsem zkusila číst, ale mému vkusu to moc neodpovídá - nějak jsem se nedokázala vžít do role dívky, která zdědí Porsche Carreru a není schopná se s ní ani naučit řídit a má hrůzu i z obyčejného řazení...) a také tam byl Wangan Midnight. Jelikož mi ten název byl povědomý rozhodla jsem se podívat na svého věrného kamaráda ANN a vida anime je na světě. Už dopředu jsem měla trochu obavu kvůli hodnocení na ANN, že to nebude úplná pecka a bohužel ani tentokrát se vkus uživatelů ANN příliš neliší od mého.
První mráček se objevil, když hlavní hrdina Akio spolu se svým kamarádem/spolužákem a dvěma dívkami jedou po dálnici a objeví se černé Porsche 911. Akio ve vínovém Nissanu Z31 (aspoň doufám...) proti 911 na dálnici...? Už jenom to, že ho pojmenovali Blackbird mě moc nenadchlo... K Blackbirdovi mám osobní vztah a pro mě je Blackbird tento. Na druhou stranu Wangan je starší než se v Hondě rozhodli pojmenovat tak motorku... navíc nemám poršáky moc ráda... Každopádně Blackbird je tady záporná postava, takže by to nemělo až tak vadit. Jinak zpět k anime, tady je celkem jasné jak na rovné tříproudé (!!!) dálnici tento souboj dopadl...
Pak přišlo to pozitivní, protože Akio se zamiloval do staršího Nissanu Fairlady Z na vrakovišti. Vždycky jsem měla ke svým autům velký citový vztah a když jsem si vybírala své první auto bylo to podobné jako Akio. Stejně jsem zůstala stát a koukala jsem na něj a věděla jsem, že je to ono. A vůbec všichni zainteresovaní mají v seriálu k autům výrazný citový vztah. A navíc stará auta mají něco do sobe...
Ve Wanganu se o závodění mluví moc hezky, líbí se mi příběhy jednotlivých lidí, kteří jsou taky tak nějak ztraceni ve světě a radost ze života cítí až za volatnem svého auta. Na druhou stranu se tam pohybují obyčejní lidé, kteří je naprosto nechápou. Přestože to není úplně přesně jako v mém životě, taky se mezi většinou lidí cítím ztracená a bez jejich porozumění... a nejde o to, že by mi vadil zrovna tento pocit, ale spíš ta skutečnost jakým směrem nás svět okolo sebe tlačí... bohužel nemám dostatek síly, odhodlání a možná něčeho úplně jiného (řekla bych skoro až nadpřirozeného), abych to dokázala změnit a tak se cítím sama a ztracen, stejně jako modelka Reina a ještě hůř, že ani v jedné oblasti svého života nejsem tak úspěšná jako ona. Rozdíl Wanganu oproti ostatním seriálům je pro mě v tom, že Wangan mi připomíná můj vlastní špatný život, kdežto jiné anime mi na můj vlastní život dávají zapomenout.
Můžu tak říci, že pokud se týká "slice of life" je Wangan opravdu zajímavý, je krásný i vztahem lidí k jejich autům, ale bohužel je tady jedna zásadní věc co to celé významně kazí a to je jak vypadají závody ve Wanganu. Jednoduše mi přijde trapné závodit na tříproudé dálnici, kde více méně vyhrává ten kdo má nějvětší výkon. Ano, vím, že to není až tak úplně jednoduché přece jen občas tam nějaká zatáčka, popřípadně provoz, je a v rychlosti nad dvě kila už to přece jen nějakou zručnost chce, minimálně citlivou ruku na volantu... Ale jak říká jedno přísloví "zmačknout plyn na rovince umí každý" (Fajn, není to přísloví, ale já jsem ho tam povýšila :-)), takže prostě ty bitvy na wanganské dálnici jsou špatné...
Fakt je ten, že Wangan Midnight to nevzdal a s další novou postavou příběhu mě zase zasáhl přímo do srdce. Koichi je automechanik a společně se svou ženou šetří peníze pro své děcko, které by se mělo každou chvíli narodit. Jenže Koichi je bývalý závodník a vždycky snil o tom, že si vytuní super káru... Jenže k tomu nikdy nedošlo a kvůli své ženě poslední tři roky sekal dobrotu a na auta nemyslel, ale... Když něco člověk opravdu chce stále se to k němu vrací a útočí to na něj... Jeho žena proto ale pochopení nemá... Já jsem se vždycky myslela, že když člověk někoho miluje, měl by ho milovat úplně se vším. Já vím, i v této oblasti jsem už dávno přišla o tuto iluzi, ale stejně vždycky když to někde vidím je mi to strašně líto. A čím důležitější pro člověka ta věc je, tím je to pro ně pro oba těžší... Ale co je to potom za lásku, když nemilujute velkou část toho druhého? Jak pak můžete někomu říct, že ho vůbec milujete, když se nejste schopni smířit s velkou částí jeho osobnosti?! Člověk toho na sobě může hodně změnit pokud opravdu chce, ale některé části změnit nemůžete, buď jsou to vlastnosti tak hluboko ve vás, že to nejde nebo je to tak moc podstatná část osoby, že by toho zbylo moc málo. A tak proč je proboha tolik lidí, kteří si myslí, že toho druhého dokáží změnit a neublíží mu?! Vždyť stačí jen rozlišit jestli opravdu milujeme toho druhého nebo jen jeho ideál v naší hlavě!
 


1.díl Anime a Manga a nové možnosti Windows

9. ledna 2014 v 14:43 | Perdida |  Downloads
Za tu dobu, co sleduju anime se toho hodně změnilo. Dříve jsem začínala přímém stahování z různých fanstránek, které bylo neuvěřitelně zdlouhavé. Nejen, že člověk musel stahoval jednotlivé díly, dokonce i ty byly někdy rozděleny na části, ale také byl download z těchto stránek neuvěřitelně pomalý, nešlo využívat různé download akcelerátory a souběžně mohlo běžet vždy jen jedno stahování. Když si na to teď vzpomenu, tak mám osypky... brrr. Pak jsem přešla na jednodušší a myslím i dodnes nejrozšířenější formu - torrent. Už léta používám aplikaci µTorrent.
Osvědčila se mi a nemám důvod ji měnit. Využívám snad jen jednu rozšiřující funkci a to je nastavování priority u jedntlivých souborů v rámci torrentu. I ve vyhledávání jsem konzervativní a používám stránku torrentz.eu, taky za léta ověřenou :-). Vyhledává mezi více stránkami, kde jsou torrenty ke stažení jako např. torrenthound, piratebay a velké množství dalších. K nalezení je zde prakticky vše navc ve slušné kvalitě. Ovšem poslední dobou používám více počítačů a neustále přehrávat nějaká data mne neba. Tak jsem objevila doplňkový způsob. Jsou jím aplikace ve Windows 8. Oproti dřívějším verzím se v osmičkách objevili apliakce v tzv. metro režimu. Funguje to podobně jako Apple store nebo Google store na telefonech nebo tabletech. K mému překvapení je tam i několik anime aplikací. VYnechám různé hry, testy, zpravodajské aplikace a pustím se rovnou do toho, co je nezajímavější: sledování anime.

Anime free
Aplikace funguje na bázi youtube. Defacto sumarizuje videa na youtube a seřazuje dle jednotlivých seriálů, tak aby se divák mohl pohodlně dívat na jeden díl za druhým a nemusel je vyhledávat jako klasicky na stránkách. Aplikace sama je velmi jednoduchá, ale účelu poslouží. Nevýhodou je samozřejmě malý počet titulů a také to, že většina anime je předabovaného anglicky. A to já nemám ráda.




Anime Tube
Obdobný princip fungování jako Anime free, tím pádem zde najdete i stejné tituly jako v Anime Free. Má trochu lepší uživatelské rozhraní, ale oproti Anime Free se v celoobrazovkovém režimu přehrávání zobrazuje reklama. Za poplatek 40Kč se dá odstranit. U Anime Tube jsou také u některých titulů doplněny stručné obsahy. Ve Storu hodnocení 5* (ale pouze 3 hodnocení).



Anime X Watcher
Na konec jsem si nechala to nejlepší :-). Tato aplikace má obrovskou výhodu, že videa nevyhledává jen na youtube, ale z více zdrojů. Tím pádem je tam neporovnatelně více titulů, na druhou stranu nemůžete mezi nimi procházet, ale musíte vyhledávat podle názvu. To co jsem v předchozích dvou našla jen dubbed, tak tady i subbed. Takže obrovské plus. Ovládání, ani interface není úplně top notch, ale pracovat se s tím dá. Anime vyhledává a také umožňuje přidávat si je k oblíbaným, aby je uživatel nemusel pokaždé hledat. Pamatuje si i shlédnuté epizody. Reklama je v běžném rozhraní všudy přítomná, ale při celoobrazovkovém režimu přehrávání není.


Shrunutí
Doporučuji vyzkoušet aplikaci Anime X Watcher, z mnou testovaných je nejlepší. Torrenty ale nahradit nemůže. Kvalita přehrávaných videí je totiž špatná už i na mě. A to u běžných filmů nepotřebuji ani DVD, Blue Ray už je úplně mimo rozlišovací schopnost. Aplikace se hodí spíše pro občasné sledování na menším monitoru - notebook, tablet, a zde pak svou sluřbu udělá.

Příště o aplikacích na čtení mangy. V dalších dílech se podíváme na zoubek i aplikacím pro telefony.

I am back!

6. listopadu 2013 v 16:47 | Perdida |  Jen tak...
Ha! Tak přes nějaké těžkosti, které jsem měla, jsem zpět. Jako např. že jsem si nemohla vzpomenout jaké uživatelské jméno jsem si nastavila, jaké je heslo a tak :-)
Jestli jste si mysleli, že jsem s anime, mangou, Japonskem, doramou apod. skončila, tak vůbec ne! ABSOLUTLY NOT! Naopak. Je pravda, že sledování anime jsem relativně omezila. Přece jen my, pracující lid, máme méně času - to zní jako kdybych jako student vůbec nepracovala, což není pravda. Ale asi jsem bývala lepší v organizaci svého času. Ale zpět k věci, ale o to více jsem začala číst mangu a občas jsem viděla i nějakou doramu. Samozřejmě, že adaptaci anime/mangy.Ale tak nějak jsem neměla potřebu o tom psát. Asi začínám být ještě více introvertní, že už ani nepotřebuji psát...Ale pak jsem na jednom fashion blogu (ano, i já se zajímám o to, jak vypadám a co nosím :-) narazila na dotaz na má oblíbená anime a kde jinde najít zásobárnu typů než na svém blogu. Takže jsem si řekla, že bych si měla recenze psát i nadále aspoň sama pro sebe, když už jsem to neudělala u knížek a dodnes mne to mrzí.
Nejhorší na tom je, že to budu muset udělat zpětně a spoustu věcí už si nepamatuju, takže asi to nebude kompletní, ale aspoň vyzdvihnu jen ty dobré kousky. Už se těšíte? :-)

Nyan Koi!

22. ledna 2012 v 13:27 | Perdida |  Anime

Záchrana před kočičí kletbou.


Popravdě poslední dobou začínám mít trochu pokleslejší vkus... Možná je to tím, že už jsem dloho nic hodně dobrého a hlavně hodnotného neviděla... Tak jsem dospěla i k Nyan Koi! Nyan Koi je taková trapná oddechovka. Jelikož se mi poslední dobou do počítače dostali mnohem větší braky, tak jsem toto anime dokoukala. Roli v tom sehrálo i to, že to má jen 12 dílů, protože dvojnásobek bych už asi nedala...
Kousaka Junpei je středoškolák, který má alergii na kočky. Bohužel jeho matka a sestra (otec je kdesi za prací) kočky milují a tak jednu nesympatickou kočku mají doma. To by ale zas až takový problém nebyl, ale jednoho dne nešťastnou náhodou ukopne Junpei kočičí soše u svatyně hlavu. A začne rozumět tomu co říkají kočky. A ty mu povědí, že kvůli svému činu byl proklet a jestli se nehce proměnit v kočku, musí pomoci 100 kočkám... To je první zápletka seriálu, druhá je jak jinak než milostná. Junpei je zamilován do své spolužačky Mizuno Kaede. Té se sice také líbí, jenže situaci komplikují další děvčata, kterým se Junpei méně nebo více také líbí...
Nyan Koi je hovadina. Zápletky s kočkama jsou stupidní, občas jsem se zasmála u nějakých situací plynoucí z milostného mnohoúhelníku kolem Junpeie. To byly taky jediné okamžiky, které seriál trochu zachraňovali. Na druhou stranu se jedná o situace, které najdete v každém druhém anime a většinou lépe zpracované. Seriál je to sice bídný, ale vzhledem k tomu, že jsem narazila i na bídnější, tak ho neodsuzuji na úplné dno. Už jen po pár dnech, co jsem seriál dokoukala ho úspěšně zapomínám.. Každopádně pokud je v nabídce něco jen trochu kvalitnějšího, brala bych jinou možnost než se koukat na toto. Bohužel mě už silně docházají seriály, na které bych se mohla dívat. Databáze v ANN mi svítí navštívenými linky a ani jinde to s inspirací není o moc lepší. Takže možná se pustím do repete těch lepších děl...

Hana Yori Dango/ Boys Over Flowers

16. ledna 2012 v 21:33 | Perdida |  Anime

Máš červenou kartu!

From F4 with love

Asi jsem se hned na začátku nového roku zbláznila... Za prvé, dívám se na romantické kusy...Já???? Prosim??? Ano už je to tak, za posledních několik let jsem prodělala velkou změnu a ze začátku nenápadně a pokradmu se připletla do sledovaných děl. Během vánoc jsem prodělala jane-austenovské období a během týdne shlédla několik jejich zfilmovaných děl. Na anime jsem tak nějakou dobu neměla moc náladu a poté co jsem se před vánoci podívala na Jyu Oh Sei (viz. předchozí článek), jsem měla chvíli pauzu.
Už si ani nepamatuji, kdy jsem Hana Yori Dango stáhla, protože bylo zapomenuté mezi stohy jiných věcí na místě kam obykle anime vůbec neukládám. Nejdříve se mi do něj příliš nechtělo, protože mě trochu odstrašovala archaická grafika a nemoderní hudba openingu. Namátkou jsem zkusila otevřít nějaký díl zhruba uprostřed a zaujala mne scéna, kdy se mladík snaží políbit dívku, která ale nechce a to vše v doprovodu vážné (!) hudby. Tak jsem si řekla, že pokud jsem to kdy dala stahovat, tak to asi mělo dobrou referenci nebo hodnocení, případně mě něco zaujalo a staré kusy, které jsou stále ještě v oběhu většinou bývají kvalitní...Takže jsem se pustila do sledování a neskončila jsem dokud jsem úplně neumírala... To trošku přeháním, ale Hana Yori Dango jsem začala sledovat v sobotu odpoledne a když nepočítám 6-ti hodinový spánek a sem tam njěakou pauza na toaletu, popř. donesení jídla, pití, nepřestala jsem dokud jsem neshlédla všech 51 dílů a v neděli v 19 hodin ukončila maraton. Mám sklony k závislosti na anime, seriálech, hraní her, knížkách apod....Eyistují anime, která jsem viděla na jeden zátah, ale Hana Yori Dango vytvořilo naprostý rekord, protože 51 dílů na jednou už je opravdu velká porce anime...Tak a teď tedy k tomu, proč vlastně mě tak oslovilo?
Hana Yori Dango je milostný příběh a když se to hodně zestruční a zjednoduší, tak je v podstatě o lásce mezi chudou dívkou a bohatým mladíkem. Jenže jejich láska není vůbec jednoduchá...oba mají celkem komplikované povahy a tak se prostě a jendoduše nemohou domluvit... Jednou chce on ji ne a pak zase naopak, roli tam hraje milostný trojúhelník (vlastně spíše mnohoúhelník). Celé to ale začíná šikanováním na střední škole (jestli je opravdu v Japonsku šikana tak časta jak nám ukazuje anime a manga, tak jsem docela ráda, že jsem tam nechodila na střední... bych to asi ve zdraví nepřežila...). Makino Tsukushi z obyčejné rodiny chodí na elitní střední školu v Tokyu a přestože to jinak byla energická a přátelská dívka, ve škole se snaží být co nejvíce nenápadná a v podstatě přežít. Škole totiž autokraticky vládne F4 (Flower 4) v čele s Daimyojim Tsukasou. Jedná se o skupinu čtyř nejbohatších, nejkrásnějších a nejchytřejších dědiců. Tuto skupinku ve škole všichni obdivují, ale také bezmezně poslouchají a kdo se jim znelíbí, dostane do skříňky červený lísteček, který je deklarací války proti zmíněnému jedinci. Označeného chudáka pak různými způsoby šikanuje celá škola... Je celkem zřejmé, že Tsukushi je označena a to především díky svému silnému smyslu pro spravedlnost, když se zastane své kamarádky. Tsukushi se ale rozhodne, že bude bojovat a rozhodně ze školy kvůli šikaně neodejde tak jak to udělalo již mnoho studentů před ní. Podporou se jí stane jeden z F4 Hanazawa Rui, do kterého se Tsukushi zamiluje (jak jinak...). Jenže vše se zkomplikuje tím, že se do ní zamiluje sám největší autokrat Daimyoji Tsukasa. Jenže Tsukasa jak se patří na dědice největšího zaibatsu je pořádně... ekcentrický :-).
Na první pohled se seriál jeví jako klasická ukázka milotsného trohjúhelníku, v anime poměrně častém prostředí elitní školy v kontrastu s chudou rodinou hlavní hrdinky (to už jsem někdě slyšela.... nejmenovalo se to Popeluška? .. ne už to mám! Popelka to byla!). Všechny prvky, které se v Hana Yori Dango objevují jsou v anime hojně používané a tak zkušenější divák anime ví o co jde. Na druhou stranu, jsou v seriálu okamžiky, kdy se hlavní hrdinové zachovají hodně netypicky a divákovi (tedy alespoň mně) spadne čelist. Hodně netypický je pak hudební doprovod, protože ten v celém seriálu tvoří vážná hudba (většinou známější kusy). Ze začátku mi to přišlo hodně zvláštní, ale člověk si na to rychle zvykne. Vzhledem k tomu, že v seriálu jsou použivány hodně dlouhé záběry, hudba dobře umocní dojem, který ze scény na diváka srší. Přece jen jsou ale někdy jednotlivé záběry příliš dlouhé a jakožto divák jsem pak začala být hodně netrpělivá a především v pozdějších nočních hodinách jsem měla tendenci je přeskakovat a úplně to pak platilo v případě flashbacků. Těch je v seriálu požehnaně a jsou často příliš zdlouhavé.
Přesto Hana Yori Dango je velice kvalitní seriál, s dobře propracovanými postavami. Z mého vkusu bych snad jen zařadila více komických situací. Někdy to bylo až příliš dlouho moc vážné... A je pravda, že různých nedorozumění mezi Tsukushi a Tsukasou je tolik, že pak už člověk (pokud se nad tím zamyslí) vlastně nechápe proč se můžou mít rádi. I tzv. rozchodů je v seriálu až příliš a v některých pasáží jsem trošku ztrácela pojem, proč jsou vlastně na sebe oba hlavní představitelé naštvaní. Na druhou stranu seriál ozvláštňují i ostatní postavy, které jsou často velmi originální a bez nich by to asi někdy ani nešlo sledovat. V podstatě je tento seriál romantická slátanina - to musím upřímně přiznat- a jeho sledování vám nic nedá (bohužel), stejně jsem se během něj nesmírně bavila a přestože jsem se těšila na to až ho budu mít dokouknutý, když jsem skončila, nemohla jsem se ubránit smutku, že už je konec.
Jak už jsem zmínila na začátku, seriál je staršího data (1996) a bohužel je to na něm někdy hodně vidět. Především se jedná o někdy velmi nevkusné módní kreace hlavních hrdinů... Málem jsem umlátila smíchy, když Tsukushi v jednom z úvodních dílů prochází proměnou a je oblečena do drahých šatů a je ji aplikován make-up. Chlapci z F4 se celekm pravidlně objevují v opravdu úděsných modelech.
Hodně archaický je také pager... U nás ta věc nikdy nebyla moc populární a asi většina z nás si ji pamatuje jen ze starších amerických seriálů. Tady bych asi podotkla jen to, že si člověk občas nemůže zvyknout na to, že nemají mobilní telefony... Bože můj, jak nás všechny ta věcička dokázala zblbnout!
Každopádně, kdo máte rád romantiku, tak si Hana Yori Dango určitě užijete.


Jyu Oh Sei - The Planet of the Beast King

16. ledna 2012 v 20:57 | Perdida |  Anime
Všichni kdo už nějaká anime viděli si určitě povšimli, že jejich tvůrci neustále opkaují několik námětů dokola. A tak divák anime je postupně stále náročnějnější a náročnější, respektive nově zhédnutá anime hodnotí mnohem přísněji, než ta která viděl dříve, jelikož originalita jednotlivých děl je pro něj stále menší a menší.
Osobně jsem se některým tématům (zde konkrétně sci-fi) vyhýbala a díky tomu, že jsem z žánru neviděla tolik, tak se mi Jyu Oh Sei líbilo. Ale samozřejmě nebylo bez chyb. Jedná se o malou sérii s 11 díly. Vše začíná zavražděním rodičů dvojčat Thora a Raie. Ti jsou pak v modulu zaslání na planetu obývanou divokými rostlinami. Na této divokové planětě žijí lidé ve čtyřech odlišných "státech", kterému vládne jednička, kterou může každý vytvaz na souboj a stát se tak novým vůdcem. Vůdci jsou pak k dispozici "jeho pobočníci" dvojka a trojka, jakožto druhý a třetí nejsilnější. Nejsilnější na planetě, kdo porazí všechny ostatní vůdce se stane tzv. Beast King (Král Bestie) a podle legendy může z planety odejít. Jelikož se pravděpodobně jedná o jedinou cestu z planety rozhodne se Thor, že v rámci své pomsty to musí dokázat. Že to bude těžké je každému jasné hned na začátku, ale obtíže, na které Thor narazí jsou ještě mnohem těžší než si kdy pomyslel a nesouvisí přímo se silou jeho soupeřů, ale s jeho vlastním srdcem a pocity.
Děj seriálu je rozdělen do dvou časových období. Nejprve je zachycen život Thora hned po přistání na planetě a jeho adaptace na místní podmínky. Pak je děj bez varování přenesen o několik roků do budoucnosti. Obě části mají hodně odlišnou atmosféru. První část nám představuje drsnou planetu a v kontrastu s ní dobré srdce hlavního hrdiny a především jeho elán, odhodlání a touho po pomstě, návratu domu a především po cestě na planetu Zemi (Thor není ze Země). Druhá část je mnohem více depresivnější, temnější a především Thorovo chování se významně změnilo. Je v tom jasně poznatlný rozdíl mezi dítětem a dospělým mužem. Depresivní mi to přišlo pravděpodobně proto, že je vidět jak život člověka obrousí... když jste dítětěm věříte, že máte možnost dosáhnout všecho, když se budete snažit, že změníte svět... Jenže jak člověk dospívá, tak vidí, že svět nezmění a že naopak svět změnil jeho... Už si nepřeje změnit svět, ale přeje si najít místo ve světě, které mu bude vyhovovat... A tak je to vidět i na Thorovi... Jenže on není obyčejný člověk a tak ho osud nenechá jen tak být, ale ještě mu pořádně ukáže zač je toho loket...
Musím upozornit, že je to smutné anime. Objebuje se tu celá spousta neštěsí, které může člověka potkat. Po prvním velkém neštěstí, které Thora potká jsem si říkala, že to přece tak nemůže být, že se dívám na anime a že se ukáže, že to tak ve skutečnosti není... Jenže ono je. Děj seriálu je napínavý, ale někdy to spíše na obtíž, protože jsem se bála, co nepěkného někoho z hlavních hrdinů potká. Skutečně tak seriál potvrzuje svůj název, že se jedná o planetu krále bestie. Jyu Oh Sei opravdu není seriál pro pobavení a já sama jsem z něj měla hodně smíšené pocity. Na druhou stranu má tu sílu změnit názor na problémy obyčejného člověka žijícího v našem až příliš pohodlném světě... skutečně mi pak připadalo nepatřičné "fňukat" nad mými problémy.

A přestože nakonec byla snaha o optimistický konec, padlo na něj až příliš mnoho obětí, aby to dokázala smazat hořký pocit, který mi po sledování Jyu Oh Sei zůstal.
Jyu Oh Sei je ten typ sci-fi, které mě dokáže oslovit. Prostředí a sci-fi věci nepoužívá pro příběh samý, ale pouze jako kulisu pro konfrontaci člověka s extrémním prostředí, jež pak v konečném důsledku odhlauje nitro člověka včetně jeho nejhorších stránek. Trošku (ale opravdu jen trošku) mi to připomnělo díla Ray Bradburyho a Eduarda Martina, které také využívají fantastické vynálezy, ke zkoumání lidského nitra.


Tenshi na Konamaiki

9. prosince 2011 v 23:29 | Perdida |  Anime

--- Cheeky angel ---

Holka nebo kluk?

Tenshi na Konamaiki je rozverné anime s halvním tématem výměny pohlaví. V anime i především v manze je to jedno z nejoblíbenějších témat a titulů, které v různých formách pohlaví postavám vyměňují je nepočítaně. Ale i přestože Cheeky Angel (jak zní anglický název anime) využívá tohoto ohraného tématu, je to anime svěží a vtipné.

Celkově má 50 dílů a tak je hlavní zápletka především v některých dílech trochu rozbředá a je uměle natahována tak zvaně výplňovými díly. Však to znáte - školní festival, letní festival s ohňostrojem, školní výlet apod. Každý kdo někdy nějaké anime se středoškoláky viděl, to zná. Přestože i tyto díly jsou vtipné a určitě se u nich pobavíte, minimálně některé z nich bych vynechala a seriál by byl kompaktnější a zůstal by po něm lepší dojem. Toto je ale opravdu snad jediný větší nedostatek, který jsem na seriálu pozorovala. Jinak se opravdu jedná o vtipný děj, pokud jej bereme s trochou nadsázky, královsky se u něj pobavíme. V určitých chvílích mi Cheeky Angel připomínal School Rumble, ale s mnohem menší mírou bláznivosti a bez parodií. Jak už jsem nastínila na začátku hlavní záplětka je velmi jednoduchá a začíná, když osmiletý Megumi získá čarivnou knihu, ze které se zhmotní Harlekýn, který mu splní jedno přání. Megumi si přeje aby byl nejmužnější mezi muži. Jelikož je Harlekýn trochu poťouchlík, tak jeho přání poupraví a z Megumiho se stane dívka.

Děj seriálu se ale kromě retrospektivních okamžiků odehrává o 7 let později, když Megumi a její nejlepší kamarádka MIki, která jediná Megumi věří,že byla chlapec (protože u kouzla byla přítomna) nastupují na střední školu. A jelikož Megumi je je velmi krásná (dlouhé blond vlasy ;-)) okamžitě se stává idolem většiny chlapců ze školy. To samozřejmě pro ni není jednoduchá situace, protože ona stále věří, že se jednoho opět stane chlapcem. V seriálu se ale nejvíce objevuje skupinka jejích čtyř nejvěrnějších obdivovatelů. Tato skupinka je složena z nejtypičtějších anime postav: 1) Soga Genzo - nejen školní dleikvent, který každému dá na budku a jeho odpolední program spočívá v tom, že se jde s někým mlátit. 2) Hitomonji Kobayashi - od malička je trénovat jako samuraj, respektive dle tradičního japonského kodexu bojovníka - bušidó, jinak gentleman, kterého dívky obdivují pro jeho spravedlnost a dvorné chování. 3) Tasuke Yasuda - malý kluk s brýle co by tak asi mohl být správně - hentai (divný, úchylný) a vždycky má při sobě foťák, pro pořízení lehtivých snímků pěkných dívek, to že mu nělikokrát za díl teče z nosu červená, asi nikoho nepřekvapí... 4) Fujiki Ichiro - na závěr jsem si nechala asi nejvtipnější postavu. Jendá se o normálního kluka a tím normální je myšleno naprosto průměrný a to naprosto ve všem...To že je někdo nějakým způsobem zvláštní je celkem janá záminkasi zněj dělat legraci, ale to jak si v Cheeky Angel dělají legraci z průměru je opravdu parádní. Celou skupinku pak doplňuje vzorná mladá dívka Miki a naopak chlapecká Megumi, která vyniká především v bojových uměních a většinu kluků přepere levou zadní.

Mars

2. září 2011 v 20:57 | Perdida |  Manga

Láska na motorce a s štětcem v ruce


Včera před spaním jsem si hledala nějakou mangu, kterou bych si mohla přečíst, protože jsem zvyklá si skoro vždy před spaním číst. Vždy jsem něco zkusila, ale po pár stránkách jsem to zavřela a až pak mi do oka padl Mars. Zaujal mne název, protože jsem si říkala, že by to mohlo obsahovat trochu více akce a ne jen samou romantiku.
A hned po pár stránkách jsem si řekla WAU! Delikvent co jezdí na motorce!! To je moje gusto. Trochu jsem se lekla co se vyklube z hlavní ženské hrdinky a jak bude zpracované to ježdění na motorce, protože ještě teď mám trochu hrůzu z Kanojo Carrera, kde se sice jedná o auto, ale brrr... Holka, která zdědí Porsche a neumí jezdit s manuální převodovkou... Nějak jsem se neodkázala vcítit do její kůže a tak jsem to odpískala, přestože by mě zajímalo o čem to tak může být dál. Těžko ještě najdu zajímavou mangu nebo anime, která by se rovnala nebo alespoň přiblížila skvělému Initialu D.
Jak už jsem naznačila hlavní hrdinka Aso Kira patří k typům, které já ráda nemám (možná proto že vůbec nejsou jako já), ale vývojem příběhu mi byla čím dál sympatičtější a sypmatičtější, podobně jako se s ní začala kamarádit původně její rivalka Haruki. Kira je totiž plachá dívka, která se s nikým nebaví a pořád si jen maluje a že maluje hezky. Žije pouze s maminkou, protože otec jí zemřel při dopravní nehodě, když byla malá.
Ale kdo že je ten motorkář? Jmenuje Kashido Rei a do japonské střední školy příliš nezapadá. Kouří, jezdí na motorce (má Ducati Monster a řidičák na motorku bez omezení - nechápu jak to v Japonsku mají, že může mít neomezený řidičík na motorku v 16 letech, když u nás to jde až v 21 a na auto jsou řidičáky rozděleny na manuální nebo automaty...), chodí s holkama (většinou s více najednou) a má s nima sex (!), do školy chodí jen někdy a bydlí sám v polorozpadlém baráku. Sice zjistíte, že nakonec na něm není úplně všechno tak cool, ale to už ho máte tak rádi, že mu to odpouštíte. Ze začátku se Mars tváří jako lehkomyslná manga o lásce mezi playboyem a stydlivou dívkou, která nemá kluky vůbec ráda a díky němu změní názor a začne si s ním život více užívat. Ale postupně vyplouvají napovrch temná tajemství z minulosti obou hlavních protagonistů a vše přestává být jednoduché a přímočaré.
Mars opravdu na mě působil emocionálně hodně silně, podobně jako anime Nana. A pocity jsem s nejen hlavními hrdiny prožívala i já. Mars se hodně strefil do mého vkusu a s hrdiny jsem jejich příběh prožila místo abych jej jen četla. A co je na manze Mars asi nejúchvatnější je ten kousek temnoty nebo zla nebo nazvěte si to jak chcete, který postavy v sobě mají, který mám v sobě i já, ale nikdy nevím jestli ho mají všichni ostatní anebo jen opravdu někdo, tak jak to rozebírají v příběhu. Vím, že ten kousek toho zla je součástí mé osobnosti a kdybych o něj přišla, tak je to jako z 3D udělat 2D. Ta temná část v Marsu vyjadřuje šedost postav. Mars jednoduše ve svém příběhu, v jednání svých postav má něco, nějaký "třetí rozměr", který jej posouvá nad průměr. Než jsem ho dočetla tak nebyla schopná dělat nic jiného a po jeho přečtení se nedokážu soustředit na nějakou jinou činnost. Opravdu je to tak silný příběh, že mě to úplně rozhodilo. A strašně mě mrzí, že už je konec.
Mars má celkem 15 kapitol, které jsou ale většího rozsahu většinou mají kolem 80 stránek, ale upozorňuje že dvojstránek. Takže není úplně krátký, ale stejně to pro mě bylo málo. Řekla bych, že by šlo příběh zpracovat v delším rozsahu aniž by utrpěla kavlita celé mangy, protože některé věci jsou tam celkem stručné. Trochu více tam chybí rozpracování vztahu mezi Kirou a Haruki, protože jejich kamarádtsví přišlo hodně rychle. Obdobně je tomu v případě druhého milostného párů, jehož příběh by také byl zajímavý. Možná si vymýšlím blbosti, ale já bych prostě chtěla ještě trochu víc!
Je pravdou, že Mars, že jsem mangy nepřečetla ještě tolik jako anime a tím pádem není můj vkus úplně tak vypilovaný jako u anime, ale tahle mangy už mi asi zůstane zaklesnutá v srdci jako jedna z těch lepších, protože co se týká příběhu rozhodně má co nabídnout, přestože se občas objevují trochu slabodušší prvky, tak jak to u červené knihovny bývá... Něžnější pohlaví není jen klišé...
Mars najdete na mém oblíbeném mangareaderu zde.

Midnight Secretary

4. dubna 2011 v 18:53 | Perdida |  Manga

Perfektní sekretářka pro upíra


Romatická vlna mě po předchozí manze neopustila a tak se opět rozhodla sáhnout po něčem s shoujo štítkem. Tentokrát, ale už ne ze školních lavic, ale z office buildingu. MIdnight secretary je příběh sekretářky, jak už napovídá název, ale to ne jen tak ledajaké, ale přímo špičkové. A díky svým vbýborným výsledkům je Satozuka Kaya přiděla jako osobní sekretářka ředitele Toumy Kyouheie.
Touma Kyohei je ředitel rodinného podniku (rodinný úplně nevystihuje velikost businessu každopádně se jedná o velkou korporaci) a má pověst playboy, protože ženy se kolem něj motají ve velkém a nikdy nerandí jen s jednou zároveň. Je mu 26 let, je ředitelem velké společnost a vypadá oparvdu dobře, takže se vůbec není čemu divit. Oproti tomu Kaya na kluky nikdy moc čas neměla, protože jí zemřel a tak měli s maminkou co dělat, aby vyšly a Kaya mohla dokončit školu. Teď je jí 22 let a v práci se jí daří. Jenže vypadá jako klasická sekretářka. Nosí brýle a vlasy stažené do pevného drdolu. A o je také důvod, proč když jí Kyohei uvidí ji jako svojí sekretářku nechce a chce aby alespoň trochu změnila image. Jenže to Kaya nechce, protože se stydí za svou dětsky vapadající tvář, kterou maskuje pomocí falešných brýlí a staženého účesu. Nakonec ale Kyohei Kaye šanci prokázat své schopnsoti dá a ta mu předvede, že schopná oparvdu je. Ale do šoku ji dostane, když zjsití že Kyouhei vlastně s tolika ženami nerandí protože by byl až takový milovník žen, ale protože je upír, který se z nich potřebuje krmit. Přestože je Kaya v šoku neodradí ji to a jako svou další povinnost sekretářky přibere starat se ředitěli o "pravidelnou stravu" a minimalizovat jeho pobyt na slunci.
Jenže se vše trochu zkoplikuje, když se Kaya do svého šéfa zamiluje. Nakonec se na náléhání jeho bratra rozhodně opustit práci Kyoheiovu osobní sekretářky a je "zapůjčena" do dceřinné společnosti, kde se má postarat o vybudování sekretářské infrastruktury a být k ruce prezidentovi společnosti. Jak jinak ten jí na začátku také obligátně odmítne, že pomoc nepotřebuje, ale je naprosto uchvácen Kayinými schopnostmi. Na rozdíl od arogantního, sobeckého Kyoheie je naprosto odlišným typem šéfa, která je milý, hodný a přátelský. Jenže Kaya se své lásky zbavit nemůže...

Midnight Secretary není žádné světoborné dílo, ze kterého bych si odnesla spoustu zážitků, ale je to taková typická červená knihovna okořeněná upírem. Oproti školním dílů se přece jen postavy chovají dospěleji a snaží se své pocity nějak ovlivňovat, ale jak to v červené knihovně bývá, ty jsou tak opravdové a hluboké, že nakonec vyhrají nad rozumem. Souboj rozumu a citu a vyrovnání se s komplikacemi, které obtížná láska vyvolává, je na této manze asi to nejzajímavější. Jiank se o žádné vrcholné dílo nejedná a četla jsem ho několik večerů před spaní, což dokládá, že odtrhnout jsem se od něj zvládla :-).
Manga má celkem 35 kapitol a každá má kolem 40 stránek. Stránky většinou jsou jednoduché, dvojlisty se vyskytují střídmě. Zparcování postav je pěkné a zvlášť bych vyzvdihla Kayin šatník, protože když pak nechodí v uniformě, tak nosí opravdu hezké oblečení. Přestože se jedná o busines šatník a do prostředí se výborně hodí, má zajímavé outfity a určitě se u ní dá inspirovat. Trochu bych vytkla pozadí, které je v kresbě většinou vynecháno. Mužským postavám sex appeal rozhodně nechybí a taky by se mi líbilo v kancelářích plných takových mužů... :-)






Boku ni Natta Watashi___ Became a Boy____ A Girl or a Boy?

4. dubna 2011 v 18:10 | Perdida |  Manga

Láska v přestrojení


Když jsem dočetla mangu Initial D a Skip Beat! (tedy anime, které byly hodně neukončené), respektive přečetla všechny publikované díly, věděla jsem, že mě čtení mangy chytlo a že bych si mohla přečíst i něco nového. Velice mne zaujla vyhledávač na stránkách Mangareader.net, která jsem na čtení mangy začala používt a tak jsem si různě projížděla žánry (konečně jsem si taky zapamatovala co je co u shoujo a shounen, protože se mi to vždycky pletlo). Rozhodla jsem si dopřát nějakou romantiku. Prosím nikomu neříkejte, že pro to mám slabost, protože se to snažít skrývat i sama před sebou... pššš. A nejlépe pak v kombinaci se střední školou a spoustou pěkných kluků. A měla jsem to štěstí, že jsem narazila na Boku ni Natta Watashi. Až přečtu mnohem více mang asi si zpěně uvědomím, že to byla pěkná sračka a budu se divit, že se mi to mohlo líbit, ale v současném stavu se mi to opravdu líbilo. Kresba je celkem hezká a na postavičky se příjemně kouká, ale nic odlišného nebo originálního od průměru. Manga má celkem 16 kapitol a každá pak 40 až 60 stránek. Dvojstránky se vyskytují vyjímečně, takže čtení je pohodlné i na menších displejích.

A děj? Momoko a Akira jsou dvojčata. Momoko je ta princezna, která se strojí, je průměrnou studentkou a střední školu si vybrala především podle školní uniformy. Akira je naopak nadaným žákem a jeho rodičo ho silně podporují a vysnívají si jeho zářivou budoucnost. Tak není divu, že i střední školu mu vyberou prestižní pro nejnadanější studenty. Jenže den před nástupem do školy Akira zmizí. Jeho matka je z toho naprosto zdrcená a absolutně nechápající. Jenže vzhledem k hierarchii v rodině rozhodně nechce, aby Akira přišel o osvojí zářivou budocunost jen kvůli nějakému chvilkovému pomatení smyslů a tak svojí dceru Momoko převlékne za kluka a vyšle jí do školy místo Akiry, aby ho ze školy nevyhodili. Momoko je samozřejmě dosti nešťastná, ale vzhledem k vydírání její matky jí nic jiného nezbývá. Jenže výhradně chlapecká škola přece nemusí být pro holku špatné místo, ne? Zvlášť když holka dostane na pokoj nejžhavějšího kluka z celé školy Kunio Itoua, který její převlek odhalí velice rychle. Dobrý úsudek v prohlédnutí jejího převleku projeví i syn ředitele školy a také víc něž pěkný senpai Saeki Yousuke, který k půvobné byť maskované Momoko také nezůstane lhostejný.

Rychlé odhalení převleku pro mě bylo docela překvápko, protože jsem zvyklá, že většinou to všude trvá trochu déle a využívá se trapných situací, které díky tomu mohou vzniknou. Momoko se také velice rychle zakouká do Itoua, který nejen že jí pomáhá udržet v tajnosti její pravou identitu, ale také ji pomáhá se studiem, aby byla schopna zastoupit svého chytřejšího bratra. Překvapivě jim ani netrvá příliš dlouho než se do sebe zamilují a vyznají si lásku. Ve většině děje se tedy spíše řeší, jak to udělat, aby mohli zůstat spolu, popřípadně nějaká ta šaráda, aby zůstalo neodhaleno Momočino pohlaví.
Boku ni Natta Watashi je manga, která nemá žádnou hlubší myšlenku a je o školním životě lásce a humoru. Její čtení je určeno k odpočinku ,popřípadně před spaním, protože žádné výraznější emoce nevzbuzuje a velice rychle se vykouří z hlavy. Jo ale Itou je každopádně frajer :-)))

Otaku...???

11. března 2011 v 19:50 |  Anime
Když jsem před několika lety opět viděla v televizi anime, vůbec jsem netušila co to pro mne bude znamenat. Za těch několik let se toho v mém životě změnilo hodně a teď bych měla dodat, že jenom anime zůstalo :-), ale to pravda není, protože i tak byla doba kdy jsem se na aniem vůbec nedívala. Jenže ta už je zase pryč a zas jsem se vrátila k alespoň občasnému publikování článků na tomto blogu. Musím se přiznat, že ten blog si píšu opravdu jen pro sebe a pochybuju, že pro nekoho jiného měl nějakou přínosnou hodnotu, i když kdyby tomu tak bylo, tak by mi to opravdu udělalo radost. Je neuvěřitelné, že tento blog existuje už 5 let (respektive v dubnu to bude pět let). Založila jsem ho ze zvědavosti, abych zjistila jak to vlastně funguje a začala jsem si tu shromažďovat nějaké obrázky z anime, které se mi líbili. Až později jsem začala psát svoje vlastní články o anime s pochybnou kvalitou. První byl o Hellsingovi, prvnní anime, které jsem neviděla v televizi, ale začla využívat možností internetu. Ty články jsem začala psát kvůli sobě (jak vidíte jsem vemli sobecká osoba a prakticky všechno dělám pouze pro sebe), protože jsem neměla žádnou spřízněnou duši, se kterou bych si mohla o svých dojmech popovídat. A ap kuž jsem koukala na jedno anime za druhým. Trochu mě překvapuje, když se podívám na tento blog nebo na My Anime List, kolik už jsem toho vlastně viděla a to ještě musím přiznat, že jsem osoba nepečlivá a rozdhodně jsem si nezaznamenala každé anime, které jsem viděla a těžko to už někdy udělám, protože u některých titulů už si horko těžko vzpomínámo čem vlastně byli a několikrát se mi na ANN stalo, že jsem málem začala stahovat něco co jsem už dávno viděla. Na některé jsem se záměrně dívala znovu, to jsou ty které najdete ve článku Zlatý fond. To má ale spíše negativní dopad, protože se mi v poslední době příliš nedaří narazit na zajímavé tituly, které bych ještě neviděla. Sice mám na disku uloženo něco kolem 300GB dat jenom v anime, ale většinu z toho po prvních dílech přestávám sledovat, protože to jednoduše je pro mě moc velká blbost. No jsem zvědavá kam to takhle půjde dál...

Samurai Champloo

11. března 2011 v 19:23 |  Anime

Někde jsem si přečetla, že Samurai Champloo je od stejných tvůrců jako Cowboy Bebop, takže jsem na tohle anime byla proklatě zvědavá. A musím uznat, že přes trošku rozpačitým začátek jsem pak Champlooovi přišla na chuť. Takže během 26-ti dílů z roku 2004 se to pěkně roztočí.
Samurai Champloo a Cowboy Bebop toho mají společného opravdu hodně a snad jediný z hlavních rysů, který se liší je prostředí, ve kterém se děj odehravá. A to je tedy diametrálně jiné. Jinak vše ostatní má podobný styl. Stejně jako v Cowboyovi je důležitá hudba, tak tady též, ale blues budoucnosti vystřídal hip hop minulosti. A stejně jako posádka vesmírné lodi i tady se sešla skupinka podivínů s ne zrovna ukázkovou minulostí, která je nám v průběhu seriálu představována. Taky se tady hodně trpí hlady a není co jíst. Podobností je tam dost a rozhodně nejsou čistě náhodné :-).
Ale to už stručně něco k ději. Ten má pouze jeden spojovací článek, cesta za nalezením samuraje vonícího po slunečnicích. Protože děj je jinak hodně epizodický a každý díl je jedním malým uzavřeným příběhem, který se na cestě odehrál. Historicky je Champloo situován do edo éry, ale který rok přesně vám nepovím :). Všechno začíná v jedné vesničce kde v v hospodě pracuje mladá dívka Fuu. Jednoho dne se tam sejdou dva schopní samurajové, kteří už od prvního pohledu jdou proti sobě. Prvním je Mugen, který vypadá jako by vypadl z černošského ghetta Ameriky 70.let a i jeho bojový styl tak vypadá. Kombinace break dance a boje s katanou je sice šílená, ale Mugenovi to jde. Druhým je klasicky vyhlížející Jin, u kterého jsou méně obvyklé snad pouze brýle. I jeho styl boje je konvenční, ale ve schopnostech si s Mugenem rozhodně nezadá. A protože se oba samurajové do sebe tak pustili, nakonec skinčili přes noc v místním vězení a ráno je čeká poprava. Téhle situace se ale rozhodne využít Fuu, které vyhořela čajovna (nebo co to bylo za podnik) ve které pracovala a nemá kam jít.


Pomůže Mugenovi s Jinem uniknout a zato si od nich na oplátku vyžádá službu. Pomůžou jí najít samuraje vonícího po slunečnicích. A tak začíná cesta těhle tří ztroskotanců.
Samurai Champloo je prvoligové anime a stejně jako ostatní vynikající anime se vyznačuje skvěle namíchaným mixem akce, tajemna, děje a humoru. A jsou tu scény, na které si vzpomenu a jenom se musím usmívat. Dokonalá je kombinace hip hop stylu s historickými japonskými reáliemi. Opravdu originální, skvěle realizovaný nápad.
Vynikající je i výtvarná stránka seriálu. Champloo má zvláštní paletu barev, která je laděná žlutohněda a v prvním díle je to šok, ale pak už bych si bez toho nebyla schopná seriál představit. To že opening je báječný ani nemusím dodávat, ending už je krapánek nuda, ale tak to většinou bývá.



Závěrem můžu říct jen to, že neváhejte ani vteřinu a Samuraie Champlooa si stáhněte. Tak dobrých anime totiž mnoho není a já osbně ho řadím do top třídy vedle Cowboye Bebopa, Triguna, Initialu D, Nany, Monstera, Berserka a Hellsinga. A kdo se mnou nesouhlasí, ten podle mě má zvrácený vkus.

Odkaz na ANN.

Claymore

11. března 2011 v 19:16 | Perdida |  Anime

Do boje s velkým mečem!



Na Claymore jsem narazila na stránkách My Anime List nebo na Anime News Network v doporučených titulech, které by se mi mohli líbit, pokud se mi líbil Berserk. Určité společné znaky mají, v obou se objevují rytíři, fantasy prvky a příběh hodně stojí na mezilidských vztazích a člověk se bojí co špatného se postavám stane. Při sledování Claymore, potažmo i Berserka, má člověk neustály pocit číhajícího nebezpečí, které přinese něco zlověstného, přestože ani nelze říct, proč by se něco mělo stát.
Clamyore je v seriálu pojmenování pro napůl lidi a napůl monstra zvaná Youma, která se živí lidmi. Claymore byli vytvořeni organizací pro pomoc lidem, aby sloužili k zabíjení Claymoru. Aby toho byli schopni, tak jsou proměni na poloviční monstra. Za normálních okolností jsou v podstatě lidmi, ale čím více "odemknou" své schopnosti, tím více se stávají monstry. Pokud svůj limit překročí přestanou být lidmi úplně a stanou se tzv. probuzenými, kteří už jsou monstry a ne lidmi. Hlavní postavou seriálu je Clare a její příběh sledujeme ve dvou časových rovinách. Jednak v době, kdy byla malou holčičkou a pak v dospělosti, kdy už se stala Claymore - lovcem příšer.

Claymore se mi jednoduše řečeno líbil. Bavil mě děj, líbilo se mi chování postav, které bylo logicky podkreslené, nechyběla akce. Přesto je tam něco proč ho váhám zařadit mezi opravdu vynikající anime. Nevím proč, ale v některých okamžicích působí Claymore až moc tísnivě. Možná je to všemi těmi "nešťastnými" blonďatými claymorkami nebo těmi nešťastnicemi, které svůj limit překročili... Pomáhají lidem, kteří se jich bojí a pokud ze sebe vydají maximum stanou se monstry. Ale asi nejzásadnějším kritériem pro vstup mezi opravdu špičková anime je ten, že už se na toto anime asi nikdy znovu nepodívám a je to především díky špičkovému ději, jehož nejsilnější stránkou je napínavost a moment překvapení. Jak už bylo řečeno seriál se odvíjí ve dvou časových rovinách a jedna je napínavější než druhá a pokaždé se stane něco co absolutně nečekáte. Na rozdíl od například hollywoodských filmů vám tady chybí jistota nebo tušení jak boj dopadne. Ani při boji správňáků versus špatňáků si nikdy nejste jisti, že to správňáci opravdu vyhrají. Samozřejmě nebudu tvrdit, že neexistují výjimky...

Pesimismus a smutek vyjadřuje v seriálu i animace. Působí šedě a bezbarvě, nejoblíbenějším prostředím jsou především šedé skály, ale vyskytují se i bažiny nebo lesy, které jsou taky takové negativní...Claymorky jsou vystížně prokresleny, přestože mají tolik společných rysů jsou jednotlivé osoby natolik identifikovány, že se je většinou nepletete. Jejich vzhled skvěle doplňuje jejich charakter. Přestože jsou rásné, sálá z nich nebezpečí a také nelidkost v tom smyslu, že nejsou pouze lidmi.
O Claymore se mi špatně píše a i proto jsem dopsání tohoto článku tak dlouho odkládala. Opravdu má mnoho prvků společných s Berserkem, protože kromě řezničiny, velkých mečů a bojů vyvolává ten nepřijemný pocit. Ale určitě je to anime, která je vynikající kvality a pokud patří žánr k vašim oblíbeným rozhodně se vám bdue líbit.

Saiunkoku Monogatari

11. března 2011 v 1:42 | Perdida |  Anime


Intriky a láska na císařském dvoře


Plně souhlasím s jedním článkem, který jsem o tomto anime četla, že je to stejný žánr jako Twelve kingdoms, Fushigi Yuugi nebo Scrapped Princess. Dle mého má nejblíže k Fushigi Yuugi, ale za mě je z nich to lepší.
Dohromady má Saiunkoku dvě série každou po 39 dílech, takže patří k těm delším seriálům. Upřímně řečeno některé díly by za mě mohli být věnovány. Ale jako u všeho všechno má své kladné a záporné stránky a i anime jsou některé dějové linie zajímavější než jiné.

Saiunkoku je fantasy království o osmi provincích pojmenovaných podle osmi barev, kterým dohromady vládne císař a císařská armáda ministrů, úředníků a podobné havěti. Svět vychází z modelu čínského království, jednak svým byrokratickým uspořádáním, tak i obdobou zakázaného města, ale i stylem oblékání. Hlavní postavou je Kou Shurei, která sice pochází z významné rodiny, ale její otec je chudý knihovník/archivář na císařském dvoře a tak sice mají rozsáhlou rezidenci, ale každou chvíli jim z ní část spadne na hlavu, protože nemají peníze na její údržbu. Vzhledem, že Shurei umřela matka už v útlém dětství a peněz nikdy neměli nazbyt umí se Shurei perfektně postarat o domácnost a je skvělá kuchařka (všimli jste si, že v anime buď dívky vaří naprosto úžasně anebo jsou úplně tragické? nic mezi...), ale jejím snem je stát se císařským úředníkem a zlepšit svět, ve kterém žije, což je pro ni úplně na začátku nemožné, protože ženy mají zapovězeno se stávat úředníky.

Na začátku příběhu ale Shurei dostane nabídku z úplně jiného soudku a to, aby se stala společnicí nmladého novopečeného císaře, který o vládnutí nejeví ten nejmenší zájem. Císaři Shi Ryukimu se v nejmenším nemůžeme divit, že se mu do vládnutí vůbec nechce, protože politika je v tomto světě plná pletichaření a vlastního prospěchaření (ostatně kde ne?). O císaři si sice skoro všichni myslí, že je to hloupý, ale tak to vůbec není, ten naopak se snažil tento pocit vzbuzovat, aby získal čas na posílení své pozice, která po smrti jeho rodičů, sourozenců a zmizení jediného staršího bratra, který ho měl rád, není vůbec snadný úkol. Každopádně Shurei se mu jednak stane vzorem svou pracovitostí, snahou a pílí, ale také velkou útěchou a jedinou přítelkyní na císařském dvoře. V seriálu se objevují i další postavy, které jsou na straně císaře jako šógun Ryuren Ran nebo důležitý úředník Kou Reishin a Seiran a také spousta postav, které naopak proti císaři intriků. Je pravda, že ani na konci seriálu jsem si občas nevzpomněla kdo je kdo, protože především špatňáků je tam obrovská kupa a někdy mi prostě připadali hodně podobní a přiznám se, že mám i trochu mezery v anglických pojmenováních různých ministrů a jejich podřízených, takže jsem občas ani nevěděla kam koho zařadit. Ale i přesto bylo zajímavé sledovat nachystané léčky, kdy jedna strana přechytračuje druhou a dost často to byla i pěkná detektivka. Je pravda, že je zde méně akcí, protože většina intrik se odehrává politicky nebo obchodně, ale to nebylo vůbec na škodu. Skvělě je v seriálu zachycen vývoj jednotlivých postav a to především u těch kladných, kde dost často do hry zasahuje jejich rodina, která je nutí ke zcela opačným činům než by chtěli oni v rámci svého svědomí nebo vztahu k císaři.
Pro mě nejsmutnější postavou v seriálu je císař, který je šťastný víceméně jak pár okamžiků, kdy s ním Shurei žije v paláci, ale později je pořád osamělý a spíše mu přátel v jeho blízkosti ubývá a jeho pozice se zdá těžší a těžší jak poznáváme poměry na císařském dvoře.
Jak už jsem naznačila začátek seriálu je především věnovám vztahu Ryukiho a Shurei, ale ten postupen času (především pak odchodem Shurei od dvora) získává stále menší prostor, což je k jeho zajímavému průběhu celkem škoda, ale otázka jestli by byl tak zajímavý kdyby ho tam bylo více. Líto je miale především Ryukiho, protože ten je bez Shurei sám a opravdu hodně ji postrádá a obdivuji, že ji dokázal poslat pryč, aby ji umožnil rozlet v její kariéře.
Bohužel musím prozradit, že ani druhá série není ukončená a dá se předpokládat, že bude nějaké pokračování. Jelikož moje vášeň pro mangu tak nově probuzená, ještě jsem se nedostala k tomu, abych zjistila jak to se Saiunkoku Monogotari je.

Initial D - Third stage

5. března 2011 v 16:53 |  Initial D
No konečně jsem se dokopala k tomu abych napsala o dalším z úžasné série jménem Initial D. Tentokrát se jedná opět o návrat k hlavní dějové linii plynule navazující na Second stage. Přestože je v seriálu něco jinak (Ryosuke už má opět tmavé vlasy), hlavní kladné stránky zůstaly zachovány. Třetí stage je bohužel jenom film. A tentokrát bude Takumi závodit se synem odvěkého Buntova rivala Kogashiva Kaiem. Spíš by bylo vhodnější napsat, že je to naopak, protože jak je naznačeno v dalších částech mangy (věřte tomu nebo ne, prolomila jsem hranici a kvůli Initialu jsem začala číst mangu...bohužel i ta pořád běží takže jsem se pouze posunula v ději o něco dál, kde to aktuálně končí mnohem napínavěji než seriál. Ryosuke bude závodit a vypadá to na menší výlet do jeho minulosti a soukromého života...) pro Buntu vítězství nad ním bylo pravděpodobně příslovečným piece of cake... Taky máte ten pocit, že Bunta musí být tím úplně nejlepším řidičem na světě...?
Jako většinou bitva v Initialu zabírá většinu děje a z dalších událostí lze zmínit ještě dvě důležité věci, jednak Takumiho částečné udobření s Natsuki a také to jak ji efektně zachrání díky svým řidičským schopnostem. Ale s natsuki to už pak dál vyzní do prázdna... A hlavním bodem je pozvánka Takahashi Ryosukeho do týmu Project D.

Zlatý fond

23. února 2011 v 16:39 | Perdida |  Anime
Zlatý fond je množina anime, které jsem já určila jakožto opravdu mistrovská díla. V My Anime Listu ( o němž jsem psala v jendom z předchozích článků) jsem si je označila hodnocením 10, tzn. nejvyšším možným.


Když jsem se po letech vracela k anime díky tehdy ještě televiznímu kanálu A+ (dnes Animax, na který se již kvůli česky dabovaným anime nedívám) prvním anime na které jsem začala koukat bylo Full Metal Panic!. Po jeho odvysílání měli začít dávat Cowboye Bebopa, jelikož v té době měli ukázky pouze slovní bez obrazu, myslela jsem si, že to bude nějaký dětský seriál z divokého západu. Ale přece jen mi to nedalo a podívala jsem na první díl a od té doby už na tento seriál dopustit nedám. Viděla jsem ho několikrát a kdykoliv jej dávali na A+, tak jsem na něj koukala, přestože jsem ho viděla už několikrát. Nedávno jsem si ho opět stáhla a hodlám se na něj podívat znovu.
Cowboy Bebop má totiž všechno co by mělo skvělé anime mít. Je napínavý, vtipný, zajímavý, neočekávatelný, akční. Skvělé jsou dokonale propracované hlavní postavy, které jsou neopakovatelnými osobnostmi. Ať už je to lenošivý Spike s cigaretou věčně v koutku úst, který kldyž přijde na akci, tak je nepřekonatelný, bručounský Jet, který je srdci velký dobrák, hamižná Fay, která nakonec není tak věrolomná jak vypadá, Edward jehož ztřeštěnost překoná snad jen jeho inteligence a nakonec pejsek Ein, na ketrého často ani nezbyde psí žrádlo. Špičkově stylové openingy a endingy a skvěle zpracovaný námět. Tohle anime je prostě špička ve všech směrech. Snad až na ten smutný konec, doprovázený excelentní písničkou a lhala bych, kdybych řekla, že jsem u toho neplakala...



Tohle anime se mi vrylo do srdce opravdu hluboko. Když jsem viděla prvních pár dílů, úplně jsem tomu propadla. Vyprávěla jsem pak o tom svému kamarádovi u piva. Ten byl samozřejmě skeptický, protože přestože mě znal stejně si myslel, že to bude nějaká hloupá romanťárna, ale stejně jako já tomu naprosto propadl. Nana je o životě a jeho problémech, které většinou mohou potkat každého z nás. Z mého pohledu největší síla seriálu spočívá především v atmosféře, kterou na nás působí. Pokud se něco v seriálu děje, díky skvělé hudbě, obrazu, komentáři a dialogům, to s aktéry intenzivně prožíváme také. Smějeme se hloupostem, které provádí Hačiko, ale pak je nám smutno, když se rozchází s přítelem nebo je vyhozena z práce. Druhá Nana je trochu složitější než Hačiko, především díky tomu, že první polovinu seriálu sledujeme převážně z pohledu Hači a Nana je trochu vzdáleným idolem, který příliš o sobě a své minulosti nemluví.
Anime exceluje i v podrobném vykreslení postav a jejich interních pohnutek k činům a tak chápeme nejen dvě hlavní postavy Nany, ale i další jako Sachiko, která přebere Hachi přítele nebo Rena přítele Nany nebo Nobua nebo Reiru a další a další, protože stejně jako v reálném životě i zde si ovliňuje životy navzájem mnoho lidí. Špičkové je i grafické zpracování a především třeba podrobné vykreslení oblečení, které je pro autorku mangy typické. Naprosto nadstandardní je hudba, kterou i po leetch májm stále nahranou v mp3 přehrávači a první opening Rose je mým vyznáněcím tónem už v několikátém telefonu. Víckrát jsem vyměnila telefon a telefonní číslo než vyzváněcí tón.




Vždycky jsem byla fanoušek do aut a tak mi anime s autama nemohlo uniknout. I přes moje obavy to nakonec byla láska na první pohled, respektive od prvních minut. Tenhle seriál je totiž nejen nehorázně napínavý, ale je prošpikován naprosto špičkovými vtipy. Na jedné straně věčně ospalý a flegmatický Takumi, na straně druhé jeho dva trpaní kamarádi z benzínky Iketani a Itsuki, drsňáci Takahashiové nebo třeba krásky Mako a Sayuki. Nejbezkonkurenčnější je ovšem Takumiho otec Bunta, ten pro mě zůstává jedničkou co se týká všech otců v jakýchkoliv anime. Jeho hlášky jsou totiž neuvěřitelné! Stejně jako na Naně je i na Initalu velice pozitivní to, že má celkem hodně dílů rozdělených do 4 sérií. Navíc je stále ještě na obzoru pokračování, cis je pravda, že na něj čekám už docela dlouho, ale stále se na něj pekelně těším. Oproti Naně je Initial především o zábavě a to o dobré zábavě.



Berserk je stejně jako předchozí anime špičkou ve svém žánrů a přidává i něco navíc. Ale především je to špičková řežba s ideálním akčním hrdinou. Já mám ráda hrdiny co vždycky vyhrajou, dobře vypadají a jsou drsní. Gutts mi toto splňuje. Obdobně jako Initial D, není Berserk úplně nejnovější a to je jeho největší slabina, protože na grafickém zpracování je to relativně hodně znát. Rušivě působí především postavičky na pozadí, které většinou stále dokola provádějí stejnou sekvenci pohybů. Špičková je v Berserkrovi hudba, opravdu skvěle dokáže navodit atmosféru a některé kosuky jsou poslouchatelné i normálně. A především špičková písnička Tell me what je v openingu.


Samurai Champloo

Samurai Champloo je také nejlepší představitel svého žánru. Tentokrát se, jak už jeho název vypovídá, jedná o samuraje. Přestože se děj odehrává v úplně jiných reáliích, připomíná mi Cowboye Bebopa. Stejně jako tam i tady jsou hlavní hrdinové neustále bez jídla a na pokraji bídy, ale postavy mají jiné charaktery než jak je tomu na Bebopovi. Je prvním anime ze zlatého fondu, které jsem neviděla vícekrát, takže možná bych si ho měla zopakovat, protože už přece jen zapomínám. Co je v tomto anime naprosto špičkové je spojení historického japonska a moderního hip hopu, který se v seriálu obejvuje nejen jako doprovodná hudba, ale určuje i grafiku znělky, ale i některých postav, především Mugena.


Skip Beat!
Jelikož jsem se na tohle anime podívala znovu a přečetla zbylý děj jako mangu, rozhodla jsem, že ho zařadím do zlatého fondu. Nevím čím mě tenhle příběh nadchnul a proč vlastně je pro mě tak zábavný... Možná budu mít stejně jako hlavní hrdinka Kyoko nějakou slabost pro pohádky a především pro tu o popelce a jejím princi na bílém koni. Protože tenhle nesmrtelný příběh v podstatě předurčuje hlavní dějovou linku i v tomto anime. Narozdíl od ní je ovšem tahle slabost hodně hluboko schovaná a nikomu bych do očí nepřiznalo, že to moje malé cynické, realistické, zlé já, se dokáže shlédnout v pohádkovém příběhu o tom, jak jedna ukřivděná, nesebevědomá, šedá myš ke svému štěstí přijde a nejenže získá skvělou práci, několik kamarádu, ale i svého superprince na bílém koni. A nejhorší na tom je, že jí to ještě přeju! Možná jak člověk zjišťuje, že se mu jeho sny opravdu asi nevyplní a že podobné příběhy se stávají opravdu jenom v myslích lidí, tak o to víc rád se na ně dívá.

Plány mé otaku osobnosti

10. února 2011 v 10:00 | Perdida |  Anime
Jelikož mám rásnou výmluvu na odkládání věcí a to že trpím nějakou nemocí, která toto způsobuje. Jmenuje se prokrastinace a jestli tím náhodou netrpíte také se můžete podívat zde. Tak jsem se rozhodla, že místo věcí, které bych měla udělat, budu radši psát recenze na anime a konečně si zavedu svojí anime síň slávy nebo také zlatý fond, jak jsem se to rozhodla pojmenovat. Vím, že různých hodnocení a recenzí anime je všude spousta a čím dál více jich přibývá i v českém jazyce, ale jelikož si tyto stránky a články o anime píšu spíše pro sebe než pro nějaké čtenáře, kteří na tento blog zavítají beztak hodně výjimečně, svůj zlatý fond si prostě vytvořím :-). Dále plánuji ještě stříbrný fond a bronzový fond.

Ještě si dovolím jmenovat nejužitečnější pomůcky pro každého sledovače anime:


Ze všech anime databází je tahle stránka bezkonkurenčně nejlepší. Obsahuje snad všechna anime, která kdy byla vyrobena, včetně seriálů z mého dětsví, kdy ještě internet byl v plenkách. Za druhé o anime jsou shromážděna ta nejdůležitější data, tzn. krátký popis děje, počet dílů a dále všechny možné informace, které by člověka zajímali, tedy kupříkladu jestli už je anime kompletně odvysílané (a tím pádem jsou k dispozici na stažení všechny díly), jaký je opening a ending, názvy v jiných jazycích, ale také soupis postav a kdo je v japonštině nadaboval. Anime je také možné vyhledávat podle žánrů, které jsou každému přiřazena. U některých anime obsahuje i názvy dílů a u většiny také odkaz na magu, podle které bylo vytvořeno. Prostě nejlepší databáze co znám.


Druhého pomocníka jsem v porovnání s tím předchozím začala používat poměrně nedávno (ne že by to byla taková novinka, ale trochu jsem v tomto zaspala dobu), ale za tu dobu už mi prokázal velkou službu. Jak už jsem zmínila na začátku jsem člověk líný a tak o spoustě anime, které jsem viděla nenapíšu ani čárku. My Anime List, ale slouží i k tomu, aby zaznamenal anime, které jste už viděli a zaznamenali si tam i hodnocení. A tak už sice příliš nevím o čem třeba některé anime bylo, ale vím že jsem ho viděla. K funkcím, které ale využívám častěji, patří seznam anime, na které se chci teprve podívat, protože na ty lze zapomenout ještě snadněji, což by byla škoda zvláště pokud člověk věnoval určitý čas čtení a zkoumání, zda to anime stojí za ten čas, který se stráví jeho sledováním. Takže i když některé tituly mohou vytuhnout v tomto seznamu poměrně dlouho než je přesunu do těch, které jsem viděla, nikdy v zapomění úplně neupadnou. Trochu mne mrzí, že asi nikdy nebudou schopná mít v seznamu opravdu všechna anime co jsem viděla...

3. Torrent

Sice to není přímo stránka, ale určitě to patří k tomu, co mi sledování anime usnadnilo ze všeho nejvíc. Také už to používám dlouho, ale když seznam, tak úplný.
Od doby, kdy používám internet bez FUp limitu, tak torrenty určitě nahradily direct downloady ze stránek. Ty totiž nebyli zrovna nejrychlejší a ani nejpohodlnější, protože každý díl se musel zadávat na stahování ručně. Navíc nabídka byla poměrně omezená a sehnat anime, které bylo licencováno v USA byl trochu problém.

The Girl Who Leapt Through Time - Toki wo Kakeru Shoujo

8. února 2011 v 19:39 | Perdida |  Anime
Toki wo Kakeru Shoujo 1

Skoky v čase


Popravdě na anime filmy nekoukám moc ráda. Obdobně jako jsem v předchozím článku zmiňovala, že nemám ráda OVA, protože s postavami nestihnu pořádně skamarádit, podobně je tomu i v případě filmů. Jenže narozdíl od OVA je pravda, že u filmů bývá kvalita vyšší. A příběh dívky která cestovala časem je super.
Už si nepamatuju jak jsem k filmu přišla nebo proč jsem se na něj rozhodla kouknout, ale přestože je to fil novější, rozhodně už je poměrně známý a populární. Kdo ho ještě neviděl, tak by tak měl co nejdříve učinit, protože to stojí za to.
Makoto Konno je celkem obyčejná 17-ti letá středoškolačka, až do okamžiku kdy získá schopnost vracet se v čase. Nejprve je nadšená, jak krásně může ovlivňovat své známky ve škole, užívat si zábavy a podobně, ale postupně se do vracení zamotává čím dál víc a jak s makoto, tak s jejím nejlepším kamarádem Chiakim to vypadá dost bledě. Nerada bych z děje prozrazovala více, protože bych tím ubrala na zážitku, který z filmu divák bude mít.
Toki wo Kakeru Shoujo 2


Protože přestože je film založen na poměrně otřepané myšlence cestování časem, zpracovává jej velmi neotřele a napínavě. Na začátku filmu jsem byla trochu skeptická, protože mě příliš nezaujali ani úvodní scény, ani grafika filmu, ale s postupujícím časem jsem byla stále více ponořena do příběhu. Kromě zábavy seriál přináši i nepominutelné postelství a poučení, že je nutné si vážit života, přátel a krásných okamžiků, které prožíváme a že i když se nám to nezdá, že všechno zlé je pro něco dobré. A stejně lehko jako se to řekne, tak těžko se to aplikuje v životě, že? Hlavní myšlenka filmu, přestože způsob podání je hodně rozdílný, mi připomněla mého oblíbeného spisovatele Raye Bradburyho, protože stejně jako v jeho povídkách je i zde velmi nenásilně vpravena do děje nějaká důležitá myšlenka, které by si měli být lidé vědomi, ale většina z nás ji ve svém všedním životě, který se tak moc liší od barvitých příběhů v anime nebo knížkách, opomíjí. Podobné příběhy k zamyšlení píše i např. Eduard P. Martin, český spisovatel, který je jedním z mých posledních objevů, což mě přivádí k myšlence, že bych mohla napsat i něco o knížkách které čtu, když už na ně v článcích o anime tak často narážím.
Toki wo Kakeru Shoujo 3


Film je založen na literární předloze Dívka, která skákala časem (1967) od japonského spisovatele Jasutakiho Cucui. Co jsem našla tak v Čechách byla vydána jeho kniha Peklo a povídky Stojící žena a Ukázková civilizace. Knihu si rozhodně pokusím půjčit. Dílo bylo také dvakrát zfilmováno. Jednou v roce 1983, který je hodnocen převážně kladně, viz: http://www.csfd.cz/film/160847-toki-wo-kakeru-shoujo/ , a po druhé v roce 2010 s výrazně negativním hodnocením, viz.: http://www.csfd.cz/film/272189-toki-o-kakeru-shojo/ . Ani jedno zpracování jsem neviděla.
Toki wo Kakeru Shoujo 4


Na závěr ještě jednou všem doporučuji, aby se na toto anime podívali a dosyta si užili napínavý děj. Já jej zařazuju do top class - tedy mnou nejvýše hodnocenýc
h anime, obodovaných 9 a zařazených do mnou nově zavedeného zlatého fondu :-)))

I hodnocení na ANN mluví za vše: http://www.animenewsnetw
ork.com/encyclopedia

/anime.php?id=6733
Délka: 98 minut
Rok výroby: 2006

Další články


Kam dál